Joe Banana

Joe „Crazy“ Banana, rodným jménem Giovanni di Banana, je podnikatel se sicilskými předky. Je spojován v několika kauzách se známými jmény zločinného podsvětí. Věnuje se mimo jiné lichvářství. Je stíhán pro daňové úniky v pěti zemích světa. Je známý svým uplácením vysoce postavených policistů a politiků. Veškerá obvinění plynoucí z jeho podnikání za něj řeší početný tým právníků a advokátů, které velmi štědře platí. Zatím se mu nepodařilo nic prokázat.

Mládí

Joe Banana byl vždy protekční dítě. Dostal vše, na co si vzpomněl a proto nemá rád, když někdo nevychází vstříc jeho zájmům. Už ve škole vystavoval spolužákům drobné finanční půjčky, včetně složitého výpočtu narůstajících úroků a časově nastavených sankčních poplatků. Měl již v dětství velmi dobrou paměť na čísla. A taky na jména. Svoje „účetnictví“ si poctivě vedl a většina jeho spolužáků mu byla dřív nebo později zadlužena. Když neměli na zaplacení, změnil se Banana na takového samozvaného exekutora a začal jim zabavovat jejich věci jako náhradu škody jemu způsobené. Pokud věci odmítali vydat, nastoupil jeho bratranec Frankie Cappuccino a „domluvil“ jim. Už od dětství se Joe kamarádil také s osobou, známou jako „Machno“.

Pochybné podnikání

Joe rozjel své podnikání poměrně brzy, pravděpodobně díky finančním možnostem jeho movitého otce, známého jako Big Kadak. Zpočátku se věnoval legálnímu podnikání, ale neustále přemýšlel, jak maximalizovat své zisky. „Málo to sype!“ řekl údajně Banana jednomu ze svých důvěrných přátel v době, kdy začal zakládat více skutečných či fiktivních firem, aby vytvořil nerozluštitelnou spletitou síť, ve které angažoval takzvané bílé koně, tedy lidi, na které byly firmy napsány, aby vše mělo zdání legality. Mezi firmami se pak uzavíraly vykonstruované smlouvy a memoranda o fiktivních pohledávkách. Pomocí nekalých machinací ve spolupráci několika dalšími komplicemi začal Joe Banana ovládat předem vytipované firmy skrze zmanipulované pohledávky, tyto firmy pak začal postupně tunelovat. Vše bylo dopředu naplánované. Jeho bílí koně nenápadně odsávali základní kapitál a rozprodávali vše, co mělo nějakou hodnotu. Když finanční policie narazila na podivné transakce, firma už byla vytunelovaná a mířila do konkurzu. Bananův široký tým právníků pak zahladil stopy (obvykle se firma přepsala na nějakou mrtvolku). A šlo se na další firmu. Vše nabralo vyšší obrátky, když došlo k užší spolupráci s kmotrem Simoncellim, který byl již tou dobou v podsvětí pojmem. Bananovo byznysové impérium se začalo rychleji rozšiřovat díky mocenské podpoře Dona Luigi Simoncelliho, řečeného Šachista. Vše nasvědčuje tomu, že Joe Banana sháněl obchodní partnery, kterým často nabízel účast ve zdánlivě výhodných obchodech, které ale vyžadovaly poměrně vysokou investici, zároveň doplnil nabídku finanční půjčky pro zajištění investice svého partnera. Samozřejmě se splatností k pevně danému datu. Luigi Simoncelli pak zařídil přes svoje páky na vyšších místech státní správy, aby měl Bananův dlužník problémy dluh splatit, čímž vznikla Joeovi škoda, kterou podal jako trestní oznámení s žádostí o nahrazení škody v podobě většiny akcií společnosti, čímž firrmu ovládl. Pak následoval unikátní recept na tunelování. Vytunelované firmy se taktéž používaly jako pračka špinavých peněz, které Orlická mafie vydělala ze svých nelegálních aktivit. Vyprané peníze se měly dělit na větší počet různě objemných transakcí, a protéct skrze nejméně deset firem pro zefektivnění kamufláže. Peníze dále mířily skrze další osoby na offshore firmy v daňových rájích. Jednalo se hlavně o Kypr, Lichtenštejnsko a Bahamy. Odtud pak vedly finanční toky na osobní účty špiček Orlické mafie ve švýcarských bankách Baloise Bank a Neue Aargauer Bank. Příkazy k transakcím řídil Banana, o krytí shora se staral Simoncelli a k ruce přitom měl Frankieho Cappuccina. Spolehlivé důkazy se však nasbírat nepodařilo.

