Silvestr

Tento článek stojí za jednu zlámanou grešli. Je třeba jej převést na konvertibilní měnu, nebo na zlato, případně na sůl, která je nad zlato.

Silvestr je den, který zpravidla připadá na 31. prosinec. Blondýnkám se však může přihodit, že připadne na pátek třináctého, z čehož pak budou mít celoživotní trauma. Tento den je pojmenován podle dávného papeže Silvestra I., který byl zapřisáhlým odpůrcem alkoholismu: To se projevilo například tím, že kritizoval, že staří Římané (tehdy i mladí) slaví Slunovrat chlastem. Proto zavedl Vánoce jako svátky obžerství v naději, že lidé se nažerou (naperou si nácka) tolik, že už se jim do žaludku žádný chlast nevejde.

Ironií osudu však lidé nejvíc chlastají právě o Silvestrově svátku a připomínají si ho jako velkého dobrodince. Silvestr je, jako poslední den v kalendářním roce, také vhodný k tomu aby se vystřílely všemožné pyrotechnické hračky z arzenálu našich teroristických organizací (MOA, ETA a podobné). Jak by také ne, vždyť všechno toto zboží má uvedené datum spotřeby do konce roku – a je obecnou lidskou vlastností vše nechávat na poslední chvíli.

Specifické způsoby prožívání Sivestra

Lékaři, policisté, hasiči

Zpravidla mají pohotovost, musí pracovat více než jindy, v důsledku všelijakých nehod, jaké je možné způsobit. Obzvláště milé jsou nehody způsobené podomácku vyrobenou pyrotechnikou (viz dále, kokoty). Na odborně utrženou ruku v zápěstí dlouho vzpomíná krom rozvětvené rodiny, též službukonající personál. Ti kteří nejsou ve službě oslavují, že nejsou ve službě.

Příznivci undergroundu

Zkalí se na Silvestra již přes den (nebo ještě lépe již 30. prosince) a půlnoc prospí zdravým spánkem opileckým v úmyslu dát najevo, jak hluboce ignorují marné lidské snažení o zachycení pomíjívého časového okamžiku, který snad byl, ač už není.

Celebrity

Cestují mezi různými časovými pásmy, aby mohli novoroční půlnoc let's celebrovat víckrát.

Kokoti

Odpalují dynamit, ekrasit, cyklotrimethylentrinitramin, peroxyaceton, travex s cukrem, mouku s hypermanganem a jiné pyrotechnické prostředky už od rána, případně od sv. Štěpána. Soutěží přitom o vysoce ceněný, hrdý titul Bezočivého Bezruče.