Strana svobodných občanů
Strana svobodných občanů, zkráceně Svobodní, jsou českou asociální stranou usilující o zavedení diktatury kapitalismu a nastolení totálního blahobytu skrze likvidaci socek všeho druhu. Jejími voliči jsou především ultrapravicoví intelektuálové, kteří mají odpor k pracující lůze a jejím ultralevicovým stranám, nejbohatší část společnosti, která se nechce s nikým o nic dělit, studenti, které ještě živí dobře zajištění rodiče a mladí lidé, kterým se podařilo sehnat dobré zaměstnání s nadprůměrnými příjmy, takže nechápou obtíže ekonomicky slabších spoluobčanů. Ve vedení strany se objevují i členové studující na veřejných vysokých školách za peníze všech daňových poplatníků, což nepovažují za pokrytectví, ale za způsob poznávání nepřítele. Předsedou strany je Petr Mach.
Zařazení do politického spektra
Strana svobodných občanů se sama nazývá jedinou pravicovou stranou, protože všichni ostatní jsou socialisté a členové pravicové vlády, která prý není pravicová, blbci, kteří ani pořádně škrtat neumějí. To ze dvou důvodů.
- Svobodní jsou tak všemocní, že by do roka byli schopní vystoupit z Evropské unie, zastavit veškeré dotace, zprivatizovat nemocnice, školy a pojišťovny, zrušit důchody a sociální dávky (viz kapitola Základní myšlenky) a přitom se nedostat do konfliktu s veřejností a odbory, všechno budou moci prosadit jako opozice bez hledání kompromisu a hlavně je podle nich chyba jen v marketingu, protože ti, co volí jiné pravicové (podle Svobodných socialistické) strany, ty strany volí jen z neznalosti Strany svobodných občanů.
- Svobodní jsou jedinou stranou, jejíž příznivci jsou si vědomi toho, že Evropská unie je spolek Židů, zednářů a dalších zlořádů z Nového světového řádu, kteří chtějí ovládnout Českou republiku a připravit ji o suverenitu. Proto se proti ní musí bojovat.
Základní myšlenky
Svobodní vyznávají ideologii laissez faire, což je něco jako komunismus naruby. V českém prostředí je známo též díky Jeho Výsosti panu prezidentovi Václavu Klausovi jako náboženství „neviditelné ruky trhu“. Jednoduše řečeno je založeno na představě, že každý má právo si nechat, co si urve, a stát je tu pouze od toho, aby ho ochránil proti tomu, aby mu z jeho výdělku chtěl někdo něco brát. Tzn. stát nemá peníze přerozdělovat, protože „když je někdo blbý, neschopný nebo nemocný, tak ať si třeba chcípne hlady“.
Laissez faire nikdy nebyl plně uplatněn, ale nejblíže jeho povaze byl kapitalismus konce devatenáctého století. Zajímavé je, že v reakci na zmíněný systém vznikly myšlenky komunismu, nacismu a dalších ideologií, které pak čile likvidovaly lidstvo po celé dvacáté století. Svobodní jsou tedy nepochybně ohromně stateční lidé, když chtějí zavést systém, který vyvolal takové reakce.
Daně
Svobodní považují daně za formu krádeže, protože jim z jejich výdělku ukrajují a vyživují skrze ně lůzu, nemocné chcípáky a staré lemry. Ráj na zemi podle nich zajistí minimální daňová zátěž, což je věc, která se dá velmi dobře prokázat prakticky: v Severských zemích (Švédsko, Norsko, Dánsko, Finsko) je nejvyšší daňová zátěž na světě a jak je známo z Andersenovy studie Děvčátko se zápalkami, je tam i obrovská bída, děti tam umírají na ulici, miliony lidí žijí v chudinských slumech a polovina obyvatelstva si musí vystačit s méně než jedním dolarem na den. Naproti tomu třeba v takové Indii je daňová zátěž minimální a tak je tam všude blahobyt. Průměrná rodina má svůj dům či byt, alespoň dvě auta a chudoba se tam nevyskytuje. Je dobré, že nám tento nezpochybnitelný fakt Svobodní vytrvale připomínají.
Mezinárodní vztahy
Zatímco obchodování má být podle Svobodných maximálně neregulované - což je výhodné, protože tak se z těch „černých opic v Africe“ vytahá co největší kapitál, vojensky jsou pro politiku nevměšování. To je také výhodné, protože díky tomu stát nemusí nikam posílat své vojáky a platit za to drahé peníze. Když se chtějí Afgánci nebo Balkánci navzájem povraždit, tak je to jen jejich věc. Pokud budou ovšem potřebovat zbraně a mají-li na ně peníze, měly by jim být poskytnuty, protože to podporuje mezinárodní obchod.
Zdravotní péče
Svobodní věří, že každý má v rámci své osobní svobody právo platit si jen to, co potřebuje. Z veřejného zdravotnictví má být financována jen první pomoc a úkony zachraňující život. Ostatní zdravotní položky si mají občané hradit z individuálního komerčního pojištění. Díky tomu si bohatí (čti: užiteční) občané mohou dovolit výbornou péči a chudé socky dřív zemřou, takže nebudou nikomu na obtíž. Zdraví není samozřejmost, je to výsada pro ty, kterým příroda nadělila více inteligence, pevné vůle a bystrého myšlení, tedy předpoklady pro ekonomickou úspěšnost. Nerentabilní oddělení nemocnic je třeba okamžitě zrušit — nerentabilní rovná se nepotřebný.