Dosavadní výsledky finanční policie odhalily pouze menší část síťe firem, která čítá desítky firemních subjektů. Několik lidí patřících do skupiny Bananových bílých koňů se podařilo identifikovat, měl by mezi ně patřit jistý Pejchal, který měl již dříve problémy se zákonem, dále jakýsi Skřivánek (v osobní korespondenci přezdívaný jako Skřivan), a člověk s přezdívkou Krasoň z města Ú.O. Všichni jmenovaní měli nějakým způsobem hrát roli ve vyvádění peněz z firem ve fázi tunelování a plnit funkci jakýchsi finančních manažerů, zatímco firmy byly psané na úplně jiné lidi, kterým bylo ve většině případů zaplaceno za to, že jejich jméno bude zapsáno v obchodním rejstříku a naoko budou vystupovat jako majitelé. Například poškozený pan R. z města Ž. se stal obětí těchto podvodů a poskytl na policii svědectví: „Jistý pan Pejchal mě kontaktoval s nabídkou, že rozjíždí slibný obchod a potřebuje partnerskou firmu pro zajištění odbytu zboží na trh. Dal mi na ruku pět tisíc korun a přislíbil mi dalších třicet tisíc, když bude firma psaná na mě a když mu vystavím svou plnou moc, aby mě ve všech věcech zastupoval. Tak jsem souhlasil. Pak mě pan Pejchal přestal kontaktovat a za tři měsíce jsem dostal předvolání k vysvětlení podezřelých aktivit ve své firmě. Těch třicet tisíc jsem nikdy neviděl.“

Výslech

V rámci řešení kauzy tunelování firem byl Joe „Crazy“ Banana předvolán k běžnému výslechu, na kterém se řešilo téma jeho případného spojení s Donem Simoncellim.

Joe Banana – B, vyšetřovatel – V

V: „Jak dlouho se znáte s Luigim Simoncellim?“

B: „Setkali jsme se úplnou náhodou asi před dvěma lety na jedné dobročinné akci a dali jsme se do řeči.“

V: „Vídáte se v současnosti?“

B: „Ne. S panem Simoncellim jsem se setkal jen dvakrát. Poprvé jsem vám to už popsal a podruhé když měl můj příbuzný nějaké problémy, tak přes jeho kamaráda nějaké věci řešil i on (Luigi Simoncelli). Pouze v tomto případě tam byla menší spolupráce.“

V: „Takže jste s panem Simoncellim řešil nějaké pracovní záležitosti?“

B: „Toho si nejsem vědom.“

V: „Sám jste řekl, že jste s ním spolupracoval.“

B: „K tomu se nebudu vyjadřovat, podrobnosti vám sdělí můj advokát.“

V: „Říká vám něco jméno Pejchal?“

B: „Znám ho pouze z doslechu.“

V: „Existují důkazy, že pan Pejchal ovládal skrze nastrčeného člověka jednu z firem, s níž jste uzavřel několik smluv.“

B: „Nevím, kam tím míříte. Odmítám dále vypovídat!“

Joe Banana se nasupeně zvedl, vyšel ven a se skřípěním odjel ve svém černém mercedesu. Tím výslech skončil a nic nového nepřinesl.

Druhá tvář

Joe Banana je velkým mecenášem umění a na veřejnosti se snaží vystupovat jako lidumil a dobrodinec. Sponzoruje výstavbu sirotčince a školy v severní Nigérii. Říká o sobě, že pomoc potřebným je pro něj to nejmenší, co může udělat a prý to dělá s neskonalou radostí. Jak sám uvedl pro jeden bulvární plátek, děti v Africe mu leží na srdci hned po jeho podnikání.

