Daúlát Israíl
Tento článek na téma "Daúlát Israíl"
pojednává o opačném tématu než článek Írán.
| |||||
Motto: "Israel vítězí" | |||||
Národní Hymna: Vltava (od Bedřicha Smetany) | |||||
Oficiální jazyk | izraelská arabština | ||||
Hlavní město | Židigrad, Izraelci však žijí v domění, že jsou jím jiná města, například Jeruzalém atp. | ||||
Premiér | Benjamin "Bibi" Netanjahu (premiér a ministr zahraničí, zdravotnictví, propagandy a místního rozvoje v jedné osobě) | ||||
Politický systém | Židovský stát | ||||
Prezident | Šimon Peres už umřel | ||||
Nezávislost | 1948 | ||||
Měna | Šakal = 100 Magorot | ||||
Náboženství | židovské | ||||
Průmysl | výroba počítačů, zbraní, betonových zátarasů, ostnatého drátu a zbytků dolétlých raket | ||||
Dovoz | písek (v extrémních objemech), obyvatelstvo (v předchozích cca 50 letech) | ||||
Vývoz | Počítače, zbraně, židle, pažitka | ||||
Národní URL doména | .žid |
„Izrael je největší koncentrace židů na světě, kde se jeden snaží podfouknout druhýho“
Daúlát Israíl, česky přeložitelné jako Stát Izrael je malý státeček statečných Židů, kteří se brání přesile divokých Arabů. Mají skvělou armádu, jídlo a holky. Dělají taky (na rozdíl od Arabů) dobré košer víno. Píší zprava doleva. Pravda, jejich písmo vypadá trochu srandovně a některé písmenka jsou si jako vejce vejci (třebas ד a ר, ב a נ), ale jim to vůbec nevadí. Říká se, že hebrejština je natolik složitá, že ona musí být prapůvodem češtiny, nikoliv hantec, jak se mylně říkalo.
Název státu Izrael pochází z češtiny, jeho kořen -sra- použili Arabové krátce po vzniku země, přejali ho do arabštiny a díky tomu se tak nový název rozšířil. V rámci politické korektnosti bylo s změněno na z, protože to nasraelo mnoho sympatizantů Izraele. O vznik státu Izrael se velkou měrou přičinila řada významných osobností světových i nesvětových dějin: Adolf Hysterius Hitler, Benito Bevitore di Latte Plesciato Mussolini, feldkurát Jozef Tiso a v neposlední řadě velký přítel izraelského lidu, krásný a moudrý Jásir Arafat.
Důvod vzniku Izraele
Základem myšlenky zřízení státu Izrael bylo to, že během středověku a dokonce i novověku téměř všechny evropské národy čas od času dostávaly jakési záchvaty. Někteří psychologové a sociologové tvrdí, že to byl psotník, jiní se kloní teorii amoku, další zas dovodí, že se jednalo o projevy kolektivní blbosti. Ať už byla fyziologická, psychologická či sociální příčina jakákoli, výsledky si byly vždy podobné jako vejce vejci a lišily se pouze datem konání a rozsahem průseru. Prostě jednou za čas se lidi ve nějakém městě, ve novověku dokonce i celých zemích pomátli a začali mlátit do hlavy každého, kdo měl velký nos, delší háro kolem uší, černý kabát, případně černý klobouk s širokou střechou. V této pitomosti, někdy nazývané pogrom, vynikali ve středověku zejména Španělé, v 19. století Rusové a ve století následujícím Němci. Poměrně vysoké úrovně leckdy dosahovali i Francouzi, Slováci a Maďaři. Židé to celkem snášeli, když se to nedělo moc často. Po čase se oklepali a žili dál. Pravda, sem tam bylo nutné se odněkud odstěhovat a najít si nové místo k životu, ale oni si říkali, že změna je život, a všude maces o dvou kůrkách.
Ale po skončení 2. světové války toho Židi už měli fakt akorát tak dost. Ve čtyřicátých letech to Evropa fakt přešvihla, mlácení do hlavy a občasné smýkání za vousy po dlažbě přerostlo únosnou míru. Kdekdo v Evropě lítal sem tam po městě, a hledal nějakýho Žida, aby si mohl bouchnout. Dokonce je zadarmo vozili vlakama do Polska, aby je tam mohli mlátit do hlavy hromadně. Nakonec to došlo tak daleko, že většině lidí bylo stydno na to jen myslet, natož o tom mluvit (teda krom jednoho hysterickýho křiklouna v Berlíně a pár jeho partajkámoschů). Prostě všeho moc škodí a Židi se rozhodli, že když je někdo chce otravovat, neměl by s tím mít moc velkou práci. V roce 5708 (tj. 1948 našeho gojimského letopočtu) si zařídili v Palestině stát Izrael a od té doby, kdykoli by jim někdo chtěl dávat na budku, ví kde je najde.
Má to ovšem jeden háček: V Izraeli je celý rok tak pěkné počasí, že se jich tam odstěhovalo několik miliónů, a v důsledku toho to zatím vždycky dopadlo tak, že když někdo chtěl dát Židům na budku, dostal přes držku. A pořádně!
Hrdinou Israele je Aštar Šeran, hebrejsky Ariel Šaron, touto dobou jaksi mimo službu...
Hymna
Mladý stát neměl hymnu. O tom jaká, či která skladba by to měla být, se vedly diskuse v duchu nejlepších židovských tradic: Starci si na podporu svých názorů rvali vousy, bezvousí a ženy trhali svá roucha, za svědky na podporu toho kterého názoru, která klezmerová píseň by byla jako hymna nejlepší, byli volání prorokové a velké osobnosti od Elijáše po Jehudu Loewa. Nakonec byl neřešitelný spor předložen nejvyššímu rabínovi.
