Proudová helikoptéra

Proudová helikoptéra

Proudová verze vrtulníku Jak-24 používající motory MiGu-15, není známo, zda bude možné předělávat jednorotorové helikoptéry na proudové (nejsou peníze na solidní editovací program, musíte se spokojit s tímto)

Proudová helikoptéra (na dědinách "proudový vrtulník" či "proudelník", neúspěšné modely jsou odvozením nazývány "prdelníky") je jedním z nejmodernějších Sovětských vynálezů (k roku 1979) vyvinut vrchním Sovětským inženýrem Serejem Nasraněnkem (na Necyklopedii už jsme měli tu čest si prostudovat některé jeho vynálezy) v spolupráci s Igorem Dajakým. Jak prozrazuje již název, je to helikoptéra, která místo vrtulí a rotorů používá k pohybu proudové motory. Tradičně jako všechny vojenské samochódy či samoléty se vyrábí se Stalinia. Pravděpodobně jednoho dne ve výzbroji Sovětského Svazu zcela nahradí vrtulové helikoptéry (Vyjma Šalinokoptéry).

Vznik

Koncepty a plány

Nasraněnko v reportáži prozradil "Toš počúvaj ma sem, dřív boli len vrtulové letadla, pak zas proudové a od té doby proudové letadla zcela nahradila té vrtulové. Ale pořád byli jen VRTULníky. Nu dalo se pár tupých a posratých hlav dohromady a bylo to". První nákresy a koncepty ti dva předvedli vládě a Brežněvovi někdy na začátku ledna 1979 (není známo, zda toto jejich veledílo bylo podpořeno nadměrným požitím alkoholu (i na soudruhy) během oslav Silvestra). Jak vládě, tak Brežněvovi se zalíbil, zčásti proto, aby se vysmáli Západnímu Německu, že taky udělají reformu letectví s proudovým motorem a imperialistům že budou v technice zas o kus napřed, čímž ihned nařídíl intenzivní práci na projektu.

První prototypy

Prototypy byly dokončeny někdy v květenci 1979 a krátce na to se konaly zkušební lety, jež dopadly velice úspěšně (pod pojmem velice úspěšně je ze 30 letů myšlen poměr úšpěch/nehoda 18/12). Bohužel, jeden z prototypů se záhadně ztratil někam na blízký východ, takže soudruzi ani netuší, že západ už možná vyvíjí, nebo dokonce už dovyvinul podobné stroje, nebo je šejci s ručníky na hlavách rozebrali a součástky prodali do Indie.

Aktivní služba

Zařazení

První modely byly do služby zařazeny někdy v druhé půlce roku 1797 (tak to už néni prvočíslo) a brzy se osvědčily velice dobře, už jen tím, že ve všech aspektech překonávály (i dodnes překonávají) tehdy jakoukoli východní i západní helikoptéru

• Max. rychlostí (69-420km/h víc)
• Stoupavostí (cca 1000m dolů/min víc)
• Výzbrojí (několik vodkometů - obvykle 2-6, kulomety NSR/USA-KKTI o ráži 12,7cm a kadenci 1922-1991 ran/min, neřiditelně řízené rakety napěchované vším co bylo po ruce)
• Šancí nouzově přistát na nepřátelském území (a tudíž přátelsky navrhnout druhé straně takové samoléty) (asi 679,41% větší pravděpodobnost)
• Manévrovatelností (někde okolo 40 manévrů/min více)

Po zařazení

Byly použity ve všech válkách, kterých se zúčastnil i SSSR od roku 1979, ale i k obraně území a vlastně všemu k čemu se používaly vrtulníky, všude se těšily velkým úspěchům a oblíbeností u posádky (o čemž vypovídá i nespočet předívek, např. Titanic ve vzduchu, průser mateřeské země, proč zabít Brežněva, Letecké Katastrofy - Sovětská edice a nespočet dalších, v počtu přezdívek může konkurovat Šukafonu).

Uživatlé

• Armáda SSSR
• Východní Luftwaffe
• Celý východní blok (během demonstrací jej měli obsluhy protiletadlových kanonů oblíbené jako civčné terče)
• Státy Středního Východu (jen ty, co držely basu se Sověty)
• Kovošrot u Ivana a Lakatoše
• Sběrný dvůr Fera a Deža
• USA (nouzová přistání a možná ten prodej do Indie) (ale pšššt! - ať o tom Sovětský svaz neví!)
• Armáda KLDR (zde se spíše používá k tažení propagandistických letáků)

A kde jsou dnes?

Tam, kde byly dřív - v armádě, sběrných dvorech a ve službách civilního obyvatelstva (tak stejně jako tanky na videích z Ruských silnic).