Plzeňský Prazmrd

„

Jakej prazmrd? —asistent asistenta sládka plzeňského pivovaru Karel Naplech

“

Pro Prazmrd je charakteristická světlejší barva, ale vysoká pěnivost

Plzeňský Prazmrd je speciální pivní koktejl, který vznikl v plzeňském pivovaru kdysi v 60. letech 20. století. Jde o pivo smíchané s jarem v poměru 3:1. Tento nápoj je populární hlavně v hospodách nižší cenové hladiny, a to i veskrze relativně vysokou cenu jaru. Někdy je též označován jako Tequila Sunrise pro chudé, případně Dělnický lomcovák.

Původ

Historii Plzeňského Prazmrda nelze zcela přesně datovat, ale obecně lze za letopočet připravení prvního míchaného nápoje tohoto druhu přijmout 3. rok 60. let 20. století. Legendy praví, že k tomuto překotnému alkoholickému vynálezu došlo vesměs náhodou, a to když uklízečka v plzeňském pivovaru vymývala tanky saponátem a nevšimla si, že jeden tank není tak úplně prázdný. Zbytek piva v onom tanku si druhý den před směnou měli rozdělit pracovníci pivovaru pro domácí užití, pokud možno bez jakéhokoli rozruchu. Když ráno přišel k tanku asistent sládka, tedy člověk odpovědný za tuto zlodějnu, nabral si půllitr piva aby okoštoval produkci před stočením. Kroniky sice praví, že nebyl úplně střízlivý, ale my tak nějak tušíme, že musel být úplně na sračku, jelikož si nevšiml nadměrného množství pěny ani mýdlového zápachu moku. Napil se tedy, vyprskl obsah svých úst ven, zařval: "Jakej prazmrd?". Ale protože to byl člověk spořivý, dopil obsah půllitru a ráno po probuzení při ranní defekaci vyleštil záchodovou mísu i s přilehlým hektarem potrubí.

Informace o fenomenálním obsahu tanku prosákla mezi většinu zaměstnanců, kteří si nemohli odepřít ochutnávku, a tak vznikl Plzeňský Prazmrd.

Tento muž právě našel svou životní lásku, která ví, co je dobré.

Chuť a další vlastnosti

Plzeňský Prazmrd má vyváženou pivně-detergentovou chuť. Vyznačuje se barvou světlejší než pivo, velmi zvýšenou pěnivostí a citronovým nebo jablečným aromatem v závislosti na použitém jaru. Jeho konzumace je vhodná k těžším a tučnějším pokrmům, ale lze ho samozřejmě pít i samostatně jen s cigaretou, pokud možno samobalenou. Co se týče obsahu alkoholu, Prazmrd se pohybuje někde mezi 4-4.5 objemovými procenty vzhledem k tomu, že jar celkovou koncentraci ethanolu snižuje. Pro znalce ale existuje i verze Prazmrd Azur, kde je jar nahrazen okenou. Tím se koncentrace lihu zvedne na asi 10 objemových procent a mok získá charakteristickou namodralou barvu.

Plzeňský Prazmrd se připravuje velmi jednoduše vystříkáním půllitru jarem, dočepováním asi 350 ml piva a následným dolitím jaru až po míru. V hospodách je oblíben jak štamgasty, protože cenově se pohybuje srovnatelně s ostatními pivy, tak i hospodskými, kterým Prazmrd ulehčuje práci, neboť použití jaru znamená, že sklenice nemusí být vůbec čištěny.

Popularita a kontroverze

Plzeňský Prazmrd za svoji více než padesátiletou existenci stihl projít téměř všechna patra potravního alkoholového řetězce a nemálo zažívacích traktů. Po uvedení do hospod v šedesátých letech začala jeho popularita prudce stoupat hlavně mezi dělnickou vrstvou, ale i mezi mládeží a studentstvem, které Prazmrda považovalo za luxusní a nadčasové pití, které bylo po chuti jak chlapcům, tak i dívkám. Oblíbenost kulminovala v letech osmdesátých, avšak největší rozmach byl přerušen Sametovou revolucí v roce 1989. Po otevření hranic novým vymoženostem se většinová veřejnost od Prazmrda coby produktu, který připomínal staré komunistické pořádky, odprostila.

Následovalo zhruba dvacetileté období komerčního neúspěchu, jelikož byl alkoholový trh zaplaven levnými a marketingem podpořenými západními produkty a rovněž pivy z minipivovarů. Zlomem ovšem byla prohibice následující po tzv. metanolové aféře v roce 2012, kdy byly zakázán prodej lihovin s obsahem alkoholu vyšším než 20%. Prazmrd byl znovuuveden v hospodách jakožto alternativa k mýdlové chuti mnoha destilátů, a to i ve zmíněné variantě Azur.

Konzumace Prazmrda opět strmě rostla a zůstala na této úrovni i po ukončení prohibice. V dnešní době je Plzeňský Prazmrd hospodskou stálicí, a to i ve snobských podnicích a restauracích. Ačkoli o něm nemusí vždy být zmínka v nápojovém lístku, platí zde pravidlo že "Znalec ví."