Doba dřevěná

Výzva k práci

Je třeba protřídit věcné informace od sebepropagace ušatých a obrýlených hráčů LoLka

Článek pojednává o zapomenutém období druhu známého jako člověk. Toto období se odehrálo před dobou kamennou, nicméně lidé z doby dřevěné používali kámen taktéž, ale minimálně. Byl považován za prokletý. Kamenu se říkalo „Kamehnus Bulšitus". Dřevo tedy bylo zásadní a vysoce ceněnou surovinou. To potvrzuje i fakt, že si tehdejší lidé říkali dřeváci.

Nález

Doba dřevěná byla dlouho tabu. Ovšem nedávný nález na mýtince mezi městy Mělník a New York vše změnil. Byl zde zakopán obří dřevěný kredenc ze dřeva dnes již neexistujícího (nejspíše se jedná o Zmrtové dřevo). Dřevo má nevídanou odolnost vůči hnilobě, dnešním parazitům a taktéž skvělou míru blbuvzdornosti. Zejména díky poslední vlastnosti se dřevo dokázalo dochovat dodnes. V kredenci se nacházelo spousty artefaktů, ze kterých o době dřevěné víme skoro vše. Nález učinil blázen známý jako Jiříček Havlů když utíkal z Bohnic. Při útěku zakopl o odkrytý roh kredence a byl u něho nalezen (kuneštěstí živý).

Konec doby dřevěné

Konec doby dřevěné nastal, když došlo k nákaze známé jako Pandemie Retardované Demence (PRD). PRD měla za následek náhlou nenávist vůči dřevu u cca 80% tehdejší populace. PRD také zapříčinila vážný pokles IQ, proto v následující době kamenné byli lidé několikanásobně hloupější a zmohli se na bouchání kamenů o kameny, a čekání na blesky (dnes bychom takové lidi označili jako retardy). Jak PRD vlastně vznikla se stále neví. Měla ale za následek tzv. Dřevokamennou válku. V této válce bojovali kameňáci proti dřevákům. Dřeváci ovšem byli ve velké početní nevýhodě a válku prohráli. Kameňáci poté vyhladili ze zlosti téměř všechnu tehdejší flóru, jako například Dřevník Obézní, Zmrt a málem vyhubili i dnes velmi oblíbený Slaninový strom.

Zvířectvo

Zvířat tehdy ještě tolik nebylo. Zvířata která tenkrát žila byla taktéž velmi spjata z dřevem. Takže žili hlavně termiti, bobři, datli a také tehdy velmi nenáviděný drevokocúr, který měl v této době největší rozmach a přemnožil se.

Drevokocúr

Drevokocúra téměř vyhladil až příchod mamutů. Mamuti se drevokocúry hojně živili, byl to hlavní zdroj jejich potravy. Takže když mamuti drevokocúry téměř vyhladili, začali sami vymírat na nedostatek potravy. Vyhynutí mamutů ovšem bývá mylně přisuzováno změně klimatu. Čelisti drevokocúra byly v té době jediné, co dokázalo zpracovat dřevo Zmrtu. Drevokocúři proto s oblibou shazovali Zmrty na lidská obydlí a devastovali města, což bylo pro lidi fatální, jelikož se Zmrtů neměli jak zbavit. Proto byl vymyšlen systém na masový lov drevokocúrů pomocí rozmístění speciálních pastí připevněných ke kmenům Zmrtů. Z čelistí drevokocúrů se poté vyráběli pily na Zmrty.

Fotografie dnešního drevokocúra, ten pravěký byl údajně asi 2x větší

Vládce

O žádném vládci ani králi nejsou dochovány žádné zmínky, všechno bylo jaksi všech. Zřejmě se jedná o jakési prvopočátky komunismu. Tuto teorii podporuje také nález obrázku dvou třešniček na dřevěné destičce.

Písmo

Dřeváci uměli psát, na rozdíl od pozdějších kameňáků. Písmo se velmi liší od všech dnes používaných písem. Písmo se nazývalo Obézní tlačenka. Název nejspíše vznikl podle techniky psaní, psalo se vytlačováním rýh prsty do extrémně měkkého dřeva Dřevníku Obézního. A jelikož kameňáci tuto dřevinu vyhladili, neměli už na co psát a písmo zaniklo (kvůli snížené inteligenci by ho ovšem nejspíše stejně nebyli schopni používat).