Sociální politika
Když je někdo chudý, tak je to jeho svobodné rozhodnutí, míní Svobodní. Není důvod, proč dávat sociální dávky občanům, kteří byli tak blbí a pořídili si děti, aniž by měli finanční přebytky. Děti jsou luxus, který si mají dovolit jen ti, kteří už všechno ostatní mají. Jedinou dávkou, o které Svobodní pro sociálně slabé přemýšlejí, je dávka ze samopalu.
Důchody
Svobodní mají za to, že na kloudné důchody mají právo jen ti, kteří si na ně dokážou vydělat a spořit si na ně především v komerčních fondech. Ostatně finanční krize nejlépe ukázala, že finance uskladněné v bankách jsou v nejlepším bezpečí a že bankovní instituce nemohou zkrachovat. Navíc jsou tu moudří ekonomové, kteří nikdy nedovolí, aby na trzích vznikaly bubliny, třeba realitní, a tak zajistí všem spořivým občanům bohaté stáří bez rizik.
Trh práce
Trh práce je podle Svobodných třeba liberalizovat a odstranit zbytečnosti, které ho omezují. Třeba takový zákoník práce je prakticky zbytečnost. Pokud se někomu nelíbí, v jakých podmínkách pracuje, může jít pryč. Podmínky práce mají diktovat zaměstnavatelé, nikoliv zaměstnanci — ti můžou být rádi, že je vůbec někdo milostivě zaměstnal. Dále Svobodní prosazují úplné zrušení úřadů práce, protože je to naprostá zbytečnost. Vždyť člověk „který hledá, vždy najde“ či heslo „kdo chce pracovat, ten si práci vždy najde“, a to i navzdory 10% (či vyšší) nezaměstnanosti kdy o jednu volnou pracovní pozici projeví zájem 20, 40 (či více) beznadějných zoufalců, čímž úspěch při pohovoru začíná připomínat výhru v loterii. Přesto Svobodní zůstávají v této otázce optimističtí, protože jsou přesvědčeni, že úspěšný člověk si práci vždy najde. Nekvalifikované lemry a neschopní idioti kteří nemohou dlouhodobě sehnat zaměstnání, ti můžou klidně chcípnout hlady. V souvislosti se zrušením úřadů práce Svobodní také argumentují, že zaměstnanci a zejména úřednice úřadů práce jsou jen další nepotřebné socky, které na těchto úřadech vysedávají jenom tak pro nic za nic.
Svobodní také požadují legalizaci prostituce a to od stejného věku, od jakého mají lidé právo sexuálně žít. Podle Svobodných je sex služba jako každá jiná a poskytování soulože bez finančních nároků je přežitkem socialismu. Rozšířením sexuálních služeb chtějí Svobodní také řešit nezaměstnanost absolventů a umožnit studentům/kám vydělat si na školné.[1]
Obchod
Svobodní hodlají zrušit Českou obchodní inspekci, hygienické stanice a další zbytečné úřady, které buzerují podnikatele a brání volnému obchodu. Každý má právo prodávat zkažené potraviny, čepovat pivo pod míru apod.
Státní dluh
Svobodní vědí, že státní dluh je špatná věc a proto jsou pro jeho pokud možno nejrychlejší zrušení. Prostředkem k němu jsou především škrty: Kalousek je hňup a škrtat vůbec neumí. Je potřeba seškrtat úřady a státem financované instituce s výjimkou armády, policie a vězeňské služby, které naopak bude potřeba velmi, velmi posílit. I s posílením represivních složek státu je však stát schopen splatit své dluhy do tří let, když se vykašle na takové zbytečnosti jako jsou sociální dávky, bezplatné zdravotnictví, státem garantované důchody a tak dále. Hasičskou službu považují Svobodní za socialistický přežitek a plánují ji zrušit také. Navíc Svobodní předpokládají velkou podporu ekonomiky díky masovému nárůstu vězňů, kteří s jejich systémem přijdou — ti se dají využít na nucené práce. Do budoucna je potřeba mít co nejvíc vězňů.
Energetika, životní prostředí
Svobodní jsou proti jakémukoli zásahu do vlastnických práv z důvodu tzv. ochrany životního prostředí. Vyvlastňování pozemků za účelem výstavby dálnic či povrchové těžby hnědého uhlí se nepovažuje za zásah do individuálních vlastnických práv.
Strana je také proti jakékoli státní podpoře fotovoltaických elektráren, biopaliv apod. Státní podpora uhelných a jaderných elektráren je v pořádku, zejména pokud patří firmě ČEZ.
Cenzura
Strana svobodných občanů se zcela kategoricky staví proti jakékoliv cenzuře. Přípustná je pouze cenzura médií, která se o této straně negativně zmiňují, jako např. Necyklopedie.
„ | NAVRHUJI ČLÁNEK SMAZAT!!! Lépe žádný nemít, než dovolit zneužívání Necyklopedie k léčení mindráků socana, který se naštval že mu ňěkdo nepřeje jeho milované dávky. |
“ |
Reference
- Politický program Svobodných: kdo nevěří, ať tam běží aneb Sranda přímo u zdroje
Související články
- Koziatrie — vědecký obor o různých kozách a kozlech, toho Svobodného nevyjímaje
- Václav Klaus — guru liberální ekonomie a nejdůležitější člověk na světě
- Utajené cíle Strany svobodných občanů
Politické strany České republiky | ||
---|---|---|
Ach ano •
ČSSD •
ČSSSD •
Česká alkoholicko revoluční strana •
Dělnická strana •
Hipíci za zelené jistoty •
Koruna Česká •
KSČM •
Lev21 •
MDU-ČSL •
NE 2011 •
Novojičtí černoprdelníci •
ODS •
Piráti •
PSSD •
SPD •
SPOZK •
STAN •
SMER-ČSSD •
Strana svobodných občanů •
TOP 09 •
Úsvit – Národní Koalice •
Strana zelených |