Trivol
V úvodu umístěn vzácný, historický snímek jednoho z trivolů, které svého času pásol Jano u hája.
Fotografii dotyčného Jána se zpočátku nepodařilo nalézt, ale naděje, jak známo, neumírá. A tak v její již již nastávající agonii byl přeci jen onen Jano objeven a dodatečně přidán.
Prvé historické zmínky o trivolech[editovat | editovat zdroj]
Jednu z nejstarších zmínek, připomínajících existenci trivola, lze nalézti v písni "Pásol Jano trivoly u hája". Dlouho panovaly domněnky, že se jedná o pouhou bájnou chiméru. Posléze však bylo z hlubin minulosti vpravdě dřevní vyloveno něco historického materiálu, včetně obrázku, který alespoň imaginární existenci tohoto bájného tvora nade vší pochybnost dokládá.
Teorie vzniku trivolů[editovat | editovat zdroj]
Trivol byl dlouho znám coby chovatelsky využívaný býložravý živočich, považován byl za recentní odrůdu reliktního triceratopse.
V současnosti, na základě nových výsledků dosažených ve výzkumu dědičnosti i babičnosti, lze téměř s jistotou říci, že trivol je ve skutečnosti hybridem, výsledkem někdejšího spontánního křížení triceratopse se samicí vola obecného, tedy s volyní. Došlo k tomu tak, že jeden z více uvědomělých triceratopsů, vědom si toho, že je nemilosrdným tlakem přírody, Dekkánským soptěním a neúprosně se blížícím dopadem až moc velkého asteroidu Chicxulub odsouzen k vyhynutí, se rozhodl pojmouti za choť krásnou, mladou, a velice přítulnou volyni. Bylo mu totiž jasné, že nejrůznější volové hned tak z povrchu zemského nezmizí, a zde byla šance na alespoň částečné uchování starobylého rodu triceratopsího pro budoucnost. Plodem jejich lásky pak bylo prvé trivolátko, po němž pak následovalo i mnoho dalších, což dalo vzniknout prvému, životaschopnému stádečku trivolů a trivolyní.
Soslík[editovat | editovat zdroj]
Jak je na unikátních fotografiích zjevné, přímo nad nozdrami trivolími je umístěn zřetelný výrůstek. Jedná se o takzvaný soslík, o kterém pojednává zvláštní článek ZDE.
Pozdější osud trivolů[editovat | editovat zdroj]
Jak je již z historické fotografie v titulu stránky zřejmé, trivol byl typický svým bezelstným, dobromyslným úsměvem, ve kterém se plně zračila i jeho bezelstná, dobromyslná povaha. A právě ta se mu stala venkoncem osudnou. Bylo v té jeho dobromyslnosti přítomno i něco z vola, nelze totiž opomenout jeho, byť i pradávný, původ z volyně. Tato kombinace dala ve výsledku vzniknout jejich až přílišnému sklonu k dobrovolnosti, což se oněm bezelstným tvorům v drsné době dnešní stalo osudné.
