Generál Laudon (píseň)

Generál Laudón jede skrz vesnici je česká lidová tíseň s bohatejma lyrickejma prvkama, kerá možná vznikla v březnu 1757 na Liberecku.

Achtung! Bнимание! Alert!

!!! Češťyna !!!
Tudlencten vocstavec nebo celej ártykl sou napcaný soudobou novobarokní poetickou češtinou, leč furt ještě předreformním pravopisem, což sitze nedělá dobrotu, nač však sere pes.

Navíc Franta Palackejch řiká že cajk.

Půvot

Vobecně se má za to, že dyš slavnej volejvůdce Ernst Žideon fon Laudón velel císařskej armádě na severu Čech, tak trošku zakufroval, páč von jako byl hodně vojevůdec, ale total napikaču navigátor a žípíesky tehdá nebyly, děcka. No a vojclové, co podnim jako sloužili, tak voni ho měli rádi, jako né že né, ale šmatlání přes jednu a tu samou dědinu furt dokola jim vadilo a páč to byl podle těch úpa nejvíc nejvěrohodnějšich pramenůch ^{[zdroj netřeba, my jsme zdroj a máme pravdu]} asi tak jako Rumburk, tak to je jako neba a dělali si z něj tyhlety humory a ba i legraci. Samo brko tak, aby to neslyšel, páč to by jim sofort nechal našít volověnej knoflík do vesty a byl by s nima šlus, ámen a čuchali by ke kytkám vocpodu, nebo by museli vytáhnout z torny maršálskou hůl, co tam má každej voják, aby se dostali až k těm bačkorám a s nima zaklepali.

Takže je to píseň humorná, zábavná, pro široký masy a inteleguálně nenáročná, takže si ji může brouknout kdejakej nedouk. Tedy aji vy.

Rozbor tekstu

Generál Laudón jede skrz vesnici

lidová tvorba

Refrén Eins: Generál Laudon jede skrz vesnici, Generál Laudon jede skrz ves. Jede skrz vesnici, má bílou čepici, Generál Laudon jede skrz ves. [následuje hustá repová vlonděra, kerá je jakože debata dvou lidi:] "Stůj, kdo tam?" "Patrola!" "Jaká?" "Vojencká, neasi" "A dopa ji vede?" "Žencká!" "Jaká?" [a pak se řikne třá "blonďatá" a jede se druhá sloka.] Blonďatou, blonďatou, tu já mám nejrači blonďatou, blonďatou, tu já mám rát! Já ji pomiluju, vona zase mě, mě, mě, že je blonďatá, trápí srdce mé! [Hoď čučku doprava.]

Refrén Zwu: [teď zas jenerál jezdí přes ves]] Generál Laudon jede skrz vesnici, Generál Laudon jede skrz ves. Jede skrz vesnici, má bílou čepici, Generál Laudon jede skrz ves. [repovej mostek] "Stůj, kdo tam?" "Patrola!" "Jaká?" "Vojencká, neasi" "A dopa ji vede?" "Žencká!" "Jaká?" [a pak se dá třeba černovlasá nebo zrzavá a tak furt dokola:] Plešatou, plešatou, tu já mám nejrači plešatou, plešatou, tu já mám rád! Já ji pomiluju, vona zase mě, mě, mě, že je plešatá, trápí srdce mé!

Jak to tak bejvá, někerý slova sou těžký. Třá ta patrola, to je vojencká hlídka, vobyčejně sou to dva vojáci a někoho vedou. Tady zjevně nejdřív blond horizontální pracovnici a pak zas ňákou jinou. ždycky ale vedou buchtu, což je důležitý. Jenerál, jaxe řiká na budějicku, šustí po vesnici (dost pravděpodobně na koni nebo na káře) tam a zpátky a voják, kerej jako stopnul tu patrolu se nemůže dočkat chlípnejch radostí, kerý mu zastavení patroly poskytne. Doslova se přiznává, že na teréní pracovnici vykoná soulož a vona pak třikrát na něm, takže v tý době bylo asi vobvyklý, že s sebou povětrný ženštiny nosily připínáka nebo tak něco.

Zde vystřihněte

Generál Laudón jede skrz vesnici - stručnej výcuc
Generál zabloudil ve svý bílý čepici a tak trajdá imrvére přes ves a zpátky. Voják zastaví vojenskou patrolu, která vede ženu. Voják se teší na kopulaci se ženou a na kopulaci ženy s ním. Generál zase šustí přes ves a voják chce zase kopulovat. Hodně ježdení, hodně kopulace. Jak dojdou barvy vlasů, píseň končí.

Z lingvisticko-psychologicko-historického hlediska je krom faktu, že voják je nadrženej jak stepní koza a vojel by i dámský kolo není vybíravej, též zmíněný fakt s ptákem umělákem. Z pruce šovinistickýho hlediska je ale fajn vědět, že jak vede patrola ženckou, je na bíledni, že bude soulož a tudíž by bylo fajn, dyby zas zavedli tudletu brannou povinnost.

Hudba