Videlicet

Název tohoto článku není z technických důvodů zcela správný. Správný název by měl být videlicet.

Správný název tohoto článku: »J'accuse!« nemohl být zobrazen z důvodu, že by mu naši milí pologramotní češtináři nejspíš nerozuměli, ani kdyby si pro genderový nepoměr to měkké i po L zasloužily.

Kompletní pahýl

Tento článek je sice krátký, ale dozvíte se z něho vše. Nemá smysl, abyste o dané problematice sháněli jinde další informace. Nenajdete je.

Klasický latinský pojem videlicet je sám o sobě zkratka a pochází z latinského vidēre (vidět) a taktéž latinského licet (je dovoleno). Jelikož byl pořád příliš dlouhý a zároveň velmi populární, bylo na snadě použít naň těsnopis[1] (tehdá se ještě nelidská práva tolik neřešila). Od dob starých Římanů tedy civilizovaná Evropa znala videlicet v grafické podobě VI⁊ případně vi⁊ a po opuštění starověkého těsnopisu v podobě viz. (tedy s náhradou noty et za nejpodobnější písmeno a s tečkou, aby bylo poznat, že jde o zkratku). A ač se význam této zkratky postupem času v některých jazycích posunul, nejobvykleji a nejlogičtěji značila to, co dosud značí v češtině, tedy: „o čem jsem dosud mluvil, můžete vidět/dokládám na příkladu…“ – v zásadě ve zdvořilém duchu, bez imperativních požadavků.

Nebyl by to však český třídně uvědomělý lingvista, aby nezačal vlastní jazyk ve jménu národního sebevědomí prznit, vi⁊ etymologii vojenskou[2], kde zle řádil duch Zdeňka Nejedlého v dobách, kdy bylo třeba budovat mýtus husitství jako lidového protokomunistického hnutí rolníků (tovární dělníci tehdá ještě nebyli) a hořící inteligence. Krom osvědčeného triku s vydáváním slovní zásoby keltoitalické větve za staroslovanská jména osobní[3] byl v tomto případě učiněn i úspěšný pokus vyrobit nové sloveso vizit, které má jenom imperativní tvary.

Dívadlo – ilustrační obr.

Sloveso vidět totiž má v moderní češtině tvary imperativu pravidelné, analogické slovenštině a ruštině: viď, viďme, viďte. Používají se poměrně hojně, akorát v jiném významu; tedy konkrétně ujišťovacím. Není se čemu divit, když léčba slepoty zaříkáváním už není příliš rozšířený obor. Popravdě, podle pramenů se dokonce zdá, že nikdy nebyla. Ve staré češtině patřičný tvar druhé osoby singuláru imperativu kolísal mezi nedokonavým poviž[4] a dokonavým poviď.

Tento článek může obsahovat výsledky vlastního výzkumu!

To je ale moc dobře, protože vlastní výzkum zaručuje faktickou správnost, kterou často nespolehlivé nebo lživé zdroje neposkytují.