Hubení hmyzu
Hmyz je všelijaká žoužel, která žije na světě spolu s lidstvem. Lidstvo zaujalo vůči hmyzu velmi nevraživý až nepřátelský postoj kromě několika druhů (včely, čmeláci a.j.) a není se tomu co divit. Komu v noci bzučel u ucha komár a tu a tam se nasvačil jeho krve, ten jistě nebude komáry milovat a tuto nenávist přenese i další druhy hmyzu. Rovněž tak zemědělec, kterému kobylky sežraly úrodu se nestane nadšeným ochráncem hmyzu. Hmyz milují pouze ekologové, činí tak dílem z nevědomosti, dílem z blbosti.
Druhy hmyzu[editovat | editovat zdroj]
V zásadě se hmyz dělí na hmyz škodlivý, užitečný a nikomu nevadící (neutrální). Škodlivého hmyzu je bohužel většina a projevuje se tím, že nám buď pije krev, ničí nám oblíbené potraviny, úrodu, přenáší choroby nebo jinak obtěžuje, zkrátka sere nás (nedá se to lépe vystihnout). Je bez milosti huben a pronásledován. Užitečného hmyzu si naopak lidstvo váží a snaží se ho chránit. Potom existuje ještě hmyz neutrální, který nikomu nevadí a nikdo si ho nevšímá.
Zvláštní kategorii hmyzu pak je hmyz hnusný, nemusí ani škodit, ale pro svoji hnusnost je rovněž bez milosti huben. Každý hmyz má však svoji slabou stránku, kterou je třeba při jeho hubení využít (např. šváb snese bez následků dávku radioaktivního záření až 1200 rentgenů (člověka zabije už 666 rentgenů), zato nesnese prosté zašlápnutí).
Mechanické hubení[editovat | editovat zdroj]
Je to nejstarší způsob hubení hmyzu, který spočívá v rozdrcení hmyzího tvora čímkoliv. Často stačí tlesknutí dlaněmi, např. na komára nebo mola, bohužel tento způsob hubení je krajně nevhodný při ničení vos a sršňů. Velmi se osvědčilo rozšlápnutí obtížného hmyzu, těžko se však šlape například letící moucha. K mechanickému hubení hmyzu slouží také různé modifikace plácaček (na Slovácku zvaných lépačka). Lze také použít těžká technika (např. vysavač). Velký krok kupředu v hubení hmyzu učinilo lidstvo při likvidaci amerického brouka, neboť tento brouk ponechán v klidu se množí neuvěřitelně rychle a mechanické hubení je téměř neúčinné, zdlouhavé, odporné a vůbec. Tady našla svoje nezastupitelné postavení chemie.
Chemické hubení[editovat | editovat zdroj]
Dá se shrnout do jednoduchého sloganu: rychle, účinně, levně, totálně. Jako nejúčinnější se projevilo DDT, později bylo zakázáno pro svoji údajnou jedovatost a bylo nahrazeno neméně jedovatými, ale údajně neškodnými (pro hmyz?) preparáty, šetrnými k životnímu prostředí. Hmyz je ovšem přizpůsobivá mrcha a stává se vůči dlouhodobě užívaným jedům imunním. Je tedy nutno vyvíjet další, ještě jedovatější (a ekologičtější) prostředky a lidstvo se tak dostává do začarovaného kruhu. Co takhle se vrátit ke starému dobrému DDT? Těžko se najde na světě tvor, který by si na ně zvykl, dokonce ani šváb.
Zelení a hmyz[editovat | editovat zdroj]
Nad každým zabitým chrobákem pořádají zelení smuteční tryzny, brojí v tisku, pořádají kampaně, atd. Chemické prostředky na hubení hmyzu jim tolik nevadí, pokud jsou chytrým výrobcem označeny jako ekologické, a údajně se v přírodě rychle rozkládají. Větší nesmysl jako slovní spojení ekologický a jed aby pohledal. Jistě zvláště rychle se rozpadají složité, uměle vytvořené sloučeniny, které se nikde v přírodě nevyskytují. Už chybí jenom nápad naučit hmyz ve speciálním kurzu neškodit.
Shrnutí[editovat | editovat zdroj]
Hmyz byl, je a bude, tomu ani zelení nezabrání. Pravda některé druhy vymizí (mnohdy žádná škoda), jiné se objeví (a ne že ne). Na hmyz bude jistě mít zcela jiný názor zemědělec a zcela jiný názor takový ochránce přírody bydlící v Praze. Za okny hospody se to pěkně mluví a kritizuje, život je však trochu jiný. Možná by bylo na místě se zeptat, za čí peníze zelení a ekologové protestují. A lidi stejně, i kdyby to bylo konec konců zakázáno, hmyz hubit nepřestanou, jsou už zkrátka takoví.
