Feministická lingvistika

Chcete-li se pobavit a ne se jen dozvídat nové užitečné věci, podívejte se na heslo Feministická lingvistika na české Wikipedii.

Propagační plakát předvádějící, že traktoristou může být i žena.

Feministická lingvistika je jazykovědná disciplína, jejíž vznik a rozvoj spadá do druhé poloviny 20. století. Zabývá se genderovými stereotypy a substantivní diskriminací v jazyce a snaží se o jejich zrušení. Mezi největší propagátorky feministické lingvistiky patří feministka PhDr. Jana Valdrová z Čunkovy univerzity a radikální feministka PhDr. Světla Čmejrková z Ústavu jazyka českého Akademie věd Česka. Na Necykloverzitě tento obor naštěstí dosud není vyučován.

Genderové stereotypy

Genderové stereotypy jsou v jazyce pevně zakotvené mužské a ženské role. Není to nic neobvyklého ani špatného, je naprosto normální říkat vědci objevili nové částice, dvacet žen a jeden muž přišli nebo ukradli nám to. Jenže feministkám se to nelíbí. Veškeré genderové stereotypy by podle nich měly být zrušeny, nebo ještě lépe obráceny ve prospěch žen.

Článek Feministická lingvistika dokazuje, že mnohé z toho, co se píše na Českopedii je opsáno z Necyklopedie.

Neutralizace

Pokud by byly genderové stereotypy takzvaně neutralizovány, tedy zrušeny, jazyk by pak vypadal takhle:

• Namísto věty vědci objevili nové částice bychom museli říct: věda objevila nové částice nebo společná práce vědkyň a vědců přinesla objev nových částic.
• Namísto věty ukradli nám to' bychom museli říct: byli jsme okradeni neznámým mužem nebo ženou.

Retorkvenizace

Jak už bylo řečeno, s pouhou neutralizací genderových stereotypů se feministky spokojit nehodlají. Kdepak. Ony by nejradši stereotypy zcela zvrátily ve svůj prospěch. Vypadalo by to asi takhle:

• Namísto věty vědci něco objevili bychom museli říct vědkyně vše objevily.
• Namísto věty ukradli nám to bychom museli říct: ženy nám to ukradly.

Substantivní diskriminace

Feministka oblečená do té podprsenky a té nejspodnější části oděvu, na nohou má tu obuv a leží na té posteli s tou saténovou lůžkovinou , na níž se povalují ty tři podušky.

Substantivní diskriminace je druhá jazyková záležitost, která feministkám vadí. Jde jim o to, že pro označení mnohých skutečností se používají téměř výhradně mužské názvy, přestože pro tu samoou věc existuje i název ženský, podle nich mnohem lepší, trefnější a vhodnější, které by se měly minimálně stejně často jako názvy mužské (nejlépe samozřejmě vždy). Kupříkladu:

• Namísto ten stůl by se mělo používat ta jídelní tabule.
• Namísto ten kapesník by se mělo používat ta nasální utěrka.
• Namísto ten časopis by se mělo používat ta revue [reví].
• Namísto ten oblak by se mělo používat ta nebeská mlha.
• Namísto ten bůh by se mělo používat ta nejvyšší entita.
• Namísto ten papež by se mělo používat ta hlava katolické církve.
• Namísto ten vysavač by se mělo používat ta vysávací mašina.

Závěrem

Radikální feministky se údajně snaží své vize zženštělého jazyka uvádět v život, jak dokládá takzvaná Charta 07 (výhružný dopis české vládě) a petice Hezky žensky (podepsalo 26 občanek). Ovšem vzhledem k tomu, že stále můžeme mluvit opravdovým českým jazykem, je zřejmé, že jsou ve svém snažení neúspěšné. Jejich hlavní představitelka, radikální feministka PhDr. Světla Čmejrková byla prý dokonce na několik dní vězněna za to, že jednoho policistu nazvala tou uniformovanou občanskostátní dozorčí personou, což dotyčný vzal jako urážku úřední osoby.

Nechme ale radikální feministky a další ztřeštěné ženštiny zaobírat se nicotnými problémy a tiše doufejme, že si nevšimnou, že mezi mužskými jmennými vzory (pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce) není ani jeden vzor (příkladná ukázka) ženského rodu.

Tento článek se tematicky překrývá s článkem Feministky.com. To je dobře, můžeš založit další čtyři podobné a vzájemně je propojit.