Prognostický ústav
„Raději se budu mýlit se stranou, než kdybych měla pravdu proti straně“
„Na začátku listopadových událostí 1989 jsem byl požádán, abych se zúčastnil schůze koordinačního centra Občanského fóra. Byl jsem zaneprázdněn. Svolal jsem ústav a zeptal se, chce-li někdo jít. Dlouhý a Klaus se hlásili tak vehementně, že si málem utrhli ruce.“
Prognostický ústav, neuvědomělým lidem nazývaný komunistická věštírna, byl svého času hlásnou troubou údajně pokrokových a nových ekonomických směrů, metod a názorů. V podstatě se ale živil vypouštěním kouřové clony nad průšvihy socialistické ekonomiky. Je jasné, jaká asi byla kvalita prognóz založených součtem naprosto nesmyslných a z prstu vycucaných údajů. Dle některých vyrobených prognóz lze usuzovat na použité prostředky - křišťálová koule, věštecké karty (informační siderické kyvadlo tou dobou u nás ještě nebylo, alespoň v neantikomunistických kruzích, známo). Neúspěchy byly zamlženy a vydávány za úspěchy a důkazy vyspělosti socialistické ekonomiky. Vítězství disidentské chátry mániček v listopadu 1989 znamenalo zánik této potřebné instituce. Publikované studie a prognózy se naštěstí podařilo zachránit a jsou k dispozici v Městské Knihovně v Praze, sekce "Zábava / Ostatní".
Vedení ústavu[editovat | editovat zdroj]
Jeho ředitelem byl tolik širokými vrstvami milovaný soudruh Valtr Komárek. V. Komárek je další skvrnou na jinak čistém štítu Moravstánu. Pochází bohužel z Masarykova Hodonína. Jako přesvědčený soudruh vstoupil do rodné strany již ve svých šestnácti letech v r. 1946, jeho kariéra měla strmý vzestup. Strana ocenila jeho revoluční zápal, (zejména jeho činnost v akčním výboru NF r. 1948, kde se soudruzi tvrdě vypořádali s hydrou kontrarevoluce), studiem v SSSR, jeden čas působil jako poradce milovaného vůdce Kuby s. Fidela Castra. I hrdinný s. E. Guevara byl jeho osobním přítelem.
Ve věštírně byli zaměstnáváni pouze vysoce uvědomělí členové strany, ovšem paradoxně se našlo i pár výjimek (Václav Klaus). Bylo to ale způsobeno spíše tím, že nebyli úplně blbí a jinde by mohli třeba kritizovat a tak působit škody milované straně. Bylo tedy lépe je uklidit do věštírny, zavřít jim huby vysokým platem a stážemi v kapitalistické cizině, což je právě případ Václava Klause. Podle dalších teorií to však byl právě Václav Klaus, který byl do tohoto ústavu dosazen na popud KGB jako její agent s úkolem dostat se do nejvyšších pater politiky, umožnit převzetí majetku bolševiky v průběhu divoké kuponové privatizace a zdiskreditovat kapitalismus.
Známé osobnosti z věštírny[editovat | editovat zdroj]
Působil zde i populární a všemi oblíbený opilec Miloš Zeman. Jak špatným byl prognostikem se ukázalo při jeho volbě prezidentem. Dalším kouskem byl V. Dlouhý, bývalý ministr průmyslu. Přestože malý vzrůstem, svému jménu neudělal hanbu, zejména dlouhými penězi, na které si přišel. Dalo by se hovořit i o dalších soudruzích, ale to by bylo již jen opakování stejných věcí.
Jedno však nelze nikomu z bývalých zaměstnanců upřít. Velkou, obrovskou drzost a mazanost. V první řadě vystoupili z KSČ, a to velmi dramaticky a teatrálně, ba dokonce řada z nich měla tu drzost prohlásit, že byli komunistickým režimem perzekuováni. Ostatně mlžení a oblbování byl jejich chleba. Všichni udělali po převratu kariéru, zblbli národ, nakradli si a stáhli se do soukromí. Nyní jsou tito exponenti bývalého režimu úctyhodnými a mohovitými občany, většinou působící jako poradci v soukromé sféře nebo se snaží uživit v roli Prezidenta. Není to mnohdy dáno ani tak jejich vysokou inteligencí a výjimečností, ale spíše jejich stykům a vazbám z minulosti. Opět se potvrdilo staré české přísloví, že drzé čelo je lepší než poplužní dvůr, a že dobré informace styky jsou lepší, než hotové peníze. Ty pak přijdou samy.