Život v době dřevené

Hlavní v této době bylo mít doma kredenc, kredenci byla tehdejší společnost nejspíše velmi posedlá, dalo by se dokonce pojednávat o jakémsi druhu náboženství. Kredencová úchylka se projevovala modlením se ke kredencům. Jméno kredenc dostal tento kus nábytku podle boha Kredence. A bůh Kredenc dostal název podle nábytku zvaného kredenc.

Nosili se dřevěné pantofle, přilby a tanga. O pohodlnosti tohoto spodního prádla zejména muži hanlivě mluvili a vtípkovali. Toto spodní prádlo způsobilo údajně impotenci přibližně 40% mužů. Další druhy oblečení totiž už bohužel nebyli vynalezeny, lidé měli jiné priority a naříkání mužů bylo přehlíženo.

Další z mnoha aktivit byl sběr býložravých rostlin nebo koupel v písku. Koupání v písku mělo údajně ztvrzovat kůži, aby nešla tak lehce prokousnout při případných útocích drevokocúrů. Velkou společenskou zábavu zajišťovala také hojně hraná společenská hra Lížu Kredenc.

historický kredenc nalezený na nalezišti

Lížu Kredenc

Lížu Kredenc se hrála nejčastěji v obřích kruhových budovách zvaných kruhokredenc. Hra působila jako selekce a třídička obyvatelstva pouze na silné kusy, jelikož při hře se hojně umíralo. Jako silní kusy se označovali ti, kteří tuto hru vyhráli a přežili. Cílem této hry tedy bylo vytvořit společnost pouze ze silných kusů.

Hru hrálo 200 dřeváků, týmy ovšem byly jen dva, každý čítal 5 členů a bojovaly proti sobě. Ostatních 190 hráčů bylo tvořeno jakousi zplodinou obyvatelstva, jako například bezdomovci, zloději, nebo chovateli drevokocúrů. Tito lidé ve hře pouze náhodně pobíhali a byli určeni k záhubě. Pokud hru přežili, museli se jí zúčastnit zase příště. Za zabíjení těchto lidí týmy získávaly body, za které si mohli koupit lepší zbraně jako třeba točátko dřevové, nebo AKredenc 47 (tyto dvě byly nejoblíbenější). Tým, který poté dokázal zabít všechny členy druhého týmu, vyhrál, jeho členové se stali silnými kusy a po zbytek života si žili jako prase v žitě. Dnes se obdoba této hry hraje na PC pod názvem League of legends a je užívána jako droga.

Nejslavnější výherce

Nejslavnější výherce hry Lížu Kredenc byl jistý Dominus Kančík (některé prameny jeho příjmení uvádějí jako Jančík, jsou zde tedy nejasnosti), je o něm psáno jako o nejslavnějším dřevákovi. Tento muž byl po pasování na silný kus velmi uznávaný vynálezce a moudrý člověk. Podílel se na vzniku písma, a vymyslel spousty užitečných vynálezů, jako například pračku na dřevo nebo třískovačku (obdoba dnešní sešívačky). Dále vymyslel již zmiňovanou pilu na Zmrty a točátko dřevové. Točátko dřevové bylo používáno jako zbraň nebo jako zábava pro méně inteligentní zplodinu obyvatelstva, kteří si s ním bezdůvodně točili v ruce a zabíjeli čas. Dnešní obdoba této hračky pro autisty je známa jako fidget spinner. Právě kvůli podobnosti Kančíkových vynálezů a také jeho jména s těmi dnešními se vytvořila konspirační teorie, že Kančík je cestovatel časem. Podle jména se dokonce může jednat o někoho z Čech, ale to jsou pouhé spekulace a hovadiny.

Černé dřevo a Woody

Kančík také založil v té době nejznámější hudební skupinu s názvem Černé dřevo. Skupina byla tvořena Kančíkem a pěti přibližně 16 let starými dřeváky, kteří rapovali o lásce a složitosti života za doprovodu dřevěných bubnů, na které bubnoval právě Kančík a občas i sám cosi pokřikoval.

Dalším nepominutelným hudebníkem dob dřevních je, dokonce i v hymně naší zmíněný, Vody (někdy psán jako Woody, což byl jeho umělecký pseudonym), takto průkopník hudebního stylu Techno, kterýžto až do dnů dnešních je stále v zemích zdejších oblíben. Protože však technické prostředky dob tehdejších, dob vpravdě dřevních, neumožnily plné rozvinutí soudobého zvukového projevu typu "DUC-DUC", využíval DJ Woody rytmického hučení, které v tehdejších technických možnostech již uskutečnitelné bylo. Blíže o něm v článku Hymna České republiky.