Bakchalář

Tento článek se tematicky překrývá s článkem Bc.. To je dobře, můžeš založit další čtyři podobné a vzájemně je propojit.

Bakchalář je nejnižší stupeň univerzitního vzdělání, kterým musí projít každý student na cestě za svou učeností. Jak název napovídá, je tento akademický grad spojem s kultem římského boha chlastu a alkoholu Bakcha. V jeho chrámech musí každý student strávit několikaletou službu podoben panenským Vestálkám předtím, než je mu umožňeno vstoupit do chrámu Vědění.

Z historie známe mnoho slavných bakchalářů, trvalou památku si zaslouží například Jan Hus.

Učení

Příprava na bakchalářské zkoušky byla v dobách reálného socialismu velmi obtížná. Učeben bylo ve městech jako šafránu a navíc všechny byly hlídány firmou "Restaurace a jídelny". Pro mladistvého bývalo často obtížné vůbec dostat tréninkové pivo. Až po revoluci nové lokály vyrostly jako houby po dešti. Často v těsném sousedství školy. Tréninkové podmínky dnešních studentů jsou mnohem lepší.

Bakchalářská zkouška

Získání titulu bakchaláře není vůbec jednoduché, uchazeč se musí podrobit náročným zkouškám. Na Čunkově univerzitě musí student nejprve sepsat bakchalářskou práci o rozsahu 30 stran na určené téma ze svého oboru. Po té následuje vlastní zkouška. Zkoušený musí vypít dva litry vína nebo půl litru zelené, poté převyprávět obsah své práce a zrelativizovat jej ve světle nejnovějších poznatků, na které přišel při konzumaci zmíněného vína nebo zelené, a o své pravdě přesvědčit členy zkušební komise, z nichž každý musel vypít tolik, co vypil student. Tyto zkoušky se zpravidla konají hromadně, leckdy je najednou zkoušeno až 50 studentů, což šetří játra profesorů, avšak zatěžuje nervy zkoušených.

Pokud má některý člen zkušební komise nějakou ideu, jak studentův nápad vylepšit, zachází se s ní stejně, jako by ji vymyslel sám uchazeč. Zkoušený musí nejpozději během kocoviny sepsat všechny myšlenky, které byly při zkoušce vyřčeny, aby neupadly v zapomenutí. Není divu, že ve Střední Evropě jsou bakchalářské zkoušky hlavním motorem vědeckého pokroku a nejúspěšnější studenti jsou nuceni, aby své bakchalářské zkoušky konali vícekrát.

Absolventi

Poté, co student zkoušku úspěšně vykoná, je mu na hlavu nasazen vavřínový věnec. Tento rituál je však na středoevropských univerzitách vynecháván, vzhledem k malému výskytu vavřínu ve zdejších zeměpisných šířkách. I bez něho však čeká absolventa radostný život bakchaláře. Student nemusí po dosažení stavu bakchaláře získávat další tituly, může zůstat bakchalářem na celý život. Jak ukazuje praxe, mají mnozí zaměstnavatelé, zejména úřady a ministerstva o takovéto absolventy velký zájem.

K jakémukoliv dalšímu studiu je třeba se prokázat bakchalářským titulem. Teprve potom se můžete stát magorem, doktorem, docentem či přescentem.