Jeho oponenti tyto postoje vysvětlují jako způsob, kterým Banana ulevuje svému svědomí, aby si mohl připadat jako lepší člověk, než jakým ve skutečnosti je.

Uplácení veřejného činitele

V rozsáhlé kauze uplácení vlivných osob z veřejné správy došlo k významnému momentu, kdy se veřejnému činiteli působícímu na regionální úrovni podařilo nahrát rozhovor s Joem Bananou na ukryté nahrávací zařízení. Banana měl na schůzce nabízet dotyčnému velmi tučný úplatek za rozsáhlou protislužbu. Sám dotyčný si přál, aby jeho jméno nebylo nikde zveřejněno.

Tento veřejný činitel předem očekával, že bude uplácen, a proto se spojil s policií, aby prodiskutoval další postup. Policisté předali záležitost zpravodajské službě zastoupené v tomto případě kpt. F., který prostřednictvím veřejného činitele (pro tuto akci dostal krycí jméno Brázdil) navrhl, aby se Brázdil tvářil, že úplatek chce přijmout, a navrhuje osobní schůzku v centru města P. Takže Brázdil schůzku domluvil zprostředkovaně přes pana Skřivánka (Bananův člověk, pozn. autora) a od kpt. F. dostal vybavení pro zvukový záznam, aby bylo možné získat důkazní materiál v podobě nahrávky, a mafiána Bananu na jeho základě usvědčit z podplácení. Zařízení údajně mělo být zamontované v psacím peru. Ačkoliv je z nahrávky jasné, že Joe Banana nabízel úplatek, zatím se nepodařilo dokázat jasnou vinu v trestném činu podplacení dle § 332, protože podplácející zde užíval nejasná a zavádějící slova, jako by si byl vědom, že je někdo může slyšet. Přepis nahraného rozhovoru:

Joe Banana – JB, Brázdil – Br (skutečné jméno Brázdila bylo z přepisu vyškrtáno)

JB: „Zdravíčko, pane Brázdile.“

Br: „Dobrý den, tak pojďme rovnou na věc, mám toho dneska ještě hodně.“

JB: „Úplně souhlasím. Takže, víte, pane Brázdile, jste velmi schopný člověk na správném místě. O tom, jaké mám zájmy, už jistě něco víte. Mám informaci, že se základními fakty vás již seznámil pan Skřivánek, pokud se nepletu, bylo to před dvěma týdny ústní formou, je to tak?“

Br: „Ano, to je pravda. Přesto bych byl rád, kdybych to mohl probrat přímo s vámi.“

JB: „Myslím, že bude lepší, když detaily dořešíte s tím, kdo to pro mě přímo zařizuje, pan Skřivánek vám dá později kontakt na mého člověka. Všechno, co potřebujete vědět k této schůzce jste již slyšel, takže nebudeme říkat znova to, co už bylo řečeno. Sám jste přece řekl, že máte naspěch, ne?“

Br. „No, když myslíte…“

JB: „Doufám, že to pro mě zařídíte, přece víte, že jsem fér hráč a rád dávám pamlsky.“

Br: „Pamlsky?“

JB: „Nedělejte blbýho! Oba víme o co jde… Dám vám jeden míč předem, a když pro mě k tamté záležitosti uděláte i ty pozemky tak ještě jeden dodatečně. Celkem teda dva.“

Br. „Jenom zevrubně, co s těmi pozemky?“

JB: „Máte to na katastru úplně na ho*no rozdělený, takže tam někoho podusíte, ať to znova rozdělí na menší kousky. Pak se to líp prodává. Ju?“

Br. „Nějakou dobu to potrvá, však to znáte, ale myslím, že by neměl být problém. Ehm, mluvil jste o nějaké záloze…“

JB: „Hehe, vy se mi líbíte. Nejsem blbej, nebudu vás namlsávat přímo tady, nejsem zelenáč! Zařídím, že se vám ozve pan Skřivánek. Nebojte, já držím slovo.“

Br: „Věřím vám, pane Banano.“

JB: „Hlavně buďte diskrétní. Pokud nebudete a způsobíte mi problémy, budu vás muset představit svému bratranci. Pro něj i pro vás by bylo lepší, kdyby k tomu nemuselo vůbec dojít.“

Rozhovor pokračoval dále, ale nebylo už řečeno nic zásadního.

