Vasil Biľak

„Prej má vláda jet do Francie. To si zas nechaj předělat jména. Třeba De Štroug nebo De Hus. No, tak to Bilak tutově nikam nejede.“

- {{{2}}}

RSDr. Vasil Biľak (* 11. srpna 1917 Krajná Bystrá, † 6. února 2014 Bratislava) byl československý komunistický politik.

Vasil Biľak je komunistického původu. Narodil se v malé obci Krajná Bystrá na východním Slovensku. Po základní škole se vyučil krejčím. Ve výučním listu (jenž byl exponátem na výstavě k jeho jubileu v roce 1987) měl napsáno 'Na saká nepúšťať'. Krejčovině se přesto věnoval až do roku 1949. Odtud též pochází překlad jeho jména, který vznikl v r. 1988 při přátelské stranické a státní návštěvě Japonska, kdy nadšený tamější komunistický tisk (Tokyjo Segodnyja) mu tehdy "přišil" jméno (nebo nick, chcete-li) Neshyi Saka.

V letech 1955–1968 a 1969–1971 byl členem ústředního výboru Komunistické strany Slovenska (ÚV KSS), v letech 1954–1989 členem ústředního výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ), v letech 1962–1968 byl tajemníkem a od ledna do srpna 1968 prvním tajemníkem ÚV KSS; od dubna 1968 do prosince 1988 členem předsednictva ÚV KSČ.

Od listopadu 1968 do prosince 1988 byl tajemníkem ÚV KSČ s rozhodujícím vlivem v zahraniční politice, ale hlavně v ideologické sféře. V letech 1960–1989 byl poslancem Národního, později Federálního shromáždění.

V prosinci 1989 byl vyloučený z KSČ. Spokojeně dožil v Bratislavě spolu ze svým zetěm Jozefom Ševcom ve vile na Timraviné ulici. Za své činy v období před rokem 1989 nebyl nikdy odsouzen ani potrestán.

Pohnutlivý příběh o nepřátelství rodu Paroubků a Biľaků

„Zabili jste mi strejčka, tak tu máte přes držku.“

- Josef Švejk

Níže uvedený příběh ukazuje, jaké nepřátelství mezi lidmi působí třídní rozdíly, vyvolává krevní mstu a také vypovídá o tom, jak je marxistická ideologie a socialistická ekonomika překonává a usmiřuje lidi různého sociálního původu

Dějství první (1906)

Josef Švejk vyprávěl: „Já jsem znal nějakýho kořalečníka Josefa Paroubka v Libni. Jednou se mu tam opil nějakej dráteník Pachomij Biľak jalovcovou a začal nadávat, že je to slabý, že do toho leje vodu, že kdyby drátoval sto let a za celej vejdělek si koupil samou jalovcovou a vypil ji najednou, že by moh ještě chodit po provaze a nosit ho, Paroubka, v náručí. Potom ještě řekl Paroubkovi, že je huncút a šaščínská bestie, tak ho mílej Paroubek chyt, votlouk mu jeho pastě na myši a dráty vo hlavu a vyhodil ho ven a mlátil ho po ulici tyčí na stahování rolety až dolů na Invalidovnu a hnal ho, jak byl zdivočelej, přes Invalidovnu v Karlíně až nahoru na Žižkov, vodtud přes Židovský pece do Malešic, kde vo něj konečné tyč přerazil, takže se moh vrátit nazpátek do Libně.
Jó, ale v tom rozčílení zapomněl na to, že má ještě asi to všechno obecenstvo v kořalně, že si tam asi budou ti syčani sami hospodařit. A taky se vo tom přesvědčil, když konečné se zas dostal do svý kořalny. U kořalny bylo napolovic stažený roló, u kterýho stáli dva policajti, taky silné nabraný, když dělali vevnitř pořádek. Dopolovic všechno vypitý, na ulici prázdnej soudek vod rumu, a pod pultama našel Paroubek dva vožralý chlapy, kteří byli přehlédnutý policajty a kteří, když je vytáhl, chtěli mu platit po dvou krejcařích, víc prej žitný nevypili.
Tak se trestá přenáhlenost. To máš jako na vojně. Napřed nepřítele porazíme a potom pořád a pořád za ním, a nakonec nestačíme sami utíkat.

