Triangl

„Triangl tvrdí hudbu.“

- F.L.Věk

Blackmetalový hráč (vpravo) na triangl. To vedle něj je nějaká smažka s kytarou.

Triangl, anglicky "triangle, staročesky "Instrument, das *zing* macht", je moderní hudební nástroj s tisíciletou tradicí. Dokonce ani Helenka Vondráčková si přesně nepamatuje, kdy ho viděla poprvé.

Obecně vzato je triangl nejmetalovější hudební nástroj vůbec. Obsahuje totiž naprosté minimum nekovových součástí. Tou je krátký špagátek, na kterém trianglistovi, jak se hráči na triangl říka, triangl visí. Podle (zatím) neověřené teorie je možné provázek vyztužit lakem na vlasy a po zatuhnutí může trianglistovi triangl i stát, ale my jsme to nezkoušeli. A asi na tom něco bude, protože v dokumentárním pořadu Teletubbies Tinky Winkymu stojí triangl na hlavě docela obstojně a zjevně na něj dokonce chytá jak rádiové, tak televizní vysílání a může být chytrej jak rádio

Tinky Winky, šéf sekty Teletubbies s erektovaným trianglem

Kromě špagátku, za který se triangl věší, se triangl skládá ze zohýbané kovové tyče, která se leskne jako psí kulky anžto jest pochromována. Ta má sice kulatý průřez, ale jinak je zohýbaná do rovnostranného trojúhelníku. Kdysi se experimentovalo i s jinými trojúhelníky - např. s pravoúhlým, ale víte jak to chodí - měli s tím problém komunisté, socani a svého času dokonce i zelení. Trianglisté, mezi jimiž je levicově zaměřených existencí celá přehršel, hromadně podávali výpovědi z kapel a orchestrů a některé skladby nemohly být vůbec hrány. Za všechny jmenujme například lyrickou symfonii Roots od Sepultury, která postrádala závěrečný tón a posluchači s předraženými HiFi sluchátkami nedosahovali svých akustických orgasmů a šmahem rušili předplatné svých CD, LP, magnetofonových pásek a voskových kotoučků do fonografů.

Pomineme-li špagátek a do trojúhelníku zohýbanou lesklou chromovanou tyč, patří do kompletní sady též rovná lesklá chromovaná tyč. Tyč je na jednom konci opatřena plastovým obalem, za který se tyč drží a na druhém konci není opatřena ničím, protože za ten se nedrží a tak to není potřeba a nikdo to tam neošmatává a nezústávají tam nevzhledné otisky. Tyč, které se odborně říká palička, přestože je to tyč, slouží k úderům do trianglu. Proto je triangl, věřte nevěřte, opravdu bicí nástroj. Důkazem budiž fakt, že ztratíte-li tu do trojúhelníku zohýbanou tyč, tou malou tyčkou můžete pořád ještě úspěšně řezat neposlušné smrady potomky, pokud jsou malí a slabší než vy.

Hra v triangl

Narozdíl od harfy nebo ostatních jednodušších nástrojů, které průměrný absolovent lidušky zvládne za rok či dva, hra na triangl je určena jen opravdu zapáleným hudebníkům a proto se vyučuje 4 roky na konzervatoři. Prvních sedm semestrů navštěvují adepti kurzy sebeovládání a pravidelně poslouchají komplikované skladby. Cílem je ovládnout přirozené lidské pudy uděřit do nástroje co nejdříve a právě pomocí takových návyků se teprve opravdoví virtuozové dokáží vyvarovat předčasnému vycinknutí, což je společenské faux pas. Jinak by to totiž mohlo dopadnout podobně, jako tehdy v patnácti s Maruškou ve sklepě a bylo by po legraci.

Triangl může hrát tři tóny. Standardním je vysoké C. Při špatném úchopu špagátku hraje triangl tlumené, tedy nízké C. Při špatném úchopu celého nástroje a úderu paličkou do palce trianglisty je slyšet kolikrát i tříčárkované C, následované basbarytonovým dopíči.

