Doba plastová

Doba plastová (lat. plasteolit) je historické období dějin člověka. Vyznačuje se přechodem od syntetických dřevěných, hliněných či kamenných materiálů k přírodním plastům; od umělého vzhledu k přirozeným plastikám.

Během doby plastové narostly mnoha živočichům nové orgány

Mladý jinoch těží z těžby plastu

Vrcholem dobového umění je takzvaná Manhattanská Venuše.

Vznik

Dobu plastovou odstartoval biochemik B.A.Kelit, který prosadil používání plastů v průmyslové výrobě. Mezi nejvýznamnější vynálezy tohoto giganta řadíme například víceúčelové samohybné terénní vozidlo trabant a plastové špachtle na práci s masem v rozpálené pánvi.

Rozkvět

Doba plastová se projevila i na evoluci lidského těla. Pečlivý výzkum dobových fotografických materiálů ukazuje, že dámská ňadra se působením přirozeného plastu složeného z jedněch z nejrozšířenějších prvků (křemíku, kyslíku, uhlíku a vodíku – silikonu) zformovala do přirozeného tvaru dokonalé koule. Narozdíl od povislých či naopak příliš střídmým tvarům tyto novobarokní křivky lahodí mužskému zraku, prostřednictvím marketingu lépe prodávají zbytečnosti a podporují hoření při posledním žehu.

Úpadek

Úpadek doby plastové započal zřejmě pronikáním ekoteroristických zločineckých organizací do státní správy, salámovou metodou legislativních změn, například segregace a diskriminace plastového odpadu či zákaz plastových tašek.