Dějství druhé (1929)

Imrich Biľak, syn Pachomije Biľaka přijíždí z rodné vesničky Krajná Bystrá do Prahy pomstít svého otce. Slíbil, že ztrestá Paroubka i celou buržoasii. Setkává se s Klementem Gottwaldem a jdou do Paroubkovy kořalny připravit plán na ovládnutí KSČ a její stalinizaci.
Klema povídá: „Jednou ti už takovýho kluka buržoazního držím za chřtán u Banzetů, kam jsme šli my komunisté na víno, a chci mu dát jednu überšvunkem přes kokos v tý tmě, poněvadž jsme hned, jak to začlo, praštili láhví do visací lampy, a von najednou začne křičet: ,Klemo, dyť to jsem já, Purkrábek, vod základní organizace na Žižkově!“
Při takovém družném hovoru do sebe obraceli jednu štamprli za druhou, až najednou Imrich Biľak, zapomenuv na předsevzetí, začal křičet na kořalečníka Paroubka, že je to slabý, že do toho leje vodu, že kdyby sto let vybíral členský příspěvky KSČ a za celej vejdělek si koupil samou jalovcovou a vypil ji najednou, že by moh ještě chodit po provaze a nosit ho, Paroubka, v náručí.
Miroslav Paroubek, poučen chybou svého otce, o něj přerazil tyč hned v kořalně. Ježto Biľak propil všechny peníze, Paroubek na něj volá četníky.
Když strážmistr poslal pro velitele stanice, rytmistra Königa, První slovo rytmistrovo bylo:
„Dýchněte na mne.“
„Teď to chápu,“ řekl rytmistr, zjistiv nesporně situaci svým bystrým, zkušeným čichem,
„Rum, kontušovka, čert, jeřabinka, ořechovka, višňovka a vanilková.“
Tak se stalo, že byl Biľak zavřen a nemohl se tak účastnit památného 5. sjezdu KSČ.

Černý humor je specifický druh humoru a komiky založený na tom, že paradoxně vyvolává smích prostředky, které ve své podstatě vůbec k smíchu nejsou.

Dějství třetí (50. léta)

Mladý Vasil Biľak, vnuk Pachomija Biľaka, se zájezdem svazáků přijíždí do Prahy. Zde ihned vytváří akční výbor a jde znárodnit Paroubkovu kořalnu. Starý Miroslav Paroubek brání svou živnost a přeráží o něj tyč. Je to již třetí tyč, jež Paroubkova rodina přerazila o tři generace Biľaků. Za tento čin je po zásluze zavřen, a převezen do Uherského Hradiště.
„Dáme ho do šestnáctky“, rozhodl se dozorce Grebeníček.
„mezi ty v podvlíkačkách, cožpak nevidíte, že je na spise napsáno soudruhem Slánským ,Streng behüten, beobachten!? - Jojo“, prohlásil slavnostně k Paroubkovi,
„S neřádama se jedná neřádsky. Jestli se někdo vzpouzí, tak si ho odtáhneme do ajnclíku a tam mu přelámeme všechny žebra a necháme ho tam ležet, dokud nechcípne. Na to máme právo. Jako jsme to udělali s tím řezníkem, víte, Řepo?“
„Inu, dal nám práce, pane dozorčí“, odpověděl snivě bachař Řepa.
„To bylo tělo! Šlapal jsem po něm přes pět minut, než mu začly praskat žebra a lejt se krev z huby. A ještě deset dní byl živ. Hotovej nezmar.“
Ale zpět k Biľakovu zákroku v Paroubkově kořalně: Svazáci přes noc celou kořalnu vypili. Vasil Biľak prohlašuje, že jalovcová je slabá. Že do toho leje vodu, že kdyby funkcionařil sto let a za celej vejdělek si koupil samou jalovcovou a vypil ji najednou, že by moh ještě chodit po provaze a nosit kohokoli z Paroubkovy rodiny v náručí.
Syn Alois Paroubek pracuje v kořalně jako řadový zaměstnanec RaJ. Ten v rodinné tradici vychová i svého syna Jiřího.

