Velrybloud

Z Necyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Velrybloud
Stupeň ohrožení
Kriticky ohrožený
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Bertevrata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: velrybloudi (Camaenata)
Čeleď: velrybloudovití (Camaenidae)
Rod: velrybloud (Camaena)
Binomické jméno
Camaena palustris
(L., 1776)


Velrybloud bažinný (Camaena palustris, ang. whamel, něm. Walfafisch) je velký vodní savec. Jeho název je odvozen od slov velryba (která je jako on velkým vodním savcem) a velbloud (se kterým má společné dva hrby na hřbetě). Poprvé byl zmíněn Christianem Morgensternem v jeho díle Velrybloud čili zátopa.

Velrybloud bažinný je poslední přežívající druh z řádu velrybloudů (Camaenata) a jeho jediné čeledi velrybloudovitých. Druhý známý druh této čeledi, velrybloud jednohrbý (Camaena dromedaria), se považuje za vyhynulý. Velrybloud nemá vývojově nic společného s řádem kytovců; ze vzorků DNA se určilo, že nejbližším žijícím příbuzným velrybloudů jsou poletušky. Velrybloud bažinný je kriticky ohrožený druh.

Popis a morfologie[editovat | editovat zdroj]

Velrybloud bažinný je zavalitě stavěný, dosahuje délky těla až téměř 10 m u samců a okolo 8 m u dospělých samic, a to včetně 1-1,5 m dlouhého ocasu. Mohutné tělo velryblouda je osrstěné, s nápadnými hrby na hřbetě, v nichž má vzduchové komory, které mu spolu s pomalým metabolismem umožňují vydržet pod vodou bez nadechnutí až 2 hodiny. Mezi předními a zadními končetinami má kožovité blány, které mu pomáhají při pohybu ve vodě, ale hlavně v létání. Hlava velryblouda je spíše menší, se silnými hmatovými vousy (podobně jako má sumec), kterými detekuje pohyb vody a případné kořisti. Vzhledem k tomu, že velrybloud byl přímo zpozorován jen několikrát, nejsou informace o jeho morfologii dosud úplné.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Velrybloud bažinný se vyskytuje v Evropě, kde žije v mokřadech, zvláště ve slepých ramenech řek. V Česku se vyskytuje v jednom ze slepých ramen řeky Moravy u Napajedel, dále v u Třebechovic pod Orebem v mokřadech u Orlice a v řece Blanici ve vlašimském zámeckém parku (zde byl však naposledy zaznamenán v r. 2018). Čeští velrybloudi na zimu obvykle migrují do teplých krajin: přelétávají do jezer nebo do pomalu tekoucích vod dolních toků řek, např. do Rumunska do delty Dunaje. Velrybloudi byli zaznamenáni i v Africe, např. na dolním toku Nilu, jelikož však všechna tato pozorování byla učiněna v zimě, je spíše pravděpodobné, že šlo o evropské velrybloudy, kteří tam přezimovali. Vzhledem ke své plachosti si velrybloud vybírá místa spíše odlehlá.

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Velrybloud bažinný je aktivní především za šera a v noci, kdy někdy vylézá z vody za potravou; den tráví ukryt ve vodě. Je samotář a vykazuje silné teritoriální chování: kromě období páření nesnese přítomnost jiného velryblouda a snadno napadne i živočichy jiných druhů, pokud vniknou na jeho území. Bojuje pak zejména údery svého silného, dlouhého ocasu, a poté, co oběť dostatečně omráčí, stáhne ji pod vodu a utopí. Tímto způsobem si rovněž vylepšuje potravu, viz níže. Takovou příhodu zdokumentoval i Morgenstern.

Má špatný zrak, neboť mu v kalných vodách, kde ho nepotřebuje, zakrněl. Hmatá zejména masitými vousy okolo tlamy.

Velrybloud létá pouze za účelem přesunu na a ze zimoviště. Je poměrně špatný letec, létá ztěžka a pouze v noci, a tak mu přelet na např. 1500 km vzdálené zimoviště trvá okolo 6 týdnů. Započítáme-li i zpáteční cestu, dá se říci, že velrybloud většinu zimního období tráví na cestách. Při létání jeho blány vydávají charakteristický pleskavý zvuk. V posledních letech, kdy jsou nadprůměrně teplé zimy, však mají velrybloudi tendenci přezimovat na svém letním stanovišti.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Velrybloud bažinný je všežravec. Nemá pravděpodobně příliš silné zuby, proto se živí měkkými, rozkládajícími se rostlinnými a živočišnými zbytky, kterých je ve stojatých vodách obvykle dostatek, a drobnými vodními živočichy: larvami hmyzu, malými rybami apod. Nepohrdne však ani čerstvou kořistí: menším savcem nebo ptákem, kteří se jdou např. napít nebo spadnou do vody na jeho území. Takovouto potravu není schopen rovnou pozřít, takže do ní vstříkne šťávu s trávicími enzymy, podobně jako pavouci, a nechá ji pod vodou vystavenu působení mikroorganismů, které také napomůžou jejímu rozkladu. Poté velrybloud její měkké tkáně pozře. Pro tento způsob konzumace potravy se vžil název žralokání.

Zvláště v případě nedostatku potravy velrybloud vylézá za soumraku z vody a hledá mršiny nebo jiné zbytky, které by byl schopen hned pozřít.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Velrybloudi se páří pouze v zimovištích, v České republice nebylo jejich páření zaznamenáno. Samice rodí jen jedno mládě, a to ve vodě. Vzhledem k extrémní teritorialitě samice přítomnost ani čerstvě narozeného mláděte nesnese a odežene je od sebe, případně je opustí. Velrybloud je tak jediný savec, jehož mláďata nesají mateřské mléko: živí se od narození téměř stejnou stravou jako dospělec.

Interakce s člověkem[editovat | editovat zdroj]

Interakce s člověkem jsou velmi řídké, neboť verybloud je plachý, a ani člověk se obvykle příliš nepřibližuje k mokřadům a jiným místům přirozeného výskytu velrybloudů. Pokud se člověk přece jen k teritoriu veryblouda přiblíží, může to pro něj mít fatální následky: je zaznamenáno přinejmenším jedno usmrcení člověka velrybloudem, a velrybloudi pravděpodobně stojí rovněž za několika neobjasněnými případy utonutí člověka.

Působením člověka v posledních několika desítkách let se však zmenšuje životní prostor velrybloudů, a ti se tak stali kriticky ohroženým druhem: česká populace se odhaduje na několik kusů, evropská na desítky.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]