Pink Floyd
Pink Floyd je slavná britská stavební společnost, proslavená především stavbou zdí (cihlových, pódiových, psychologických atd.) Vynikala především ve stavění artrockových a psychadelických kulis pro rockové kapely pro jejich vystoupení, ale do nejširšího podvědomí se dostala díky své přítomnosti při bourání Berlínské zdi v letech 1989/1990. O firmě byl rovněž natočen film, který režíroval Alan Parker.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Skupina byla založena čtveřicí architektů z Regent Street Polytechnic school on Cambridgeshire High School for Boys a to konkrétně Sydem Barrettem, Rogerem Watersem, Rickem Wrightem a Nickem Masonem v roce 1963. Společnost se postupně stávala stále slavnější díky svému progresivnímu a psychedelickému přístupu k práci (který byl tehdá v módě). Ovlivnili mnoho generací umělců a i dnes se spousta podobných skupin hrdě hlásí právě k odkazu Pink Floyd. Název vymyslel sám Syd Barett. Původně se skupina jmenovala 'The Pink Floyd sand', podle jednoho z dodavatelů písku, Floyda Andersona, který byl homosexuál.
Stále větší pracovní nasazení a dynamický růst firmy vyvolával deprese u Syda Barretta. Zaháněl je velkými dávkami LSD (které bylo tehdá v módě). Postupem času ztrácel sebekontrolu, jeho projekty padaly k zemi ještě před kolaudací, někdy zíral celé dny do jednoho místa a nakonec se dočista zbláznil. Valná hromada jej poté odvolala a přinutila jej žíti klidným životem v blázinci v Cambridgi až do roku 2006, kdy 7. července zemřel. Jeho poslední projekt dodnes stojí a jmenuje se Gates of Dawn. Po Barrettově odchodu se na jeho pozici dostal jeho velice schopný kamarád, David Gilmour, který svou funkci drží dodnes.
Pink Floyd: The Wall[editovat | editovat zdroj]
O slavných projektech Pink Floyd spojených jednoduchým příběhem natočil v roce 1981 režisér Alan Parker film nazvaný prostě Pink Floyd: The Wall. Ten je pro potěchu oka diváka ozvláštněn prapodivnými až nesmyslnými kresbami Geralda Scarta (které byly tehdá v módě) a mají podtrhnout uměleckou symboliku společnosti. Film končí poněkud nešťastně - stržením zdi. Nick Mason s tímto zakončením nesouhlasil, prohlašoval že 'Naše zdi přece nikdy nepadají, pokud je nenavrhoval Barrett, je to negativní reklama'. Následně byl odvolán ze své funkce a přijat zpět byl až po prohlášení '...ale když o tom natočíte pětadevadesátiminutový film, tak to beru....'
80. léta[editovat | editovat zdroj]
V průběhu osmdesátých let pak vrcholily spory mezi jednotlivými členy, které nakonec skončily u soudu. Jednalo se hlavně o Rogera Waterse, který chtěl mít ve společnosti největší vliv a postupně si přivlastňoval i to co nevymyslel. Ostatním se to pochopitelně nelíbilo a tak musel rozhodnout soud, kdo má ve společnosti největší práva. Ten nakonec rozhodl ve Watersův neprospěch. Waters v prosinci 1985 oznámil, že opouští skupinu Pink Floyd, kterou označil za „kreativně vyčerpanou“, a předpokládal, že bez něj, jakožto 'hlavního' architekta, skupina zanikne. V roce 1986 však Gilmour a Mason začali pracovat na novém projektu a firmu opět naplno rozjeli. Watersovi však zůstala práva na veselého, růžového čuníka, kterého kdysi dávno navrhl Barrett v jednom ze svých stavů, coby novou, reprezentativní sochu před britský parlament (z dosud neznámích důvodů návrh neprošel a tak jej Waters začal využívat jako svého maskota při sólových projektech)..
Současnost[editovat | editovat zdroj]
15. září 2008 zemřel na rakovinu Richard Wright ve věku 65 let. Po jeho smrti se skupina, čítající pouze Gilmoura a Masona, znovu sešla a společně zapracovala na návrhu jeho hrobu. Po tomto projektu začala firma krachovat. David s Nickem se pokusili o obnovení někdejší popularity výstavbou nejdelší kanalizace v historii. To byl ovšem poslední projekt, který tato společnost dokončila. V roce 2015 se rozhodli definitivně ukončit své působení a oba zbývající členové se vydali na sólovou dráhu, přičemž z Davida se stal zámečník a Nick, který zůstává být loajální svému řemeslu, se znovu spojil s Watersem a opět společně vystavěli zeď.