Three Days Grace
Tento článek je potřeba pěkně dojebat a upravit.
Potřebné úpravy: nebyly zadány
THREE DAYS GRACE (nebo taky: Tři Dny Bolesti, Tři Dny Bez Signálu, Tři Dny a Pak Už Jen Stěna)
„Kapela, která vznikla, když se emo dítě narodilo s cigaretou v puse, žiletkou v kapse a MySpace účtem v rodném listu.“
Three Days Grace je kanadská kapela, která definuje žánr „nu-metal pro lidi, co mají diagnózu místo playlistu“. Jejich písně se hrají všude tam, kde se nosí černé nehty, sarkasmus a deprese jako módní doplňky. Nejčastěji se vyskytují v pozadí TikTok videí s citáty jako „I’m fine“ psaným červenou rtěnkou na zrcadle, případně v denících studentů druhého stupně základních škol s názvy jako „Krev, smutek a nedopalky“.
Vznik kapely Three Days Grace byli založeni v roce 2003, kdy se čtyři Kanaďani rozhodli, že už je nebaví žít jen v tichém zoufalství. Chtěli zoufalství přetavit v album s obalem, kde všichni vypadají, jako kdyby zrovna zjistili, že jejich oblíbený serial skončil cliffhangerem a Netflix ho už nikdy neobnoví.
Původně se jmenovali „Groundswell“, ale to znělo moc jako značka podlahových krytin, tak to přejmenovali na něco depresivnějšího. Třeba „Three Days Grace“, což v překladu znamená „Ještě tři dny a pak mě vyhoďte z okna“.
Hudební styl Hudba TDG se pohybuje někde mezi:
„Volal mi ex, že mě nenávidí.“
„Pohádal jsem se s matkou o toaletní papír.“
„Rozbil jsem si koleno o patník, ale zároveň cítím transcendentální existenciální krizi.“
Jejich žánr se odborně klasifikuje jako post-nu-depress-alt-teen-angst-core se špetkou kanadského nihilismu. V reálu to znamená: jednoduché riffy, hutný zvuk, texty o tom, že tě nikdo nechápe, a refrén, který můžeš řvát do polštáře mezi 22:00 a 03:00.
Členové kapely Adam Gontier (původní zpěvák) Hlas Adama zní, jako kdyby se roura od kamen naučila zpívat po rozchodu. Texty psal ve stavu, kdy měl v jedné ruce kytaru, v druhé flašku levný whiskey a v hlavě asi tak padesát démonů, kteří ho povzbuzovali slovy „ještě jeden refrén, bratře“.
Matt Walst (nový zpěvák) Bratr basáka, přiveden z jiné kapely jako náhradní Adam 2.0 – bez závislostí, ale taky bez toho extra stupně psychického rozkladu. Zní jako když se originální emo filtr na mikrofon nahradil plastovým efektem z karaoke systému Lidl 2009.
Barry Stock Kytarista s vousem, který si žije vlastním životem. Barry za posledních 15 let pronesl asi tři slova, z toho dvě byla „zesilovač“ a třetí bylo „au“. Jeho kytara má víc šroubů než raketa SpaceX a pravděpodobně slyšela víc výčitek než školní psycholog.
Brad Walst Basák, o kterém nikdo neví, že existuje, ale kdyby tam nebyl, celá kapela by se zhroutila jako emo pod váhou reality.
Neil Sanderson Bubeník. Jeho rytmy zní jako vnitřní tiky člověka s ADHD, co právě zjistil, že mu došel kafe. Občas zpívá doprovodné vokály, protože bubeník taky chce plakat.
Diskografie (a vývoj deprese v přímém přenosu) Three Days Grace (2003) První album, kde se všichni seznamují s tím, jak zní teen úzkost nahraná na disk. Píseň „I Hate Everything About You“ se stala hymnou každého puberťáka, který chtěl hodit mobil z okna, ale bylo mu líto displeje.
One-X (2006) Zlatý grál emo rocku. Písně jako „Animal I Have Become“ a „Pain“ způsobily, že každý, kdo měl doma MP3 přehrávač a depresi, cítil náhlý smysl života – alespoň na tři minuty a čtyřicet pět vteřin.
Life Starts Now (2009) Snahy o pozitivitu. Vážně. Album, které říká „možná to nebude úplně hrozný“… a pak tě přejede refrén jako parní válec.
Transit of Venus (2012) Experiment s elektronikou. Výsledek: emo + synťák = kybernetická bolest. Něco jako kdyby robot brečel v ropném tankeru.
Human (2015) První album bez Gontiera. Nový zpěvák, nová energie, ale většina fanoušků to vzala jako rozchod. Album se jmenuje „Human“, ale posluchač se cítí jako... reboot.
Outsider (2018) Tady už to zní jako když se stroj na produkci písní TDG zasekl v jedné emoci. Mix nihilismu, syntetiky a „už jsme z toho taky unavení, kámo“.
Explosions (2022) Všichni očekávali emo návrat. Dostali místo toho digitální verzi vnitřního výbuchu s přesně naprogramovanými breakdowny.
Texty Pokud se chcete naučit psát texty jako Three Days Grace, stačí:
Vybrat negativní emoci (hněv, smutek, zklamání, pocit bezvýznamnosti).
Přidat zvíře (vlk, bestie, vnitřní démon, případně domácí křeček, který tě zradil).
Opakovat refrén tak dlouho, dokud to nevypadá, že zpěvák omdlí.
Ukázky:
„Pain, without love“ = milostný dopis pro lidi, co si myslí, že objetí je slabost.
„I’m not okay“ = způsob, jak vyjádřit, že jsi fakt v hajzlu, ale zároveň chceš, aby to znělo jako hymna.
„Animal I Have Become“ = transformace v emo Pokémona s útokem „Refrénový pláč“.
Kde se Three Days Grace nejčastěji poslouchají Na záchodě školních chodeb
V autobuse směr „domů a nikdy zpět“
V garáži, kde je víc plakátů než kyslíku
Během filozofických krizí ve tři ráno, když se zeptáš: „Co když jsem opravdu jen NPC ve hře jiného emáka?“
Shrnutí Three Days Grace není jen kapela. Je to životní fáze. Je to soundtrack ke ztrátě iluzí, první cigaretě a druhému rozchodu s tou stejnou osobou. Je to volání o pomoc nahrané ve studiu s efektem ozvěny.
A pokud si myslíš, že jsi z toho vyrostl... …pustíš si One-X a zjistíš, že jsi pořád ten samej puberťák s kapucí a smutným pohledem do deště.
