Česká válka o Euro
Česká válka o Euro postupně vypukla v České republice po úspěšném referendu o vstupu ČR do Evropské unie v roce 2003, resp. po vstupu Česka do EU 1. května 2004. Tímto krokem si Česko "de iure" odsouhlasilo, že přijme jednotnou měnu Evropské unie, tedy Euro.[1]
| Česká válka o Euro | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Mince, kterou bychom platili místo současné dvacetikoruny. | |||||||
| |||||||
| strany | |||||||
| Andrej Babiš, | SOCDEM,
Zelení,
Vládní koalice bez ODS
| ||||||
| síla | |||||||
| Milionová armáda ovcí, petice | Efektivní armáda | ||||||
| ztráty | |||||||
| Pár transparentů, důstojnost některých po prohraném argumentu, vypsané propisky kvůli peticím | Víra v lidstvo | ||||||
Nebyl však stanoven termín, do kterého by se čeští politici měli snažit splnit podmínky pro jeho přijetí. "De facto" nás do jeho přijetí žádná lhůta netlačí. Vypadá to tedy, že k otázce Eura přistoupí česká politická scéna stejně jako Miloš Zeman k Ústavě.
| „ | Času dost. —Miloš Zeman nebo odpůrce Eura nebo někdo z Českých drah |
“ |
Největší podobnost představuje Článek 74 Ústavy České republiky — jmenování a odvolávání politiků. Měl by to dělat hned a nikoli dle své vůle, ale nechává si měsíce na přemýšlení.
Hlavní argumenty[editovat | editovat zdroj]
Jelikož se zatím jedná o válku argumentační bez významných ztrát, strany spolu "rády" debatují o svých přesvědčeních.
Tradice[editovat | editovat zdroj]
Česká koruna je tradiční měnou naší země, hlásí odpůrci Eura. Tato tradice trvá přesně od 8. února 1993, tedy snad kratší dobu, než je věk průměrného voliče Motoristů.
Podle tohoto nezpochybnitelného a nejobjektivnějšího kritéria se o žádnou dlouhou tradici nejedná. 1:0 pro příznivce Eura!
Okolní státy[editovat | editovat zdroj]
| „ | Podívejte se na německou ekonomiku, jak se jim tam daří. —Příznivec Eura |
“ |
| „ | Podívejte se na Slovensko. —Odpůrce Eura |
“ |
I když nelze říci, že za (ne)úspěchy jednotlivých států stojí pouze (společná) měna, jedná se o častý argument používaný oběma stranami.
Dáváme bod oběma týmům! 2:1 pro eurohujery.
Matematika[editovat | editovat zdroj]
Zejména starší obyvatelé ČR se děsí představy, že po své zbývající 3 roky života (všimněte si, že jde o prvočíslo) budou muset ceny v obchodech přepočítávat na koruny.
Mají recht! 2:2.
Suverenita[editovat | editovat zdroj]
Přechodem na společnou měnu logicky přijdeme o část naší národní identity. To ne! My chceme na našich mincích Vaška!
Naštěstí tým eurohujerů našel řešení. Každý členský stát EU používající Euro si může dát na některé mince vlastní symboly. No a my si dáme na jednoeurovku dvacku.
3:2 pro euristy!
Počkat. Tím se vlastně vyřešil i problém věčného přepočítávání.
Bereme odpůrcům minulý bod. Takže 4:1. Příznivci Eura skákají radostí.
Zdražení první[editovat | editovat zdroj]
Zlí zbohatlíci v obchodech navýší ceny a nikdo si toho nevšimne. Příznivci Eura proto navrhují, aby obchody první rok po přechodu na Euro uváděly ceny v obou měnách.
Nový balón!
Zdražení druhé[editovat | editovat zdroj]
Teď stojí rohlík 3 koruny (opět prvočíslo), což se rovná zhruba hodnotě 3 korun (prvočíslo potřetí (to je taky prvočíslo)) Po zavedení Eura bude rohlík logicky stát 3 Eura, což se blíží k 70 korunám.
Katastrofa! 4:2 pro příznivce.
Ovlivňování měny[editovat | editovat zdroj]
ČNB a vláda ČR ztratí přijetím Eura kontrolu nad vlastní měnou. Inflace se utrhne ze řetězu. Nebo?
Nikoli. Horší už to být nemůže. 5:2.
Diktát Bruselu[editovat | editovat zdroj]
Dostaneme se o krok blíže bruselské diktatuře.
A my chceme tu ruskou! 5:3.
Tisícovka je hezká[editovat | editovat zdroj]
Fair point.
5:4. Příznivci vedou už jen o bod!
Závěr[editovat | editovat zdroj]
Svými argumenty odpůrci dotahují na příznivce Eura. Uvidíme, kdy nakonec Euro přijmeme (přeci musíme), ale můžeme si počkat až do rozpadu Evropské unie.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ https://medium.seznam.cz/clanek/jakub-coufal-euro-jsme-si-odhlasovali-tak-neni-na-co-cekat-77101