Když delegace znesvářených stran dorazila k jeho domu, dohádala se o to, kdo bude mluvit první, poprala se to, kdo stiskne tlačítko zvonku, a uvedla, trochu se uklidnila, uslyšela z otevřeného okna v prvním patře hudbu. Bylo právě 12. května 1948, tedy 64 let od úmrtí Bedřicha Smetany a rabbi Šimon bar Jochai, původním předemigračním jménem Bořivoj Křeček, vzpomínal na předválečnou Prahu a poslouchal Vltavu. Ztichlá delegace pochopila, že se rabiho už nemusí na nic ptát. 13. května na melodii rychle spíchli nový text, a 14. května 1948 už zpívali Smetanův profláklý motiv Kočka leze dírou pes oknem jako oficiální hymnu nově vyhlášeného státu.
Obě skladby možno porovnat, z uvedených příkladů je patrné, že melodií Hatikvy je hlavní motiv Smetanovy Vltavy, v první ukázce začíná už po 18 vteřinách, ve druhé ukázce prakticky hned: (Omluvte poněkud zkostnatěle tradiční pojetí obou zpracování.)
Města a obyvatelstvo
Obyvatelstvo Izraele tvoří většinou Izraelci, přesněji židé (muslimských izraelců je velmi pomálu, používá se pro ně většinou označení Infidels), můžeme se ale setkat také s menšinami křesťanskými, či pohanskými. Většina obyvatel Izraele žije ve městech, mezi které patří tzv. města vnějšího Izraele (tedy území, které je v duchu součástí země, ale nikoliv fakticky), kterými jsou Káhira, Damašek, Bagdád, Kirkúk, Bejrút atd.
Izraelci se věnují hlavně zemědělství a hi-tech službám, přestože mnohdy to spíše vypadá, že raději vojenství a obsazování okolních oblastí. Vojenské přesuny do sousedních států jsou nicméně nezbytné, neboť izraelský počítačový průmysl má vysokou spotřebu křemíku, tedy písku. Tento písek v Izraeli dochází a sousední státy jej nejsou schopné v mírových podmínkách poskytnout. Egyptská vláda po stáhnutí Izraele ze Sinaje zpozorovala několikacentimetrový pokles vrstvy písku, stejný problém zaznamenal i jižní Libanon. V budoucích letech lze něco takového očekávat i v Gaze, kam chodí Izrael pro doplnění svých písečných sil poměrně často.
Hlavní město Židigrad je významným centrem průmyslové výroby i služeb. Zastiňuje několik dalších oblastí v okolí, kterými jsou v podstatě.. celý stát Izrael. Obyvatelstvo Židigradu se snaží ve snaze zmatení nepřítele název maskovat a tak používá střídavě tři jména; Tel, Aviv nebo Jafo. Jestli je tato snaha účinná nevíme, nicméně Vědecký tým Necyklopedie se domnívá, že nejspíš ano, protože arabské rakety se metropoli zásadně vyhýbají. Zato se nevyhýbají pohraničním městům (Kfar Kásám, Sderot a další). Dalšími významnými městy jsou: Jeruzalém (ten bývá rovněž také mylně interpretován jako hlavní město), Haifa, Berševa a Rišon-Ležidon.
Armáda
Izraelská armáda je zvláštní tím, že každoročně vyhrává soutěž The Army of the World, co ž je soutěž o nejhezčí armádu na světě. Izraelci toho dosáhli tím, že do Armády povolávají nejen mladé muže, ale i mladé ženy. Důsledkem tohoto opatření je nejen každoroční trofej ve zmíněné soutěži, ale řada trofejí i v soutěži Miss Army a Miss Navy. V Izraelské armádě sloužila svou základní službu i Eden Mor, nejslavnější modelka na světě a velká fanynka České Necyklopedie.
Mít v armádě spoustu hezkých holek se Izraeli již mnohokrát vyplatilo. Překvapení muslimští bojovníci, nejsou zvyklí vídat odhalené ženské tváře a při setkání s izraelskou vojandou často zůstanou stát s otevřenou hubou a zírají. To izrealitce poskytne čas na rozhodnutí, zda má zakuklencovi rozbít hubu nebo nakopat koule. Jako druhou taktiku oblíbené hlavně u izraelských vojáků mužského pohlaví (kryjící vojandě záda) je, že pří setkání izraelské vojandy s muslimským bojovníkem si žena nejen odhalí tvář, ale rovnou celé tělo a nato je tvrdě věřící muslimský bojovník povinen podle S.K.Z. (Svatých Koránských Zákonů) spáchat sebevraždu, neboť nesmí vidět nahou ženu, není-li jeho manželkou. Této taktiky se využilo při zakládání státu, že byly vrtulníkem vyloženy nahé ženy na budoucí území, kam hned přiběhli zdivočelí Arabové, kteří se následovně masově posebevraždili. Takto postupovalo ženské družstvo od vesnice k vesnici až bylo celé území Izraele prázdné od muslimů.
Kandidátky na Miss Army před soutěží.
Dospělé izrealské helikoptéry z nejlepšího chovu
Osobnosti
- Nejvýznačnější osobností Státu Izrael je Eden Mor.
Základní slovíčka a fráze
- הרחפת שלי מלאה בצלופחים (harachefet šeli meláa beclofachim)= Mé vznášedlo je plné úhořů