Knihovnice
„Ook!“
- knihovník na Neviditelné univerzitě
Knihovnice, anglicky librarian, německy Buchbändigerin, je svérázný jedinec, zpravidla ženského pohlaví. Náplní její existence je krocení tužeb informacíchtivých uživatelů knih a dodržování výpůjčního řádu. Knihovníci, tedy mužské obdoby knihovnice, jsou vzácná odchylka od normálu a proto se jimi zabývat nebudeme.
Vývoj[editovat | editovat zdroj]
Knihovnicí se žena nestává, knihovnicí se žena rodí. Když se hledá nová reinkarnace Dalajlámy, jsou dítěti předhozeny osobní věci předchozího vládce Tibetu. Pozná-li je, je to on, probíhají oslavy, nealkoholické pivo teče proudem a mniši se samou radostí postí o tři dny déle. S knihovnicemi je to podobné - před ženské mimino je položena Barbie, vařečka, akumulátorová vrtačka a Platónova tetralogie. Pokud devčátko uchopí jako první knihu, je ztraceno a její další kariéra je věštbou předurčena. Uchopí-li vrtačku, jedná se o praktickou ženu, která přinese do budoucího manželství blahobyt. Vařečka znamena, že zastane většinu domácích prací a budoucí manžel se může soustředit na management základu státu. Barbína znamená, že bude na střední škole oblíbená a do manželství může přinést cenné sexuální zkušenosti, výdělek z účtu na OnlyFans a pár pohlavně přenosných chorob.
Pravé knihovnice jsou od dětství zádumčivé, plaché a pěstují si drdol. Drdol je tajným poznávacím znamení všech osob posedlých tištěnými znaky - češtinářky, matikářky, knihovnice a domovnice - ty všechny jej mají a již při prvním setkání tak vědí, že jednají se spřátelenou entitou. Knihovnice od útlého mládí syslí knihy, po nocích je přerovnávají a oprašují. Ve vzácných případech si dokonce za knihy schovávají různé talismany a drobná tajemství - pramínek vlasů milovaného vysportovaného spolužáka, kondom, který do vdavek dávno projde a deníček. Psaní deníčku je vyšší level a podle toho se vyspělost knihovnice snadno pozná. Je-li opatřen zámečkem, znamená to, že si dotyčná už vyhlédla obět svých chlípných tužeb a přeřadila z módu "divná" do módu "psycho". Z psychologického hlediska se jedná o prakticky hotovou knihovnici se vším všudy a obvykle chybí už jen výplň dekoltu.
Ač je to k nevíře, propadnutí kultu knihy je okolím obvykle schovívavě přehlíženo. Prvním varováním, že s dívenkou není cosi v pořádku je používání baterky pod peřinou, kde si dotyčná čte. Rodič, obvykle matka, tuto záležitost zpozoruje, ovšem nevěnuje ji patřičnou pozornost. Dívka záhy propadá kouzlu tištěného slova a po nocích adoruje Guttenberga, což je jeden z nižších démonů pekla, který lidu ve středověku podstrkával knihy, aby neměli čas na hnojení, okopávání a jiné činnosti spojené s bramborami a krávami. Krátce poté nedospělá knihovnice objevuje poezii, básničky, červenou knihovnu, Komunistický manifest a je nadobro ztracena. Fyzické násilí se v tomto stadiu neosvědčuje, protože knihovnice si pak do života odnáší i touhu po BDSM praktikách.
Plný potenciál knihovnice začíná rozvíjet až s odvržením domácí literatury a první návštěvou knihovny. Monumentální vzhled chrámu knih zanechává v dívčině hluboký dojem a srdce ji buší až k infarktu, když si nese domů první beletrii. Přes dívčí románky až po těžkou romantickou literaturu spěšně chvátá k okultním vědám a nauce o dialektice. S prvním přemítáním o smyslu bytí je knihovnice zatracena k věčnému utrpení, jen zřídka kdy přerušenému výbuchy hladu a nenaplněného sexuálního puzení.
Profesní život[editovat | editovat zdroj]
Dokáže-li si knihomolka, jak se novickám říká, přiznat svou závislost na přísunu písmenek, je možná léčba pomocí intravenózně aplikované televize, Instagramu a jiných sociálních sítí. Taková knihomolka má šanci na návrat do normální společnosti; nezřídka se dokonce stává, že s kámoškami propaří nejednu noc na diskotéce a pak opilá ukazuje panímandu na Karlově mostě turistům z Japonska, Číny, Brna a jiných méně rozvinutých oblastí. Neodkáže-li to, nastupuje do knihovny na výpomoc, takzvaně "na zkoušku", ale to je jen formalita.
