Králíkopes

Z Necyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pes králíkovitý
Králíkopes.jpg
Králíkopes v Zoo ve městečku Kostalice

Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: šelmy (Carnivora)
Čeleď: psovití (Canidae)
Rod: pes (Canis)
Druh: pes králíkovitý
(Canis lepus)


Králíkopes, odborně Pes králíkovitý (Canis lepus), je jedinečný a dnes už velice vzácný druh psa, který se původně vyskytoval v polopouštích Jižní Ameriky.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Králíkopes je malé zvíře. Na výšku má zhruba 30 cm, na šířku asi tak 40 cm. Ovšem například podle slov páně Paroubka jeho samec měří celých 50 cm. V kterém směru, to štastný majitel neuvádí. Hlava je zpravidla malá, asi 10 cm. Nohy jsou krátké, asi jako u jezevčíka.

Nápadné jsou jeho asi 20 cm dlouhé uši, jež znalci nazývají slechy. Pokud jde o [[IG Farben|zbarvení], to se pohybuje od světle hnědé na těle, až po černou. Objevily se i případy červené, žluté, oranžové a modré, jak tvrdil George Bush. Na tento názor zareagoval Prof. Jack Niccols následující větou, jež se nesmrtelně zapsala do análů: "Kup si brejle, když si barvoslepej !!".

Prapodivnou zkutečností zůstavá, že tlapky má vždy bílé, stejně jako břicho. Také má velice malý - až nepatrný ocas, jež zřídkakdy v erektovaném stavu přesahuje 5 cm.

Neobvyklá inteligence[editovat | editovat zdroj]

Tento tvor má neobvykle vysokou inteligenci. Mentální schopnosti snesou srovnání i s učitelem tělocviku, či osazenstva parlamentu, což dokázal výzkum amerického Prof. Johna Jamse, který zkoušel tyto tvory vyučovat školním předmětům. Setkavše se s velkou úspěšností, zkoušel tyto tvory naučit i cizím jazykům, což se samozřejmě nepovedlo, protože tito tvorové mluvit neumí.

Ale povedlo se je naučit rýsovat trojúhelníky o dané velikosti, a dokonce najít těžnice a určit obvod a obsah. Samozřejmě, že tento druh se naučil i mnohem více užitečných dovedností.

V přírodě svojí inteligenci používá také, například pokud chce ulovit něco na zub. Tito tvorové žijí ve tlupách. Při lovu vlákají pod povětšinou malichernou záminkou nějakou kořist (například Soba) na mýtinu, kde si následně sladí noty k útoku. Poté se roztřídí a na určitý zvukový signál kořist obklíčí. Kořist je zmatená, těká pohledem z jednoho králíkopsa na druhého, zamotá se jí hlava a jdou na ní mdloby.

Králíkopes se živí převážně masitou stravou. Součástí jeho jídelníčku ve volné přírodě jsou sobi, žirafy a myši. Po jejich domestikaci proto byli také často posíláni do stodol, kde měli v lovu myší zastoupit kočky). Nepohrdnou však ani rostlinou stravou (zelí, různé druhy trav a listů).

Rozmnožování a cizopasníci[editovat | editovat zdroj]

Mravenec dvouhlaváč - jeden z nejhorších cizopasníků králíkopsa

Samice má neuvěřitelně dlouhou říji - až 10 měsíců, na rozdíl od samce, který ji má jen 8 měsíců. Při namlouvání samic, začnou samci provádět tance, připomínající mazurku. Zdokumentovány jsou ovšem i případy, kdy se objevila i polka. Zvěsti o tangu jsou ovšem zcela nepodložené.

Králíkopes má také velice neobvykle velké pohlavní orgány, což je na tak malého tvora velice nezvyklé. Dojde-li k plné erekci, samec vetšinou omdlí, neboť se mu odkrví mozek.

Ve vrhu je až 40 mláďat. Samice se o ně stará asi tak měsíc, a pak je vyžene z domova.

Mezi nejúhlavnější cizopasníky králíkopsa patří klíště, komár, ale hlavně mravenec dvouhlaváč - nejhorší druh mravence vůbec, který vysává krev a do těla dává látku podobnou droze - na tuto otravu zemře ročně přes 2084 králíkopsů.

Další poddruhy králíkopsa[editovat | editovat zdroj]

  • Králíkopes malý (Canis lepus minor)
  • Králíkopes velký (Canis lepus major)
  • Jezevčík
  • Králíkopes jihoamerický (Canis lepus americana)
  • Králíkopes šílený (Canis lepus hystericus)
  • Králíkopes evropský (Canis lepus europa)
  • Králíkopes kulatý (Canis lepus rotundum)
  • Králík divoký
  • Zajíc norní (Canis lepus lutreola)

Historie[editovat | editovat zdroj]

První zmínky o tomto záhadném tvorovi, pocházejí asi z roku 1816, kdy jej popisuje velký anglický spisovatel William Shakespeare. Některé zdroje však uvádějí, že prvním pozorovatelem byl český velikán Jára Cimrman.

V jeho knize stojí "Jeli jsme polopouštích na slonech, když v tu nám nějaký tvor přeběhl přes cestu. Zajíc !!!, zvolala skupina jednohlasně. Jenže Thomas se ozval a řekl: Kdyť to mělo divný tělo a nohy, a v tu chvíli nám bylo jasné, že musíme vyzkoumat co to je."

Další zmínky o sledování tohoto tvora, jsou už velice malé, a většinou odsuzované Georgem Bushem. Nějaká teorie říká, že pronásledování tohoto tvora skončilo, po jeho zalezení do nory - jiná dokonce vylučuje, že se vůbec Shakespeare nakonec rozhodl zvíře hledat. Je však jasné, že tento tvor byl nalezen kolem listopadu 1816. Do zajetí byl však umístěn až kolem roku 1958, kdy se stal lákadlem na poutích.

V současné době je tento druh psa chovaný ve velice dobře hlídaných stanicích v Spojených státech a ve Francii, kde se na nich každodenně zkoušejí složité pokusy.