Luigi Simoncelli

Luigi Simoncelli, rodným jménem Ludovico Simoncelli Junior, je vlivný zástupce takzvané „Orlické mafie“. Pohybuje se v prostředí organizovaného zločinu a je napojený na vícero osob ze zločineckého podsvětí. V jeho žilách koluje sicilská krev. Je schopným manipulátorem a zákulisním hráčem, proto si mezi lidmi, kteří se okolo něj pohybují, vysloužil přezdívku Scacchista (Šachista). Hraje totiž doslova šachy s lidmi. Je o něm známo, že ze všeho nejvíc nemá rád práskače a krysy.

Mládí

Simoncelli úspěšně vychodil základní školu ve městě L. Poté se stal členem pouliční party, která se toulala městem a jeho blízkým okolím. Už v mládí sbíral informace na děti ze sousedství a pak jim vyhrožoval, že pokud neudělají to, co chce on, řekne to na ně rodičům, učitelce, nebo dokonce policii. Když mu bylo asi 18 let, začal se kolem Simoncelliho tvořit kruh lidí, který by se dal popsat jako uzavřená společnost, orientovaná na „zvláštní zájmy“ jak řekl tehdy sám Luigi Simocelli. Tak se stal vůdcem této skupiny a spolu s několika dalšími členy stál za přímým organizováním akcí. Už v té době se skupina pohybovala na hraně zákona.

Jak už bylo naznačeno, Luigi Simoncelli si uvědomoval, že aby byl nedotknutelný, musí dokázat být v pozadí a přitom na špici. Proto si velmi zakládá na zdání anonymity. Údajně prý 2x týdně mění telefon a SIM kartu, většinu instrukcí předává pouze verbálně mezi čtyřma očima a to jen několika vybraným důvěrníkům. Zároveň má velmi rozsáhlou síť informátorů, která zřejmě už prorostla i do státní správy. V kuloárech se říká, že díky tomu ví, co se kde šustne a taky, že „na každýho něco má.“ V kombinaci s citlivými informacemi a vydíráním mnoha známých a vlivných osob dosáhl Simoncelli mocného akčního radiusu své mafiánské struktury. Pokud někdo nechtěl spolupracovat, došlo na varování, že do ovzduší budou vypuštěny citlivé informace, které mají nespolupracujícímu uškodit. Pokud i tak někdo odmítl, nastoupila obvykle skupinka tvrdých hochů, které obvykle najme někdo ze Simoncelliho lidí. Často pouze jednorázově, aby se zamezilo případnému spojení s nějakou z kriminálních skupin.

Luigi Simoncelli se výborně orientuje v psychologických hrách a šíření zvěstí ve zločineckém podsvětí, aby dosáhl zmatení svých konkurentů. Protože je fanouškem fotbalu, prý tomu říká „nakopávání míčů“, a umí to dokonale. Jak později řekl jeden z jeho kolegů, jde o to, vypouštět tak trochu naslepo falešné informace, že někdo jde po krku někomu jinému atd. za účelem poštvání druhých stran proti sobě navzájem. Simoncelli měl údajně prohlásit: „Je to jako ve fotbale, nemíříš přesně, ale jen to nakopneš a míč se odrazí nebo odskočí a někoho trefí.“ Touto metodou se mu například podařilo, že dvě znepřátelené zločinecké skupiny se vybily navzájem a Simoncelli pak jen přišel a převzal jejich byznys.

Vzestup

Dlouhou dobu nebylo o Donovi, jak ho jeho věrní začali oslovovat, vůbec slyšet a dařilo se mu držet se mimo pozornost státních složek. Avšak pod povrchem pomalu budoval propracovanou síť, promyšlenou tak, aby mohla fungovat v co největším utajení. Jak trefně vypověděl jeden svědek v minulosti napojený na Simoncelliho: „Informace šly vždycky shora a ti dole vlastně nevěděli, kdo rozkaz vydal, on (Šachista, pozn. autora) pokaždé předával pokyny jen ústně a jednomu člověku, který to delegoval dál. Nikdo mu pak nemohl nic dokázat.“ Svědek ještě poznamenal, že si přeje zůstat v anonymitě.

Není známo, jaké jsou skutečné zdroje příjmů Dona Simoncelliho, oficiálně totiž nevlastní žádný majetek. Ovšem zdá se, že peněz má dost, protože na veřejnost nedávno prosákly informace o tučných úplatcích pro veřejné činitele, policisty a lidi v politické sféře. Skutečná moc zřejmě sahá ještě dál, než je známo.

