Podnikatel

„Malé a střední podnikání je páteří ekonomiky“

- Pamela Anderson

Prototyp zkrachovalého podnikatele

Za první republiky podnikání jenom kvetlo. Po vítězství dělnické třídy moudrá strana rozhodla, že všichni podnikatelé jsou vykořisťovatelé (včetně holičů, krejčích a pod.), a že je třeba je zlikvidovat. Jak strana rozhodla, tak se i stalo. Bývalá ČSSR byla jedinou zemí v Evropě, kde se to komunistům podařilo dokonale. Nic netrvá věčně, a tak i v naší milované vlasti došlo k restauraci kapitalismu se všemi atributy, tedy i soukromým podnikáním. Nebyli bychom však v naší milované vlasti, aby se to nějak nevymklo (hezky se tomu říká česká specifika). Řada podnikatelů začala používat poněkud neortodoxní metody podnikání, a tak název podnikatel dostal i za pomoci sdělovacích prostředků značně pejorativní příchuť. Je smutnou pravdou, že jsou i tací „podnikatelé“, kvůli nimž vzniklo heslo: „podnikatel = zloděj“. Popišme si tedy blíže takového "podnikatele".

Mládí

V mládí náš podnikatel XY nevynikal ani pílí, ani inteligencí. Rodičům ani pedagogům rozhodně radost nedělal. V čem pak rozhodně vynikal, byla lenost a neuvěřitelná mazanost (pro přesnost vyčuranost). Vzhledem k nevalnému prospěchu se po základní škole šel vyučit zedníkem, což se mu jakýmsi zázrakem podařilo. Po vojně se stal zaměstnancem OSP (Okresního stavebního podniku) jednak proto, že se tam nikdo moc nepředřel, na kvalitě práce zde nikdo příliš nebazíroval a hlavně velmi snadno a hodně se zde kradlo. To bylo velmi důležité, protože náš XY potřeboval zůstat svěží na melouchy a na ně taky potřeboval materiál a jen blázen by ho kupoval, když zde ho byly haldy a zadarmo. Melouchy se tak postupně staly hlavním zdrojem jeho obživy.

Začátky podnikání

Typický český poctivý podnikatel

Restaurace kapitalismu zasadila našemu milému XY ránu. OSP byl zprivatizován a nový chlebodárce začal čím dál tím víc požadovat práci místo flákání a dokonce práci kvalitní. Také s kradením byl pomalu konec. Tehdy si náš pan XY řekl, že na cizí se dřít nebude a udělá se pro sebe. Založil tedy nejprve živnost, později pak firmu, která čítala jeho a dva Ukrajince, jako pomocné síly. Pan XY zpočátku překonal vrozenou lenost a pracoval s vervou ke spokojenosti zákazníků. Potom však převýšila jeho hlavní vlastnost - mazanost. Položil si otázku, proč by se měl dřít, když se mohou dřít jiní, a on by se z toho mohl mít dobře. Tak vznikl pan podnikatel. Opatřil si fialové sako, černé polobotky, bílé ponožky a hlavně kufřík (uniforma podnikatelů devadesátých let). Rozmáchl se opravdu velkoryse, rozjel to, tak říkajíc, ve velkém. Nasliboval kde komu kde co, vzal si úvěr (jak snadné v té době), s placením závazků nespěchal (jiní taky neplatí, tak co), žil si na vysoké noze. A tak se stalo, že se mu situace pomalu začala vymykat z rukou.

Konec podnikání

Doba se začala měnit (toho si pan podnikatel XY pro velkou zaneprázdněnost velkoryse nevšímal, co mu taky kdo může, má spoustu známostí atd.) a najednou se začali hlásit věřitelé a tvrdě se domáhat svého a kdyby jenom věřitelé, ani Finanční úřad nezůstal pozadu. Co teď? Inu jednoduše. Převedl majetek na manželku a rozvedl se. Nic neměl, a věřitelé utřeli nos. Ale ošklivě se přepočítal. Jeho bývalá žena se od něho také něčemu přiučila, a náš milý pan XY utřel nos taky. Nyní tedy pobírá náš pan podnikatel sociální podporu (nepracuje, to tak), vysedává po hospodách a nadává na režim, který ho připravil o vše. Vypráví, kde by mohl být, kdyby; samozřejmě že za jeho situaci mohou oni, kdo jiný. Snad se neupije a dočká se důchodu, ostatně má již zažádáno.

Závěr

Takových lidí i v jiných oborech naštěstí není mnoho, ale stačili neskutečně pošpinit a zprofanovat titul podnikatel. Ostatně sdělovací prostředky k tomu velmi pomohly. Klobouk dolů před těmi, co opravdu podnikají a jsou úspěšní.

Poznámka

Pozor, jedná se o zcela fiktivní osobnost, a pokud by se náhodou někdo poznal, není to on, ale úplně někdo jiný.