Jacques Chirac
„Vidět Chiraca dirigovat a umřít.“
„V Bouloňském lesíku jsem spala pod širákem.“
Jacques Chirac je nejslavnější světový dirigent. Byl dvakrát za sebou zvolen nejlepším dirigentem Francie. Proslavil se neopakovatelným způsobem dirigování bez taktovky. Tato metoda vyžaduje dokonalý souzvuk mezi dirigentem a členy symfonického orchetsru, ať už jsou v pravé, levé či střední části orchestřiště. Nabídky od nejlepších světových orchestrů se jen hrnou. Chirac se zná osobně s řadou hlav států. Například s prezidentem Mali Tourém. Z těch méně významných pak s Havlem a Klausem. Primátor Pavel Bém slibuje Chiracovo účinkování v příštím ročníku "Pražské zimy".
Těžké začátky[editovat | editovat zdroj]
Chiracovou mezinárodní premiérou byla mezinárodní dirigentská soutěž „Pražské zimy“ v roce 1958. Reakce byly různorodé:
„Šárku měl připravenou výborně, soustředil se jen na problematické pasáže a vůbec ji nepřehrál celou (začátek zahrál až na závěr, kdy mu zbylo trochu času). Ve finále Šárky ale ztratil kontakt s orchestrem. Snažil se jej doběhnout, ale marně. Orchestr dohrál dobře podle sebe, nikoli podle nesynchronního dirigenta. Hádám, že jej to může stát postup, konkurence je veliká, ale byla by to škoda.“
„Šikovný chlapík, ženské mu určitě nedají pokoj“
„Ničím si mne nezískal. a nijak nezaujal, že. Angličtina, dorozumívající jazyk s orchestrem, nebyla jeho nejsilnější stránkou, že, takže se zkoušení zvrhlo do "no ta-ta-dý-ta da-ta-ta but ta-ta-DÝ-ta DA-ta-TA!". Byl překvapen, když mu vypršel čas.“
„Ještě jednou pak hraje muzika písničku mizernou, ještě jednou se trapně polyká nad hrobem s lucernou.“
„Býl tam takový ogara z Frankrajchu a ten mlátíl tyma ručiskama, enem nekoho plésknút po gebeni.“
- Moravané
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
- Jackques měl svého času drobné problémy se svým domácím prasopsem Sumo, kterého pokládal za psa. Sumo začal neskutečně výt, když Jacques studoval operu Leoša Janáčkového Káťa Kabanová. Jeho výjimečný prasopes totiž na zkouškách opravoval pěvce Národního divadla moravstánského v Brně, kteří byli většinou o tónu mimo. [1]