Já Barykáda
| Já Barykáda | |
|---|---|
| základní data | |
| styl | tragédie |
| stát | Česko |
| rok | Barykáda je tak stará, že je to lepší nevědět. |
| délka | zdá se býti nekonečná |
| formát | doufejme že animovaný |
| produkce | Zdeněk Deitch |
| námět | Franta Upil |
| scénář | Éda Dudek |
| režie | Jirka Jakubíček |
| hrají | Barykáda, barykádiny vlastníci, barykádina (jen v dílu Já Barykáda a moje noční řádění) |
Já Barykáda je název večerníčku vyprávějícího o feně Barykádě a jejích příhodách.
Barykáda bydlí v psí boudě u domu svého pána. Téměř celý večerníček spočívá v tom, že se Barykáda nudí a kecá blbosti. Vyjímkou je jen díl Já Barykáda a můj vinný sklípek.
Já Barykáda a moje noční řádění[editovat | editovat zdroj]
Díl popisuje to, jak Barykáda jedné noci uteče z boudy a zamíří na psí pornopárty. Zde si velmi užije, ale vrátí se domů až ráno celá ztřískaná. Od té doby je svým majitelem přivazována na řetěz, z čehož pak pramení ona nuda. Na tento díl pak ve většině dalších příhod vzpomíná. Díl není vhodný pro mladší osmnácti let.
Já Barykáda a moje chutě[editovat | editovat zdroj]
Barykáda celý večerníček vypráví o tom, na co má zrovna chuť. Tento díl je nevhodný pro malé děti, protože Barykáda popisuje, jak by hrozně ráda snědla přejetého ježka na silnici za plotem, ale jelikož je přivázaná na řetězu, nedosáhne na něj. Pak ještě popisuje , , , a podobně.
Já Barykáda a moje písně[editovat | editovat zdroj]
Barykáda celý večerníček zpívá. Díl není možno pro neúnosnost písní dokoukat do konce, ČT pořádá soutěž kdo vydrží nejdéle. Po odvysílání tohoto dílu se na ušní pohotovosti tvoří dlouhé fronty. Mezi nejméně oblíbené písně patří „Ach, ty mé hlasivky“, „Má srst se třpytí na slunci“ a zejména „Já jsem kanárská fena“.
Já Barykáda a moje skleróza[editovat | editovat zdroj]
Tento díl je nejnudnější ze všech. Barykáda si někam odložila brýle a nemůže je najít, aby si mohla přečíst scénář a tak je celých deset minut stráveno tím, že hledá ve své boudě.
Já Barykáda a moje pohádka[editovat | editovat zdroj]
Zde se chtěl scénárista zavděčit dětem, a tak chtěl, aby jim Barykáda vyprávěla pohádku o Bajajovi. Snaha však neskončila dobře, Barykáda díky své již zmíněné skleróze zapomene jakou pohádku vypráví, motá páté přes deváté, pohádka nakonec skončí tím, že pětihlavá Červená Karkulka zabije po dlouhém zápolení pohádkového dědečka vykřikujíc: „Když mě nechceš povozit na ocásku, tak chcípni!“
Já Barykáda a moje blechy[editovat | editovat zdroj]
V tomto mírně kratším díle Barykáda poněkud drastickým způsobem likviduje své blechy. Rozmačkává je, zakousává. Poslední bleše nakonec utrhá všechny nožičky a nechá ji těsně před kamerou zmítat se v křečích. Ochranáři se bouří.
Já Barykáda a moje zuby[editovat | editovat zdroj]
Díl spočívá v tom, že se Barykáda chce mermomocí utrhnou ze řetězu, na kterém je přivázaná. Zkouší všechny možné způsoby, nakonec ji napadne řetěz překousat, o něj si ale vyláme všechny zuby. Na konci je záběr na Barykádinu bezzubou tlamu a zuby válící se na zemi. Tímto chtěl scénárista dětem zdůraznit, aby jedly jen dobré věci, jinak dopadnou jako Barykáda.
Já Barykáda a můj vinný sklepek[editovat | editovat zdroj]
Zde se Barykádě jedné noci podaří utrhnou se ze řetězu a skočit do vinného sklípku, kde se opije doslova do němoty. Tu tam přiběhne hrozně naštvaný její pán a Barykádu ze vzteku zabije paličkou na maso. Tento čin bývá obvykle kvitován potleskem.
Já Barykáda a můj pohřeb[editovat | editovat zdroj]
Toto je nejveselejší díl ze všech devíti. Barykáda je pohřbena na zvířecím hřbitůvku v hrobě č. 1890. Děti se při sledování závěru smějí a výskají, obvykle se koná i nějaká oslava.
Závěrem[editovat | editovat zdroj]
Pro ty co přeskočili část o ději už můžu dodat jen to: nestojí za to se na to dívat – lepší pohádky jsou uvedeny níže.
