Az magyar szuper autobusz Ikarusz
Az magyar szuper autobusz Ikarusz, česky Ikarus neboli Kádárova pomsta (the revenge of Kádár) je jeden z druhů samochodů, jež byly vyráběny v gulášovém Maďarsku. Ikarusy se vyznačovaly nezaměnitelným odérem.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Ikarus byl původně koncipován jako odpověď na bojovou šalinu. Dobyvatelské choutky Moravistánu nedaly spát pokojnému národu Hunů (do té doby toliko pěstitelům uherského salámu) a na XXII. kmenovém zasedání náčelníků osad bylo rozhodnuto o výrobě vůbec prvního bojového prostředku, přesněji řečeno vůbec prvního vozidla, ještě přesněji řečeno vůbec prvního výrobku, který se nedá sežrat.
Vybavení válečné verze[editovat | editovat zdroj]
Inspirací pro zbraňový systém se rovněž stala nepřátelská šalina: zbraňový systém byl tajný. Nicméně s přihlédnutím k tomu, co všechno se dá ve stepi vyrobit, můžeme vybavení velmi dobře zrekonstruovat. Půjde především o biologické zbraně: čabajkomety, odpalovače raket s paprikovou hlavicí a rozlévače guláše, jehož hustota měla znemožnit průjezd bojovým šalinám. Skutečným svinstvem byl speciální rozlévač segedínského guláše (s dobře známými leptavými účinky), do kterého měla spadnout posádka zbrkle opouštějící nepojízdnou šalinu.
Po útoku Moravistánu na Prahu, kdy vyšlo najevo, že i bojová šalina má jistá omezení a bez kolejí se nedostane nikam, tudíž ani do Pešti, si Hunové houfně oddechli a válečný materiál z Ikarusů rozkradli a sežrali. Válečnou koncepci samohybu tak dnes připomíná už jen řešení interiéru a typický odér biologických zbraní, který nezmizí ani poté, kdy se samohyb vlivem přírodních zákonů rozpadne.
Úspěch v RVHP[editovat | editovat zdroj]
Samotná vozidla, jak už bylo řečeno, k lítosti Hunů sežrat nešla a tak se naskytla ona věčná a paličivá otázka „co s ním?“ Sběrné suroviny odmítaly Ikarusy vykoupit, hlavně proto, že nebylo vůbec jisté, z jakého materiálu je Ikarus postaven (zvlášť složení tzv. harmoniky, která Ikarusu umožňovala schovat se za rohem a vybafnout na nic netušící šalinu, zůstává dodnes záhadou). Obrátili se tedy na Radu vzájemné hospodářské pomoci, institut, který vždy dokázal pomoci a poradit. Institut, dbaje své pověsti, nezklamal. Zakázal Čekistánu vyrábět převratnou novinku, prostředek hromadné dopravy, a nařídil, aby všechny ...stány, kterým Rada radí a pomáhá, začaly používat Ikarus jako něco, čemu se od té doby říká autobus.
Ikarusy se ve všech ...stánech setkaly s vřelým přijetím. Proháněly se obrovskou (31 km/h – prvočíslo!) rychlostí po ulicích čekislovakostánských, pšnkostánských a pochopitelně Sovětských měst, až se dostaly přes oceán na Fidelostán. Nikomu ani nevadilo, že Ikarus si z Hunostánu, jehož území je rovné jak prkno, přináší drobnou vadu, a to, že již při stoupání 1 promile začal agonicky kvílet. Nadčasový design pak RVHP záviděly všechny imperialistické země, ačkoliv nahlas tvrdily něco jiného.
Pomluvy[editovat | editovat zdroj]
Přisluhovači západních mocností říkají, že jméno Ikarus je odvozeno podle řeckého bájného hrdiny Ikara – ten, stejně jako autobus, při cestě vzhůru selhal. Stejně tak se objevují posměšné názvy jako žížala, tasemnice, klobása, čabajka či ištvánkamión. Je na místě upozornit, že v rámci RVHP jsou podobné kecy trestné.