Dějství čtvrté (1968)

V rámci pokusu reakčních sil o nastolení kontrarevoluce Alois Paroubek usiluje o rehabilitaci svého otce. Vasil Biľak se obává, že by mohl znovu dostat tyčí na stahování rolet a tak sepisuje zvací dopis a netrpělivě čeká na bratrskou pomoc vojsk Varšavské smlouvy. Po vstupu vojsk Vasil Biľak spolu s generálem Grečkem oslavují v libeňské kořalně. Alois Paroubek je nucen vyslovit sebekritiku a nosit opilého Biľaka v náruči po provaze.

Soubor:Vasil Bilak - bolsevicka svina Na sjezdu 1971

Dějství páté (80. léta)

Jiří Paroubek navzdory špatnému kádrovému původu dělá úspěšnou kariéru v RaJ. Stará libeňská kořalna byla mezitím zbořena v rámci asanace celé čtvrti. Na „pracovním zasedání“ ÚV KSČ v Hotelu Jalta V. Biĺak prohlašuje na adresu pražského ředitele RaJ, že ta vodka je slabá, že do toho leje vodu, že kdyby funkcionařil sto let a za celej vejdělek si koupil samou vodku a vypil ji najednou, že by moh ještě chodit po provaze a nosit ho, Paroubka, v náručí. Paroubek tedy volá hasiče, aby natáhli lano přes Václavák. Jenže V. Biĺak už neudělá s Paroubkem v náruči ani krok. Událost zůstává bez následků (kromě bolení hlavy), protože si ráno nikdo nic nepamatuje.

Dějství šesté (2006)

Vasil Biľak junior v 90. letech využívá kontaktů svého otce a rozjíždí velký byznys s alkoholem, zejména nekolkovaným. Jiří Paroubek jede na Slovensko podpořit volební kampaň R. Fica. Spolu zajdou do Biľakovy kořalny, Paroubek se tam opije jalovcovou a prohlašuje že kdyby byl premiérem sto let a za celej vejdělek si koupil samou jalovcovou a vypil ji najednou, že by moh ještě chodit po provaze a nosit ho, Biľaka, v náručí. Potom ještě řekl Biľakovi, že je huncút a šaščínská bestie, tak ho milej Biľak chyt, votlouk mu jeho stranickej program vo hlavu a vyhodil ho ven a mlátil ho po ulici tyčí na stahování rolety až dolů na Hviezdoslavovo námestí a hnal ho, jak byl zdivočelej, přes Námestí SNP až nahoru na Hrad, vodtud přes Karlovu ves na Devín, kde vo něj konečné tyč přerazil, takže se moh vrátit nazpátek na Trnavské Mýto. Mezitím mu tam Fico se svými pacholky z SMER-ČSSD sami hospodařili. U kořalny bylo napolovic stažený roló, u kterýho stáli dva policajti, taky silné nabraný, když dělali vevnitř pořádek. Dopolovic všechno vypitý, na ulici prázdné bedny vod rumu a borovičky. Pod pultem ležel Fico a nabízel mu 2 Sk, že toho prej víc nevypil.

Lidová moudrost

„Víš, jaký je nejlepší lak?“

„???“

„Biľak – je tady dvacet let a ještě nevodprejsknul“.

