Ctirad
Ctirad je smutným hrdinou události, známé jako Dívčí válka. Zpočátku o něm bylo známo pouze to, že "zajat on byl chlípnou lstí v chlípné dívčí válce. Zdivočelou bandou vilných dívek statný Ctirad posléze k smrti umrdán".
Tato až příliš stručná zmínka nebyla jediným pramenem poznání. Dalším zdrojem se stalo bájení Aloise Velikého, známého též pod pseudonymem Jirásek. Ten ve svém stěžejním díle, známém coby Staré pověsti české, k tomuto praví: "Jednoho léta během války se také vydal mladý vladyka Ctirad se svou čeledí k Pražskému hradu. Uslyšel volání a nalezl dívku přivázanou ke kmeni stromu, která žádala, aby ji osvobodili. Představila se jako Šárka, dcera vladyky z Okořína, a vyprávěla, jak ji ženy z Děvína připoutaly. Jednalo se však o Vlastinu lest, dívky jeho čeleď pobily, Ctirada zajaly a poté na hradě umučily. Údolí, kde se tak stalo, se dnes nazývá Divoká Šárka".
Alois bájivý se tu však až příliš drží podivných halucinací jakéhosi Dalimila, který se prohlašoval za kronikáře. Ten se až příliš držel svých pochybných, až příliš krvavě sadistických fantasií.
Neúnavnou prací vědeckého týmu, složeného ze zkušených badatelů bylo zjištěno následující:
Ctirad byl vskutku jeden z vladyků té doby. V inkriminované době byl vskutku mladý a plný sil. Zejména jeho síla a vytrvalost ve všem, co se týkalo sexuální výkonnosti, byla pověstná. Ctirad, zlákán právě probíhající bezuzdnou slavností letního slunovratu, se rozhodl vyhledat proslulou kněžku lásky Šárku. Ta se nechávala svými pomocnicemi uvazovat k příhodně umístěnému stromu a tam vyluzovat vábivé tóny pomocí tesklivě znějícího rohu. Vábila tak nadržené samečky, jejichž cílem mělo být její nalezení a následný nevázaný sex.
Šárka tenkrát měla poblíž příhodně rozmístěnou skupinu svých družek. Jejich úkolem bylo neutralizovat Ctiradovu družinu nadržených vlčáků tak, aby nakonec vyhlášený borec Ctirad padl právě na ni. Což se tenkrát také, přesně podle plánu stalo. Jenomže ač byl Ctirad skutečně vyhlášeným borcem, už po čtvrtém čísle beznadějně zvadnul a odpadnul. Jenomže i zde bylo nalezeno řešení. Jedna z dívek, kterou proslulá Kazi ("Kazi znala všeliké býlí a koření i jeho moc. Jím hojila různé neduhy...") vyučila ve svém umění, měla ve svém škapulíři pavoučka poslední záchrany. Byl to tou dobou v pražské kotlině endemický Phoneutria nigriventer, jehož toxin Ph Tx3(6-1) mimo jiné způsobuje nezvladatelný, dlouhé mučivé hodiny, někdy až celé dny trvající priapismus.
Nešťastný Ctirad se tak stal obětí Šárky a její družiny. Když už nemohl, zasáhnul onen pavouček poslední záchrany. Zdivočelou bandou vilných dívek byl statný Ctirad posléze k smrti umrdán.
Čest jeho památce!