Kňůň nevyfotitelný

Z Necyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Google uncyc.jpg Kňůň nevyfotitelný na googleTohle je nejlepší článek na téma „Kňůň nevyfotitelný“ na celým internetu.
Kňůň
MrtvyKnun.jpg
Mrtvý kňůň nevyfotitelný

Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: Zatím neznámý
Čeleď: Zatím neznámá
Rod: Kňůň
Druh: Kňůň nevyfotitelný (Equomartes imfotografibilis)

Kňůň nevyfotitelný (Equomartes imfotografibilis) je zranitelný (VU, franglatinglicky vulverable) druh savce, známý svou vlastností, že se nedá vyfotografovat živý (viz níže). Je rozšířen především po mírném a arktickém pásu severní polokoule, ale za polárním kruhem se vyskytuje již zřídka.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Anatomie[editovat | editovat zdroj]

Vypreparované výbušné tělísko z kňoně, uhynulého přirozenou smrtí. Všimněte si vytékající výbušné kapaliny.

Kňůň dosahuje velikosti od asi metru v kohoutku až po mohutnost mrože. Většinou se však vyskytuje někde uprostřed. Podobou je někde mezi kňávou a koněm. Jeho mrštné nohy jsou na půl cesty mezi kopytem a kňaví tlapou. Dokáže jimi vyvinout rychlost až 70 km/h. Hlava má vypouklý čumák s očima po stranách hlavy. Kňůň disponuje dlouhým ocasem se srstí na konci. Uvnitř má kromě neobyčejně velkého mozku a běžných orgánů také takzvaná výbušná tělíska.

Chování[editovat | editovat zdroj]

Kňůň nevyfotitelný je zjevně býložravec. Daleko zajímavější je však jeho nevyfotografovatelnost. Zaprvé se kvůli tomu velmi dobře maskuje. Zadruhé, kňůň nějakým způsobem dokáže vycítit přítomnost jakéhokoli zaznamenávacího zařízení. Pokud se ho někdo pokusí vyfotografovat, buďto se ukryje nebo fotoaparát vykopne z ruky držícího a následně zneškodní. Popřípadě začne střílet ze svých análních váčků, obsahujících hmotu, osudnou pro jakoukoli elektroniku. V případě největšího zoufalství kňůň aktivuje svoje výbušná tělíska a promění se v nechutnou hromadu masa a kostí. Totéž platí i pro pokusy kňoně natočit nebo nahrát.

Záběr stáda kňoní těsně po hromadné sebevraždě

Knoně jsou obvykle pro menší nápadnost samotáři, v případě nouze však dokáží infrazvukem přivolat na dálku až několika kilometrů na obranu jiné příslušníky svého druhu.

Zatím není známo, proč se kňoně brání svému zaznamenávání. Z hlediska evoluce by totiž takovéto chování bylo nesmyslné. Že by jej někdo stvořil úmyslně, se nezdá pravděpodobné, vzhledem k tomu, že jsou o nich velmi staré písemné zmínky.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Tato na první pohled věrohodná fotografie živého kňoně je ve skutečnosti pouhým padělkem, prozrazeným nezvykle jasnými barvami a deformovanými proporcemi.

První zmínky o kňoních pochází již z pravěku, kdy byly vytvořeny nástěnné malby, zachycující zvířata, nápadně podobná kňoním.

Dále se o těchto tvorech píše v několika stovkách písemností, například v jednom německém rukopise:

„A objeviliž jest lokátoři naši tvora prapodivného, koni a kňávě podobného. I tato zvěř plachá velmi byla...“

- Jeden německý rukopis

Po vynálezu fotoaparátu se objevilo, že kňoně nejde vyfotit a kolem té doby také získal své druhové jméno nevyfotitelný. Po dobu téměř dvouset let bylo prováděno mnoho pokusů vyfotit kňoně, všechny neúspěšné. Dokonce se to zatím nepodařilo ani Vědeckému týmu Necyklopedie, v budoucnu se však jistě podaří.