Winston Churchill
Představte si, že máte zvolit vůdce světa.
První kandidát byl Adolf Hitler. Druhý Franklin Roosevelt. Třetím byl Winston Churchill. |
Sir Winston Leonard Spencer-Churchill je pravděpodobně nejslavnější alkoholik všech dob. narodil se jako vnuk sedmého vévody z Marlboroogh a syn jakési lady. Jeho kariéra začala silným zápalem plic, ze kterého se dle rad své hanácké chůvy vyléčil popíjením kvalitní moravské slivovice. Bohužel, jeho chůva krátce na to zemřela a celý život nebohého Winstona se nesl v hledání onoho blahodárného moku, který ho přenesl z horečnatého skomírání zpět do světa živých. Bohužel, moravský nektar již Winston nikdy neochutnal a byl tak navždy odsouzen k utápění se ve Whisky a jí podobném nekvalitním průmyslově vyráběném alkoholu.
Počátky kariéry[editovat | editovat zdroj]
Po takřka oživení alkoholem se v do té doby špatném studentovi probudily dávné rytířské a válečnické pudy a zapsal se na vojenskou akademii. Na třetí pokus ho tam vzali. Školu ukončil jako osmý nejlepší ze všech přeživších v ročníku a brzy se dostal do akce. Bojoval proti divokým kočovným kmenům v Indii, proti zlému kálifovi v Egyptě, proti všem na Kubě a proti Búrúm v búrské válce. Objevil v sobě také talent pro krátké humorné reportáže, které zasílal do několika naturalisticky laděných londýnských týdeníků.
Všemi bitvami prošel bez zranění, pravděpodobně díky takzvané alkoholické nezranitelnosti. Tento jev spočívá ve faktu, že opilí či jinak omámení lidé jsou tak vytrženi z reálného světa, že bez obtíží překonají i sebevětší nebezpečí. Pro tento fakt nahrávají svědectví Churchillových nadřízených důstojníků, že mladý Winston se choval jako blázen, například projížděl se na koni před střílející rojnicí či konal vyjížďky vlakem napříč nepřátelským územím (projížďka po 500 km dlouhé trase mezi búrskou věznicí a britskou Pretorii z něj udělalo takřka národního hrdinu, díky čemuž se stal poslancem dolní sněmovny parlamentu).
Taktika vylodění[editovat | editovat zdroj]
Většina velkých vojevůdců neměla příliš jasno v otázkách taktiky. Tu použili přímý útok, tu obléhali, zkrátka pokaždé jinak, jako by stále hledali nějakou správnou taktiku. Nutno říct, že všichni tito rádobytaktici nakonec prohráli. To ovšem neplatí pro Winstona. Už v mládí, během studií na škole v Brightonu na pobřeží Anglie, vymyslel svou přelomovou taktiku Připlaveme a natlučeme jim, v učebnicích nazývanou taktika vylodění.
Karikatura Winstona Churchilla, jak ji otiskly The London Times.
Karikatura Winstona Churchilla, jak ji otiskl The Daily Telegraph.
Taktika to byla prostá. Vojáci přijedou na lodích, vystoupí a porazí nepřátelskou zemi. Poprvé byla vyzkoušena během první světové války při útoku na Istanbul. Bohužel, pobřežní obrana byla zdolána až během pozdního odpoledne a než skončil čaj o páté a Britové se mohli začít vyloďovat, turecké armádě dorazily posily a Istanbul se ubránil. Nadějný Churchill upadl v nemilost a byl na dlouhé roky zdiskreditován.
Politický úspěch[editovat | editovat zdroj]
Podruhé se Winston dostal ke slovu až během další války, konkrétně druhé světové. Dosavadní britský premiér Nevile Chamberlain už zkazil všeechno, co šlo, takže se Churchill rozhodl jít do voleb s heslem Horší to nebude. Volte Winstona. V originále to bylo It can't be worse. Vote Winston. Z důvodu nedokonalosti angličtiny si ovšem lidé mysleli, že heslo Horší to nebude je heslo nějakého Votea Winstona a když proto došlo k volbám, chtěli zvolit raději někoho jiného. Nejvíc hlasů pak dostal právě Churchill, který měl to štěstí být v abecedním pořádí před oběma protikandidáty, Fredem Lawjoyem a Lordem Oxheadem.
Winston Churchill byl tedy zvolen premiérem. Namísto inauguračního proslovu pronesl jen větu Slibuji vám jen krev, pot a slzy. Někdy je věta uváděna jako Slibuji vám jen krev, pot a slzy, vy volové. Připomeňme ale, že byla válka a jen málokdo s trochou cti mohl slíbit víc.
Válečný úspěch[editovat | editovat zdroj]
Socha Winstona Churchilla v Londýně.
Socha Winstona Churchilla na pražském Žižkově.
Jenže válka Winstonu Churchillovi naprosto vyhovovala. To právě kvůli ní se rozhodl stát premiérem Spojeného království Velké Británie a Severního Irska! Chtěl totiž všem dokázat, že jeho taktika Připlaveme a natlučeme jim skutečně funguje. Po čase přesvědčil své spojence USA, aby se vylodili na Sicílii a natloukli Italům. Úspěch byl tak ohromující, že záhy došlo k dalšímu vylodění v Normandii, které bylo ještě úspěšnější než to sicilské. Winston Churchill byl na vrcholu své kariéry a vylodění v Normandii vešlo do historie jako Den D Winstona Churchilla, zkráceně Den D, což je mnohem lepší než Den W.C.
Odchod ze scény[editovat | editovat zdroj]
Bohužel, po vylodění v Normandii druhá světová válka brzy skončila a Churchill ztratil motivaci k vládnutí. Nějakou dobu se ještě snažil přesvědčit Američany k rozpoutání války s Ruskem, ale když zjistil, že k ničemu nedojde, stáhl se do ústraní a věnoval se rozvíjení svého literárního talentu. Za spis Druhá světová válka: Jak jsme připlavali a natloukli jim získal roku 1953 Nobelovu cenu za literaturu.
