Gorila klíčanská

Z Necyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Gorila Klíčanská

Gorila klíčanská (Gorilla) je evoluční hříčka největších žijících plazů, kteří mají kopyta, hřbetní ploutev a endemické péro. Žijí na zemi a jsou převážně býložravé, ale v době páření sežerou všechno, co jim přijde pod kopyta. Obývají pole a lesy v okolí Klíčan, toto je zatím jediné místo na Zemi, kde byl tento druh spatřen.

Gorily obývají lesy mírném podnebním pásu a chodí se na vyhřívat na pole. Ačkoliv se jejich výskyt omezuje jen na několik procent rozlohy okolí Klíčan, jejich biotopy pokrývají velký rozsah nadmořských výšek.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Gorily kličanské se pohybují zvláštní chůzí, kdy při chůzi jsou slyšet zvuky kopyt a zvláštní pro ně typické funění. Dospělí samci měří 165–175 cm a váží 140–204,5 kg, byl však v přírodě zaznamenán i jedinec vysoký přes 180 cm a vážící 225 kg. Dospělé samice často váží jen dvě třetiny hmotnosti plně vyvinutého samce. Stavba obličeje se vyznačuje podkusem. Na zádech mají hřbetní ploutev, mezi vědci nebylo doposud zjištěno k čemu tato ploutev slouží. Spekulace na akademické půdě se přiklánějí k názoru, že jim dává výhodu při lovu drobných ryb v rybnících a potápění se pro kořínky leknínů, které mají velice v oblibě. Ale jejich hlavním poznávacím znamením je endemické péro, které si mezi samci často poměřují a dle toho určují vedoucího samce skupiny, kde samec, který v poměření prohrál, je vyhnán ze skupiny a žalem umírá v osamění v díře, kterou si sám vyhrabal. Další znamení jsou kopyta, pomocí kterých zvládají překonat velké vzdálenosti a dokaží se pohybovat po jakémkoliv povrchu.

Sociální chování[editovat | editovat zdroj]

Samci mají výraznou hřebtní ploutev, která se vyvíjí i během dospělosti. Samci jsou silní jedinci s BDMS sklony a většinou vedou skupinu. Velikost skupin se pohybuje v rozpětí od 5 do 30 jedinců a vůdce skupiny se mezi nimi těší největší pozornosti. Vůdce je zodpovědný za rozhodnutí týkající se celé skupiny, urovnává ve skupině konflikty, určuje přesuny skupiny za potravou a je zodpovědný za bezpečí a prosperitu skupiny.

O potomky se starají matky, po 3 až 4 letech své mladé odstavují. Péči o tyto odstavené jedince pak přebírá vůdce skupiny, podobně jako tomu je u dětí v církvi, těší se velké oblibě vůdce skupiny, který je obdarovává různým sladkým ovocem, aby si získal jejich přízeň.

Pokud některý z mladých samců skupiny nebo nějaký cizí samec vyzve samce k boji o vůdčí postavení ve skupině, vůdce vydává hlasité skřeky, buší do hrudníku, láme větve pomocí svého endemického péra a pokud druhý samec není vystrašen velkostí vyzyvatele, tak nastává souboj, kde na konci nastává poměření a samec s menším odchází se slzami v očích do osamění. Po několika dnech v osamění si začíná vyhrabávat díru, kde nakonec spočine a v hanbě zahyne. Někdy mladší samec uspěje a převezme vedení skupiny od staršího jedince.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Jakožto všežravci se gorily živí hlavně ovocem, výhonky a drobnými hlodavci, ale v době páření jsou pozorované útoky na veškerá zvířata, kterou jsou pak pozřena a jsou i zaznamenány oběti u lidí, které po večerní procházce již nevrátili zpět domů a jejich ostatky byly nalezeny na místě pobytu goril. Největší část dne se gorily věnují konzumací potravy. Jejich mohutné čelistní svaly a silné zuby jim umožňují rozmělňovat tuhé rostliny a drtit kosti své potravy, kterou bezezbytku spořádají.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Gorily se páří obdobně jako koně pomocí svého endemického pere, kde se nemusí sameček k samičce nemusí ani moc přibližovat. Po páření zhruba po 4 měsíce dochází k fyziparii - množení dělením těla, kde se samička pomalu rozdělí na dva jedince. Po dělení uplynou obvykle 3–4 roky a po tuto dobu se matky obvykle o své potomky starají.