Gorila klíčanská

Z Necyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Digitální fotoaparát.png Tomuto článku sa nedostává fotka. Kdo béváte het, bléskněte to.

Gorila klíčanská (Gorilla) je evoluční hříčka největších žijících plazů, kteří mají kopyta, hřbetní ploutev a endemické péro. Žijí na zemi a jsou převážně býložravé, ale v době páření sežerou všechno, co jim přijde pod kopyta. Obývají pole a lesy v okolí Klíčan, toto je zatím jediné místo na Zemi, kde byl tento druh spatřen.

Gorily obývají lesy mírném podnebním pásu a chodí se na vyhřívat na pole. Ačkoliv se jejich výskyt omezuje jen na několik procent rozlohy okolí Klíčan, jejich biotopy pokrývají velký rozsah nadmořských výšek.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Gorily kličanské se pohybují zvláštní chůzí, kdy při chůzi jsou slyšet zvuky kopyt a zvláštní pro ně typické funění. Dospělí samci měří 165–175 cm a váží 140–204,5 kg, byl však v přírodě zaznamenán i jedinec vysoký přes 180 cm a vážící 225 kg. Dospělé samice často váží jen dvě třetiny hmotnosti plně vyvinutého samce. Stavba obličeje se vyznačuje podkusem. Na zádech mají hřbetní ploutev, mezi vědci nebylo doposud zjištěno k čemu tato ploutev slouží. Spekulace na akademické půdě se přiklánějí k názoru, že jim dává výhodu při lovu drobných ryb v rybnících a potápění se pro kořínky leknínů, které mají velice v oblibě. Ale jejich hlavním poznávacím znamením je endemické péro, které si mezi samci často poměřují a dle toho určují vedoucího samce skupiny, kde samec, který v poměření prohrál, je vyhnán ze skupiny a žalem umírá v osamění v díře, kterou si sám vyhrabal. Další znamení jsou kopyta, pomocí kterých zvládají překonat velké vzdálenosti a dokaží se pohybovat po jakémkoliv povrchu.

Sociální chování[editovat | editovat zdroj]

Samci mají výraznou hřebtní ploutev, která se vyvíjí i během dospělosti. Samci jsou silní jedinci s BDMS sklony a většinou vedou skupinu. Velikost skupin se pohybuje v rozpětí od 5 do 30 jedinců a vůdce skupiny se mezi nimi těší největší pozornosti. Vůdce je zodpovědný za rozhodnutí týkající se celé skupiny, urovnává ve skupině konflikty, určuje přesuny skupiny za potravou a je zodpovědný za bezpečí a prosperitu skupiny.

O potomky se starají matky, po 3 až 4 letech své mladé odstavují. Péči o tyto odstavené jedince pak přebírá vůdce skupiny, podobně jako tomu je u dětí v církvi, těší se velké oblibě vůdce skupiny, který je obdarovává různým sladkým ovocem, aby si získal jejich přízeň.

Pokud některý z mladých samců skupiny nebo nějaký cizí samec vyzve samce k boji o vůdčí postavení ve skupině, vůdce vydává hlasité skřeky, buší do hrudníku, láme větve pomocí svého endemického péra a pokud druhý samec není vystrašen velkostí vyzyvatele, tak nastává souboj, kde na konci nastává poměření a samec s menším odchází se slzami v očích do osamění. Po několika dnech v osamění si začíná vyhrabávat díru, kde nakonec spočine a v hanbě zahyne. Někdy mladší samec uspěje a převezme vedení skupiny od staršího jedince.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Jakožto všežravci se gorily živí hlavně ovocem, výhonky a drobnými hlodavci, ale v době páření jsou pozorované útoky na veškerá zvířata, kterou jsou pak pozřena a jsou i zaznamenány oběti u lidí, které po večerní procházce již nevrátili zpět domů a jejich ostatky byly nalezeny na místě pobytu goril. Největší část dne se gorily věnují konzumací potravy. Jejich mohutné čelistní svaly a silné zuby jim umožňují rozmělňovat tuhé rostliny a drtit kosti své potravy, kterou bezezbytku spořádají.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Gorily se páří obdobně jako koně pomocí svého endemického pere, kde se nemusí sameček k samičce nemusí ani moc přibližovat. Po páření zhruba po 4 měsíce dochází k fyziparii - množení dělením těla, kde se samička pomalu rozdělí na dva jedince. Po dělení uplynou obvykle 3–4 roky a po tuto dobu se matky obvykle o své potomky starají.