Vasil Biľak jako spisovatel

V roce 1991 byly vydány bez svolení autora subjektivistické memoáry „Miľníky môjho života“ v českém překladu pod titulem „Paměti Vasila Biľaka I, II“. Je v nich věnována zvláštní pozornost jeho činnosti v období let 1967-70. Ukázka:

„

Kontrarevoluční síly si již nechtěly nechat ujít příležitost. Přestaly se spoléhat dokonce i na ohlášenou návštěvu generálního tajemníka OSN U Thanta, který měl navštívit Prahu 23. srpna. Druhé centrum se spoléhalo pouze na to, že oznámení této návštěvy snad odradí spojence od zásahu v těchto dnech. Není nezajímavé, že ministr zahraničních věcí Hájek odletěl na dovolenou do Jugoslávie. Se soudruhy Kolderem, Švestkou a Rigem jsme se dohodli, že musíme na zasedání předsednictva ústředního výboru při projednávání druhého bodu Současná politická situace v ČSSR a podmínky činnosti KSČ a návrh dalšího postupu, vyvolat zásadní diskusi a vynutit přijetí rozhodných opatření, vyplývajících ze závěrů v Čierné nad Tisou a v Bratislavě. Hovořil jsem rovněž s F. Barbíkem a J. Pillerem. Oba slíbili plnou podporu. Z jedenácti členů předsednictva chtělo šest členů řešit situaci. Byla velká škoda, že soudruh Lenárt onemocněl a zasedání předsednictva se nemohl zúčastnit. Nebyl sice členem předsednictva, ale jeho slovo mělo váhu. O Dubčekovi a Černíkovi jsem si myslel, že se jen stěží ztotožní s Krieglem a Smrkovským a nakonec se přidají k většině. Na Špačkovi nám příliš nezáleželo. Císař, Mlynář, Slavík a Sádovský neměli hlasovací právo. Soudruh Indra byl jednoznačně na straně zdravých sil. Byli jsme rozhodnuti jednat třeba celou noc, vynutit si přijetí závazných usnesení. Dubček se tomu chtěl stůj co stůj vyhnout. Po schválení referátu na mimořádný XIV. sjezd KSČ a návrhu rezoluce doporučil ukončit jednání a pokračovat 21. srpna ráno. Domluvená většina návrh přijala, a tak se jednalo o současné situaci v ČSSR. Diskuse byla ostrá a velmi konkrétní. Na faktech se dokazovalo, že když se okamžitě mocensky nezasáhne proti kontrarevolučním silám, že se ani nemůže konat sjezd. V průběhu jednání přicházelo od pracovníků aparátu ústředního výboru i jiným nejrůznějším způsobem množství informací. Přicházely i takové informace, že zprávy o možnosti vstupu spojeneckých vojsk jsou potvrzeny. Černík vycházel každou chvíli ze zasedací místnosti a vracel se bledý, nervózní a tajemným šeptem odevzdával informace Dubčekovi. Asi ve 22,00 hodin po dalším telefonátu, Černík oznámil, že zprávy o soustřeďování spojeneckých vojsk na československých hranicích jsou potvrzeny. Události dostávaly rychlý spád. Kriegel, Smrkovský, Mlynář žádali přerušit jednání. My jsme poukazovali na nelogičnost takového kroku. Naopak, pokud je pravda, že se spojenci připravují poskytnout internacionální pomoc, potom je nevyhnutelné, aby předsednictvo ÚV KSČ zasedalo bez přerušení a přijalo příslušné usnesení. Nevím, zda se jednou někomu podaří vykreslit atmosféru, která panovala na tomto zasedání předsednictva ústředního výboru. Byli jsme v jedné místnosti, ale jakoby každý jinde. Každému z nás se vynořovaly jiné obrazy nejbližších hodin. Každý z nás si nepochybně přestavoval něco jiného. Nejstrašnější bylo to, že většina členů předsednictva se tvářila, jako by se události týkaly někoho jiného a ne Československa. — Paměti Vasila Biľaka, Kapitola VIII., díl II. Zdroj [1]

“

Myšlenky Vasila Biĺaka jako inspirace pro dnešní politiku

• Dlouhodobý program ČSSD

Jiní Vasilové

• Vasyl Zobanovič Libozvučov