Bojová šalina T3X

T3X - vypadal takto ztracený prototyp?

T3X je Bojová šalina, přestavěná z civilní tramvaje T3 v plzeňské Škodovce

Její existence byla Českem zatajována po dlouhých 20 let. Přitom se jednalo o unikátní prototyp, který, pokud by se dostal do výroby, znamenal by pravděpodobně revoluci v celém městském válečnictví(Urban War).

Prorážení zátarasů a barikád v pouličních bojích

Předprototypové zkoušky byly pravděpodobně provedeny nasazením v pouličních bojích v Práglu ještě v maskovaném civilním provedení, na přísně tajném záběru právě proráží uliční zátarasy.

První zprávy se objevily až na počátku října 2007, v souvislosti s požáry v Řecku. Dokonce se s ním počítalo jako s dalším typem výsadkové šaliny. Samotná šalina byla o něco delší než civilní typ a měla třínápravové podvozky místo dvounápravových. Okna byla překryta pancéřovým plechem (odolnost proti zprudka hozenému šutru - 0,25), s vyjímkou předního skla, které bylo ze skla neprůstřelného špuntovkou (malé ráže a jen z velké dálky).

Na střechu byl umístěn takový ten hybridní pantograf a 20 mm rychlopalný kanón, který upadl z vrtulníku Mi-24. Nad sedátkem kanonu byla stříška, protože údržbáře nebavilo pořád dokola seškrabovat ty seškvařený kr***ty, co si šahali na drát za deště. V bočních oknech a zadním okně byly lafety pro umístění malorážkových zbraní, většinou kulometů nebo samopalů Kalašnikov AK-47. Pod vozem byla umístěna aparatura plamenometu, jehož dvě hlavně ústily pod předním nárazníkem.

Speciálním vybavením byl radar, který poskytoval neomezený rozhled pokud nepršelo, nesněžilo, nesvítilo slunce, nebyla tma, mlha anebo bouřka. Jinak fungoval bezchybně. Posádku mělo tvořit 18 mužů, vyškolených šaliňáků (něco jako mariňáci, ale v šalině). Součástí vybavení byla také reprosoustava, která měla vysílat propagační hesla. Pro případ výpadku proudu byla šalina vybavena akumulátory, které prý umožňovaly prchnout do bezpečí rychlostí středně unaveného hlemýždě. Proti Syslům se používal nebezpečný Rodenator.

Z výroby zatím nejsou známy žádné fotografie, pouze podle výpovědí očitých svědků se podařilo rekonstruovat přibližnou podobu. Zajímavostí byly dveře na obou stranách. Pravděpodobně proto, že se počítalo s nasazením těchto šalin v Anglii. Poslední zmínka o této šalině pochází z Řecka, z konce října 2007. Prý se tam v pohoří Pindos na zkušebním polygonu (který stál zrovna v oblasti nejsušších lesů a nejzuřivějších požárů) konaly testy zbraní včetně plamenometu. Od té doby se posádka neozvala. Protože podle nepotvrzených údajů byl na palubě také Taktický rezonátor částic což by vše vysvětlovalo.

Nejnovější známá podoba šaliny T3X

Nejnovější známá podoba šaliny T3X byla získána díky vědeckému týmu necyklopedie (díkes, borci) z pozůstalosti po panu Josefu Vomáčkovi, pracovníkovi plzeňské Škodovky, kde se šalina nějakou dobu zdržovala. Paní Aloisie Vomáčková, vdova podala k obrázku toto vysvětlení: "No von Jozífek tam pracoval po večerech a, víte, von hrozně rád kreslil. A ta strašná tramvaj tam byla a na prvního (1.5.1987) se tam na ní dívali nějací ouřadové a tak a Jozífek kvůli tomu byl vyšetřovanej, ale von ten vobrázek prones ven z fabriky a tady doma řek, "Ženo, tohle jestli najdou, je po nás.". Tak takovej von byl.".