Malování bytu

Malování bytu je jistě věc tu a tam potřebná, ale nepříjemná, zatěžující a namáhavá. Pro pána tvorstva a živitele rodiny je to jeden z momentů kdy hrozí vypuknout rodinná krize.

Příprava na malování

Typická průměrná manželka oznamuje svému muži, že se bude malovat.

S rozpravou na téma malování začíná vždy žena, zpravidla slovy, že by se mělo vymalovat. Na odpověď, „ať se tedy vymaluje“, nemá slov. Nějaký čas je pokoj, ale žena začne znovu. Pracuje podle metody, že častá krůpěj kámen proráží, ani ne tak silou, jako četností dopadů. Nepomáhá ani námitka, že se malovalo před ? lety. Pán tvorstva pomalu měkne. Jakmile podotkne, že tedy by to už opravdu chtělo, je ztracen. Nepomáhá ani poukaz na jeho vytíženost a nedostatek času. Předstírání nějakého neduhu rovněž ztrácí smysl, je to pouze oddalování. Neúměrným oddalováním záležitosti si muž koleduje o osočení, že kašle na rodinu. Že je nejvyšší čas něco podniknout, pozná pán tvorstva na zhoršené kvalitě podávané stravy a prudkým zhoršením kvality dalších služeb.

Přikročí tedy ke konzultacím se svojí drahou polovicí, jakáže by měla být barva, projeví nelíčený údiv nad tím, že by měl malovat sám celý byt, vznese dotaz, proč není objednán zkušený mistr, a kdyže by to mělo být. Bez dalšího vysvětlení je mu pak vydán rozkaz přikročit k věci.

Malování

Po zakoupení barev, nářadí, případně štaflí, je přikročeno k samotnému malování. Dlužno podotknout, že nejprve je potřeba odsunout a sestěhovat nábytek. Při této činnosti je žena jako pracovní síla prakticky nepoužitelná.

Zdůrazní, že je slabá, bolí ji záda (jako by jejího muže nebolela), takže to zbývá na samotného muže. Žena mu při té příležitosti poskytuje četné rady, pranýřuje nepozornou práci, co kdyby se něco odřelo atd., atd. Na sakrování muže, cože je v té almaře nacpáno, že je tak těžká se dozví, že jejích pár věcí a kam že by je jinam dala. Na to je jednoznačná odpověď, bohužel neslouží k vyvolání pohody, ale je logická. Po té může ještě následovat také rána elektrickým proudem při demontáži svítidel.

Pokud si muž myslí, že teď může začít s malováním, mýlí se. Sotva namočí štětku, okamžitě se ozve: „A škrabat to nebudeš?“ To je ve skutečnosti jednoznačný pokyn - škrábat!! Zkrušený manžel již neodporuje a pustí se do díla. Pokud se týká barev je nutno si jejich odstín nechat schválit, což je věc velice vyčerpávající, ale proti ostatnímu již celkem lapálie. Konečně je tedy vymalováno a rozumný člověk by usoudil, že již bude mít klid. Omyl!

Úklid

Námitka, že „já jsem maloval, uklízet snad už nemusím“, je promptně smetena. Žena poukáže na to, jak muž malováním nasvinil, to že by pořádný malíř neudělal, a chudák pán tvorstva místo zaslouženého odpočinku maká zase. Ovšem pod velmi kritickým dozorem své ženy, takže prakticky nemůže nic ošidit.

Je-li konečně vše hotovo, nábytek na místě, vše náležitě naleštěno, je konečně čas k odpočinku, který je pánu tvorstva milostivě povolen. Zemdlené tělo blaženě odpočívá, v duši se začíná rozhosťovat klid a mír. A teď to přijde! Dobrá žena s milým úsměvem prohlásí, že se jí ty barvy (osobně je vybrala) nelíbí, a je třeba co nejrychleji přemalovat. Teď už zbývají jen tři možnosti, buď muže raní mrtvice, nebo vypukne Itálie a padne pár facek, nebo vypukne Rakousko a padne monarchie.