Úderem paličkou do nástroje získáme jasný, oddělený tón. Je-li třeba rychlejšího taktu, udeříme častěji. Dobrou pomůckou je kombinace kafe a Red Bullu. Epickým prvkem je poté trashmetalový virbl, kterého se docílí vražením paličky doprostřed nástroje a jejím frenetickým kmitáním. V tom jsou dobří zejména parkinsonici.

Historie

Triangl prošel staletími postupným vývojem. Od prvních, sálových trianglů až po moderní přenosné šik nástroje. První triangly byly spíše nihilangly, protože byly tvořeny jen krápníkovým stalagnátem a vyluzovaly tón dun. S příchodem člověka zručného se objevil monangl, což byl pazourkem opracovaný banánoidní kamenný útvar s nestejně velkými částmi. Ten již byl schopen komplikovanějších skladeb - kromě dun uměl i duc a udával tón celou dobu kamennou.

S nástupem doby železné zažily monangly svůj rozkvět. S nástupem gotiky přibyl ještě druhý úhel a duangl byl na světě. To ovšem neznamená, že by tradiční monangly či nihilangly zašly na úbytě - nejedno dítko si dodnes vzpomene na svolávání k večeři úderem do kolejnice, které se neslo přes celou ves a nenechalo nikoho na pochybách, že když dítě záhy nepřiletí domů, další údery už nebudou do traverzy. Kolejnice jako taková je puristický model z období renesance, kdy se dbalo na čistý design a ne jako dnes.

Duangly nastoupily až ve zlatém věku zemí Koruny České, Moravské a koneckonců i té zatrolené Slezské, tedy s nástupem Františka Josefa I. Ten osadil duangly všechny své úřady a rubáním do nástroje se ohlašovaly nové zákony, vyhlášky a nařízení. Nepřekvapivě duangly vydávaly čisté tóny C a K. Reminiscencí tohoto výdobytku Rakousko-Uherského důvtipu je krmení do sešívačky - odznaku důležitosti každého správného úředníka.

Brněnská legenda Franta Kocourek ukazuje prototyp trianglu. Povšimněte si, že počet úhlů již souhlasí, ale nástroj nebyl úplně kompaktní.

Triangl se objevuje poprvé s nástupem brněnského betelného borca Franty Kocourka, kterému se povedlo kolejnici ohnout hned dvakrát, čímž vytvořil úhly tři. Shodou okolností se objev trianglu dokonale kryje s odklonem posluchačstva od dechovky k progresivnímu metalu a ostatním novodobým formám zábavy. Postupnou miniaturizací a odlehčování nástroje se došlo až současnému stavu. Přecijen hudebníci jsou vesměs vetché postavy a málokomu se chce jezdit s dvoukolákem na zkoušky.

Dalším možným vývojovým stupněm je tetrangl. Bohužel, nejlepšího zvuku se dosahuje tvarem kosočtverce a panuje obava, že by novinku slušní lidé nepřijali.

Zajímavosti

• Velkým fandou trianglu byl Beethoven. Svou devátou symfonii hodlal zakončit tříminutovým sólem na triangl, ale nesehnal nikoho, kdo by dokázal tři minuty triangl držet a rubat do něj. Proto tato symfonie končí tak nudně. Dnes by byla situace zcela jiná, protože lidí, kteří jsou ochotni do něčeho mlátit jako hluchý do vrat je u nás dostatek a také už jsou k dispozici poměrně slušné špunty do uší.
• Triangl je jeden z mála nástrojů, které je možné tunit vývrty. Rovnoměrným navrtáváním trianglu je možné snížit jeho hmotnost a zpřístupnit nástroj i mladším hráčům. Druhou možností je miniaturizace. Ovšem zde jsou pevně dané limity - triangl menší než 3 cm neumožňuje hraní virblu a k ozvučení sálu je třeba výkonný zesilovač.
• Když se hledal vhodný tvar pro spodní díl dámských bikin, byl triangl první volbou.
• Sečteme-li vnitřní úhly trianglu, dostaneme 180°. Je zajímavé, že to vychází stejně jako u trojúhelníku nebo u příkazové dopravní značky.
• V běhu s hudebními nástroji trianglisté zpravidla vítězí. Druzí bývají hráči na flétnu. Poslední jsou obvykle kontrabasisté a ten šmudla s heligónem. Hráč na gong na tyhle závody obvykle sere.

Hudba