Slezská odnož

Simoncelli byl viděn po několik let na svých pravidelných cestách do slezského města O., kde jeho aktivity potvrdila detekce signálu z mobilního telefonu, často zachyceného v blízkosti jednoho konkrétního místa. Policii se nepodařilo na základě sledování prokázat jasnou trestnou činnost a proto Simoncelliho zájmy zde zůstávají záhadou.

Rozšíření konexí

V poslední době byl Luigi Simoncelli viděn opakovaně ve vybraných podnicích ve společnosti gangstera Frankieho Cappuccina a nejméně jedné další osoby, jejíž totožnost nebyla identifikována, ale údajně by mělo jít o vlivnou osobu s důležitými kontakty.

Anonymní zdroj prý policii prozradil, že Simoncelli navázal kontakt s Cappuccinem již před nějakou dobou a mají spolu podnikat nelegální aktivity. Zdroj dokonce přinesl informaci, že Don je Frankieho kmotr].

Následné odposlechy telefonátů navíc potvrdily to, co se již předpokládalo – spojení Cappuccinova bratrance Joea „Crazy“ Banany a Simoncelliho.

Frankie „Totò“ Cappuccino často telefonoval s Bananou a jeden rozhovor se podařilo nahrát:

B: „Bon giorno, jak se vede, bratranče?“

C: „Dobře, dneska mám mítink se starým.“

B: „Myslíš Šachistu?“

C: „Jasně, koho jinýho asi?“

B: „Hele, tak mu vyřiď, až se potkáte, že tu věc jsem zařídil, cash je na cestě, on už bude vědět. A pozdravuj ode mě.“

C: „Jasně, vyřídím.“

Nepochybně tito dva gangsteři-bratranci v současnosti spolu s Donem úzce spolupracují, což znamená, že vliv mafiánského syndikátu se rozšířil i do města Č.T.

Podle neoficiálních zdrojů má pro Luigiho Simoncelliho Frankie shánět lidi na špinavou práci a řešit zametání stop po nekalých praktikách svého kmotra. Zatímco je zřejmé, že Simoncelli prostřednictvím podplácení, vydírání a zastrašování kryje pochybné podnikání svého společníka Joe „Crazy“ Banany, který byl obviněn z daňových úniků v případu několika svých firem, které vytuneloval. Část nelegálních zisků nepochybně přitekla i na tajná Simoncelliho konta, ze kterých financuje své podezřelé aktivity.

Tajemný společník a zmizení svědka

Identitu muže, který se již dlouhou dobu stýká s Cappuccinem a Bananou, a nedávno také v pravidelné míře i s Luigim Simoncellim, se podařilo přiblížit výpovědí svědka, který se jistou dobu pohyboval v blízkosti zmíněných živlů. Protože se odmítl sejít osobně, byl mu navržen vyšetřujícím kriminalistou telefonní rozhovor s garancí zachování anonymity. Svědek dostal krycí jméno Hrubeš.

svědek – H, vyšetřovatel – V

V: „Nazdar Hrubeš, máš něco?“

H: „Jo tenhle týden jsem je viděl. Zase na obvyklým místě.“

V: „Kdo všechno tam byl?“

H: „No tak byl tam Šachista žejo, pak ten, co mu říkaj Totò, a pak tamten, nevim, jak se jmenuje, ale říkali mu Machno.

V: „Machno? To má bejt přezdívka?“

H: „Nevím, asi jo. Máš to zapsaný? Už bych to nejradši típnul.“

V: „Mám. Díky a ještě něco se chci …“

Hrubeš zavěsil.

Ani jeden z nich netušil, že jejich hovor je odposloucháván jednou z Bananových firem, která se specializovala na radiové přijímání/vysílání. To byl oficiální předmět podnikání. Jinak tuto firmu Joe Banana poskytoval Šachistovi jako jeho prodloužené ucho. Luigi Simoncelli zavětřil krysu. Na svědkův mobil přišly v následujících hodinách 2 SMS zprávy, jedna z nich obsahovala text: „V míchačce už ti dělám nový botičky.“ Přibližně za 24 hodin byl svědek Hrubeš viděn naposledy na ulici před domem, když ho podle očitých svědků strčili do auta tři muži mluvící cizím jazykem, nejspíš albánsky. Text esemesky a albánské gorily – to je všehovšudy Cappuccinův rukopis, ovšem tradičně se nepodařilo nic prokázat. Po Hrubešovi se slehla zem.

Po jeho zmizení měl údajně Simoncelli v kruhu svých nejbližších prohlásit svou oblíbenou hlášku: „Scacco matto!“ (Šach-mat).

Citáty

„K této věci se odmítám vyjadřovat.“

„Šachmat!“