Jakuza

Tomuto článku sa nedostává fotka. Kdo béváte het, bléskněte to.

Jakuza byl prototyp jednostopého motorového vozidla o obsahu 50 ccm vyvíjeného těsně po 2. světové válce československou firmou Jawa a japonským koncernem Mitsubishi. Jedním z cílů projektu bylo mimo jiné nastartovat válkou zničené ekonomiky obou zemí a také zužitkovat velké množství nepotřebných japonských letadel Mitsubishi A6M „Zero“.

Název

Motocykl se měl původně montovat v připravovaném závodě Jawy v Kuřimi, podle kterého také byl pojmenován (Jawa – kuřimský závod). Kvůli marketingovým obtížím na zahraničních trzích a také kvůli naléhání japonské strany byla vypuštěna čárka nad posledním á. V japonštině totiž termín „jakuza“ znamená „svornost“, „jednotu“, ale také „přátelství“ a „mravní čistotu“ a jako takový se stal symbolem celé japonské politiky a veřejného života druhé poloviny 20. století.

První plány

První práce na projektu sahají již do doby Protektorátu. Jakožto faktický spojenec císařského Japonska se na příkaz K. H. Franka Protentokrát svými, houževnatým odporem neporušenými, technickými kapacitami začal podílet na projektu „Využití zbytkových materiálů z produkce leteckého průmyslu pro produkci lehkých jednostopých motorových vozidel“. Cílem projektu bylo vyvinout motocykl, který by mohl být využíván v zázemí, kde by nahradil nedostatek silnějších a výkonějších vozidel, která byla nasazena na frontě a jehož produkce by zároveň nezatěžovala kritickou materiální situaci mocností osy.

Práce na projektu byly zahájeny v březnu 1944, do konce války se však již k realizaci projektu nestihlo přistoupit. Práce na projektu také velmi utrpěly ztrátou původních plánů motocyklu, které těsně před kapitulací Německa odvezla do Japonska ponorka U-321. Nakonec byly předány pobočce konstrukční kanceláře Mitsubishi v Nagasaki. Odtud se však někdy v průběhu srpna 1945 „doslova vypařily“.

Poválečný projekt

Netrvalo však dlouho a neutěšená situace ekonomik obou zemí – tedy Japonska a obnovené ČSR – si vyžádala obnovení prací na projektu. Protože hlavní jádro inženýrů z české strany odjelo na časově neomezenou stáž do Jižní Ameriky, ujal se návrhu japonský konstruktér Jasenató Viteco. Ten vpodstatě modifikoval původní plány známého japonského stíhacího letounu Mitsubishi A6M (přezdívaného „Zero“) a výsledkem byl návrh malého, skladného a na výrobu nenáročného motocyklu, který sice nešokoval svým designem, ale zato se měl vyznačovat nízkou spotřebou a vysokou spolehlivostí.

Zajímavostí je, že Viteco myslel i na budoucí cílovou skupinu zákazníků, kterými měli být především mladí zamilovaní lidé a tak do motocyklu integroval původní sebevražednou jednotku, která byla montována do zer určených pro lety kamikadze. Ta po zmáčknutí tlačítka odpálila dvě malé nálože - jednu v prostoru brzd a druhou u plynového lanka, omezujícího přívod paliva do motoru.

Technické údaje a vzhled

Podrobnosti o technických údajích nejsou známy. Rekonstruované plány navržené Vitecem byly původně uloženy v Národním technickém muzeu, odkud byly v roce 1980 odvezeny v rámci příprav XXII. Olympijských her spolu s hromadnou zásilkou toaletního papíru do Moskvy. Zde se jejich stopa ztrácí.

Motocykl snad měl být nejvíce podobný legendárnímu Stadionu S-11 (podle některých tento typ vychází právě z Jakuzy), ověřená však tato informace není.

Pokud jde o pohonnou jednotku, uvažován byl dvoutaktní motor československé výroby o obsahu 50 ccm poháněný benzínem nebo směsí libovolné domácí pálenky o obsahu alkoholu minimálně 50 % a dobré vůle (zde se odráží poválečný nedostatek pohonných hmot).

Konec projektu

Podle prvních poválečných plánů se v Japonsku měly vyrábět kostry motocyklů, který by byly Transsibiřskou magistrálou dopravovány do ČSR, kde by byly motocykly opatřeny motorem a kompletovány. Pro tento účel se také započalo s výstavbou továrny na kompletaci motocyklů v moravské Kuřimi (odtud také finální název motocyklu). Záhy po zahájení vystavby v roce 1946 však začalo docházet k průtahům na československé straně, které byly způsobeny zhoršující se vnitropolitickou situací. Do celého projektu se také začal vměšovat Sovětský svaz, který spatřoval v navazování obchodních styků mezi svými koloniemi a kapitalistickými státy ohrožení svého postavení.

Nejprve byl na osobní příkaz Lavrentije Beriji zrušen plán na dopravu částí motocyklu Transsibiřskou magistrálou (NKVD se údajně obávala, že větší množství sebevražedných jedotek motocyklů by mohlo být zneužito k diverzní akci na zničení magistrály). Poté následovaly další průtahy a zdržení, jejichž iniciátory byli především komunističtí ministři ve vládě ČSR, až nakonec udělil celému projektu ránu z milosti únor 1948.

Odkaz Jakuzy v Japonsku

I přes konec projektu nebyl odkaz jakuzy v Japonsku zapomenut. Na počest symbolu mezinárodního usmíření a spolupráce byl proto založen stejnojmenný klub příznivců tohoto nikdy nepostaveného motocyklu, věnující se především filantropii, který se těší značné popularitě především mezi mládeží.

Pozůstatky v Česku

Zbytek firmy Jakuza se uchýlil po roce 1948 k podzemní činnosti kde zůstává dodnes a věnuje se podzemním inženýským sítím.[1]