Hned druhý den po zajištění důkazního materiálu se Joe Banana nějakým způsobem doslechl o běhu událostí a na krajský soud naběhla armáda jeho právníků s podáním stížnosti o nepovoleném použití odposlechu použitém mimo trestní řízení. Joe měl jistě chuť si to s Brázdilem vyřídít co nejdřív, ale protože nebyl žádná horká hlava, nechal si to rozležet a v klidu kontaktoval Dona Simoncelliho. Šachista rozehrál svoji partii. Původně malá kauza se nafoukla do mnohem větších rozměrů, v případu vystupovali podplacení svědci, nastrčené důkazy atd. Jen to nejdůležitější: za tři dny byl Brázdil na své běžné cestě do práce zastaven policejní hlídkou na anonymní tip s podezřením na převážení narkotik, což zní absurdně, nicméně kontrola vozidla odhalila pět kilo kokainu rozděleného na stogramové balíčky, všechno ve sportovní tašce v kufru jeho automobilu. Brázdil byl dle policistů velmi překvapen a nebyl schopný na místě vysvětlit, kde se takové množství vzalo. Dokonce prohlásil, že to na něj někdo ušil, aby ho zdiskreditoval. Po týdnu od schůzky Banany a Brázdila nečekaně došlo také k odvolání kapitána F. z funkce zpravodajského důstojníka. Odvolání nařídil jeho nadřízený se stručným odůvodněním: „Neschopen nadále plnohodnotně vykonávat pracovní povinnosti jemu svěřené.“ Bývalý kapitán a nyní už strážník F. přešel k policii a začal šlapat ulice.

Brázdil dostal po krátkém trestním řízení odnětí svobody na 5 let za přechovávání návykových látek, navíc obdržel i peněžitý trest. Za dva měsíce skončil u policie úplně i bývalý kpt. F. To byl jasný vzkaz, že Orlická mafie si může došlápnout na každého. A aby toho nebylo málo, uvězněný Brázdil byl nalezen po několika týdnech ve vězení oběšen ve své cele. Podle mluvčího vězeňské služby to někdo narafičil jako sebevraždu. Sám Joe Banana později opakovaně uvedl, že na žádné schůzce nebyl a všechno je to pouze zinscenované. Dokonce, když byl médii konfrontován s tím, že měl nabízet úplatek ve výši 2 milionů korun, údajně prohlásil:

„No dovolte, nejen, že je to vymyšlené, ale výše té částky je zcela pod moji úroveň. Už mě laskavě neobtěžujte!“

„Na té nahrávce je přece slyšet váš hlas.“ oponoval novinář.

„Nikdy jsem tam nebyl, je to lež! Jestli s tím má někdo problém, ať to řeší s mým advokátem!“ uzavřel Joe Banana celý rozhovor.

Poskytování odposlechů

Je pozoruhodné, že sama Orlická mafie pravděpodobně využívá nelegálního odposlechu, čímž neoprávněně omezuje svobodu občanů. Odposlechy prý mají probíhat skrze jednu z Bananových firem, jejímž prostřednictvím vlastní rozhlasovou stanici, ve které působí tým zkušených radiotechniků. Dochází zde jednak ke sledování vytipovaných telefonních čísel vybraných osob, o které má Orlická mafie zájem a zadruhé k namátkovému lovu citlivých informací zachycených v éteru. Vyhodnocené informace pak s jistotou míří až do srdce celého zlotřilého syndikátu – ke kmotru Luigimu Simoncellimu, který na jejich základě aplikuje patřičná opatření..

Související osoby

 „Machno“ – ačkoliv Joe Banana odmítá potvrdit, že by někoho takového znal, byl s ním několikrát viděn na veřejnosti a očividně si oba velmi rozumí

Pejchal, Skřivan (skutečné jméno Skřivánek), Krasoň – Bananovi manažeři, řídící firmy podle jeho instrukcí

Citáty

„Všichni se dají koupit. Jde jen o to, za kolik.“

„Firmu napíšu na vás, ale bude to fachčit tak, jak já budu říkat!“