Ostatní knihovnice takovou novicku vezmou mezi sebe a ukáží jí Výpůjční řád. Výpůjční řád je Svatým písmem knihovny se schopností vypálit se do sítnice a zůstat tam navždy jako videoklip Michala Davida. Po iniciačním obřadu v podobě prvního založení knihy do regálu je knihovnice stále v nižším ranku než její kolegyně, ale energie knih již dávno proudí její nervovou soustavou. Vrchní knihovnice, jakási Matka představená řádu, podvědomě podsouvá novicce další a další knihy, aby rozvinula její potencionál. Zanedlouho je z novicky řádná knihovnice s otevřenými čakrami a schopností vyslovit ono magické "Psst!" takovým způsobem, že by to donutilo i Lazara vstát z mrtvých, zamést podlahu, utřít prach a s poklonou odejít hnít na nejbližší hřbitov.
Kromě útočného "Psst!" ovládají knihovnice i několik nadpřirozených schopností. První z nich je schopnost orientace v časoprostoru knihovny i bez GPS. Zlí jazykové tvrdí[zdroj?], že knihovnice se mezi knihami neorientuje, ale že je jejich součástí[1]. Druhou je schopnost citovat z jednotlivých knih krátké útržky. Touto znalostí lákají a vábí nedospělé jedince ke Kultu, aby jej posléze pohltily a vysáli z něj veškerou světskou radost. Knihovnice mají oči jako rys a dokáží identifikovat krádež knihy neskutečně rychle. S pomocí knihovnického Abakusu jsou schopny též zjistit, že máte knihu v držení příliš dlouho a napařit vám pokutu. Za několik pokut následuje důtka, násilí a otroctví v archivu[2]. Umějí dokonce hledat bez použití Google a vědí toho kolikrát víc než průměrná manželka.
Plná tranformace v plnotučnou knihovnici přichází nejen s drdůlkem, ale též pohodlným oblečením v podobě pleteného svetru, volitelně s pletacími jehlicemi v účesu a tichým, leč důrazným poklepáváním nehtu o dřevěnou desku stolu, když všichni nesedí na svých místech a nezízají do knih, ale např. si objednávají pizzu na mobilu či s někým dopisují na bezdrátovém telegrafu.
Osobní život[editovat | editovat zdroj]
V soukromí knihovnice nezřídka oplývají kočkami, což je evoluční znak příslušnosti k čarodějnicím. Pámbů zaplať, estetická chirurgie už pokročila natolik, že je bradavice na nose se třemi chlupy pouze volitelná a nikoli bezpodmínečně nutná součást uniformy. Knihovnice jsou nespolečenské, pouze jednou za čas pořádají sabaty, tzv. knihovnická sympozia. Na sympoziích se dozvídají, jak řadit knihy podle barvy, materiálu hřbetů, opotřebovanosti a abecedního pořádku. O přestávkách pijí roztodivné hipsterské nápoje, zejména černý čaj, což je obyčejný výluh z Čarovného bejlí Ponikelské báby bez cukru a tudíž bez jakékoli přidané radosti. Knihovnice milují svou tajemnost, depresi a samotu a proto je počet stolečků se židličkami obvykle v poměru 1:1 s počtem účastnic.
Dalším z dědictví po magií posedlých divoženkách je pečlivě utajované sexuelní puzení, které knihovnice mají zejména jsou-li ve volné přírodě. Jasným důkazem toho je úzká sukně, punčochy se švem vzadu, nízký podpatek, kostěné brýle a vilný výraz nasupené matikářky, když si jdete půjčit Stručnou historii času od Stephena Hawkinga, cestopis po Středním povltaví, Chemické tabulky pro střední školu nebo Sbírku algoritmů v Javě namísto Necronomiconu nebo Grimoáru okultních věd. Knihovnice totiž chtějí, abyste byli vzdělaní, ale zároveň baží po tom, abyste propadli nízkým pudům a vypůjčovali si tzv. "krásnou" literaturu. Proto při dotazu na doporučení obvykle pohotově nabízí sborníky Markýze de Sade a Charlese Bukowskiho. A sebrané Amatérské rádio, což je brak plný tajuplných diagramů a prvotřídního mlunoporna.
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
- Největší sabat knihovnic se koná každoročně v Praze pod názvem Svět knihy. Je to největší koncentrace knihomilek, knihovnic a spisovatelek na našem území. Extrémně nebezpečná záležitost, vstup jen na vlastní nebezpečí.
- Knihovnice nemají oficiálně povoleno používat rákosku, ale touží po tom.
- Chcete-li vidět, jak moc běsná umí knihovnice být, položte si na chvilku na vypůjčenou knížku hrneček s kafem, nebo nad knihou svačte. My vás varovali!
- V anglofonních intelektuálských kruzích se můžete setkat s označením pro knihovnici či knihovníka "KJ", což znamená "knih jockey". Něco jako DJ, ale s knížkama.