Vačice
Vačice patří mezi běžné kapsatce ze západní polokoule. Vačice se oddělily od ostatních kapsatců v pozdní křídě.
Základní popis[editovat | editovat zdroj]
Podobá se přerostlé kryse, která si na památku po svých předcích nechala ocas. Ocas je ovíjivý, pomáhá při šplhání a vačice se na něj dokáže i zavěsit. Obývá lesy a křovinaté oblasti, ale její nejoblíbenější jsou lidské příbytky a jejich popelnice. Dále se živí ptačími vejci, plody a hmyzem. Nepříznivé životní podmínky překonává ve stavu strnulosti. Žije nočním způsobem života, přes den spí. Velmi zajímavá je schopnost „hrát mrtvou“ – u savců známá pouze u vačic. V nebezpečí se zvíře převrátí na bok nebo záda, zavře oči a vyplázne jazyk. Jakmile nebezpečí pomine, vačice prchá do nejbližšího úkrytu. Vačice jsou loveny pro jemnou kožešinu. Dožívají se 3–5 let (všimněte si, že obě čísla jsou prvočísla).
Chov a krmení[editovat | editovat zdroj]
Vačice jsou samotářská noční zvířata a je nutné je chovat jednotlivě. Rodí průměrně okolo sedmi mláďat (všimněte si, že se jedná o prvočíslo), někdy až 16. Ty pak přenáší na zádech a přípomíná vačičí autobus. Další vývoj probíhá ve velkém dopředu otevřeném vaku na břiše. Dospívají ve věku 6–8 měsíců. Vačicím podáváme na krmení míchanici z masa, vajec, sušeného mléka, mrkve a vitamínů. Potravu je dobré zpestřit vámi čerstvě ulovenými myšmi a krysami.
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
Když se dostane do nebezpečí, dělá, že je mrtvá. Upadne, protočí oči a povyplazený jazyk jí visí ven. V Americe se proto místo výrazu „dělat mrtvého brouka" používá „hrát vačici". Někteří politici se tímto pravděpodobně inspirovali a využívají to, když se dostanou do problému.