Poslanecké metro
Krteček schvaluje tento článek
Pos(r)anecké metro je neveřejný a dříve také přísně utajený subsystém Pražské integrované dopravy. Provoz zajišťuje na vlastní náklady Dopravní podnik hlavního města Prahy, nicméně majitelem infrastruktury i vozidel je vláda.
Předchůdci[editovat | editovat zdroj]
Jistě jste již slyšeli o všelijakých podzemních chodbách. Zajímavostí je, že když se v roce 1899 stavěla pražská kanalizace, jistý pos(r)anec Bohm navrhl jako tajný způsob cestování po Praze ostatním poslancům chození kanály. Tři poslanci to skutečně půl roku provozovali. Dostali první baterky v Rakousku-Uhersku, které podle návrhu Járy da Cimmrmana vyrobily Križákovy závody, a galoše po stehna. Systém se neosvědčil. Poslanci páchli a vše skončilo když jeden z nich dostal zápal [mozkových blan. Proto se říká, že by se poslanci měli brodit kanály.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Poslanecké metro vzniklo na základě tajného rozhodnutí federální Vlády ČSSR číslo 85/01/1964/PT. Budování první (a zatím jediné) trasy započalo v roce 1964 pod pláštíkem přípravných prací k budoucí trase A, a to v úseku I se stanicemi Federální shromáždění, Národní divadlo (s přímým výstupem Perlovka), Národní rada (dnes Parlament), Hrad a Vila.
Po zprovoznení tohoto úseku se započalo se stavbou úseku II se dvěma stanicemi Hotel Praha a Letiště a celý systém byl hotov a v provozu již v roce 1970 – tedy čtyři roky před otevřením prvního úseku pro veřejnost.
Stavba byla financována z daní Čechoslováků. Příslušná kapitola státního rozpočtu své názvy každoročně měnila: "Účet československo-sovětského přátelství", "Dar pro soudruha Chruščova", "Kancelářské potřeby pro Hrad" nebo také "Apanáž pro Vieru Husákovou".
Po dostavbě se nic už neví. Metro používali členové KSČ a důstojníci bezpečnostních složek ČSR (např. StB, VB, LM). Metro pomalu upadá časem do zapomnění a StB ho začíná používat jako sklad. Na světlo se ukazuje (to se o metru říct nedá) zase v roce 1989 kdy jej prezident Václav Havel otevírá veřejnosti a novým poslancům. Občané mohli v metru diskutovat s politiky, což se zdá jako pěkná idea, ale i jako pěkná blbost.
Politici jím moc často nejezdí, ale přesto je Metro dobře sponzorováno. Většinou ho používají úředníci parlamentu a ministerstev, kteří převáží celé stohy písemností pro své šéfy.
Budoucnost[editovat | editovat zdroj]
Po odtajnění poslaneckého metra je nesmysl ho hojně používat. Podle zpráv konspirologů však poslanci začali ke své tajné dopravě hojně používat kolektory.
Význam jednotlivých stanic[editovat | editovat zdroj]
- Stanice Federální shromáždění byla původně uvažovaným přestupním uzlem a zároveň nejdůležitější stanicí celého systému, neboť obsluhovala budovu Federálního shromáždění se Sněmovnou lidu, Sněmovnou národů, výbory, podvýbory, komisemi a subkomisemi, jakož i kanceláří předsedy. Realizován byl jen zlomek rozsahu stanice a některé nevyužité části zanedbatelného rozsahu byly přenechány pro civilní dopravu. (Dnes stanice Hlavní nádraží a Muzeum a všechny přilehlé tunely o délce cca 10 km.) Současný stav stanice je neutěšený, neboť rádiu Svobodná Evropa není existence podzemní stanice vůbec známa, ani mu umožněno ji využívat. Jízdy sem jsou jen občasné – pro účely dopravy poslanců a senátorů do Teplé lounge v areálu nedalekého hlavního nádraží, kam byla v nedávné době vyražena přímá chodba.
- Stanice Národní divadlo nikdy k obsluze Zlaté kapličky nesloužila, avšak značná frekvence pasažérů ukazuje, že výstup do ulice Perlová byl dobrou investicí. V současné době je v prostorách stanice umístěna také ordinace vládního lékaře, dobře zásobená léky proti kapavce, syfilidě, ba i slintavce a kulhavce. Stanice je zahrnuta do celonočního provozu.
- Stanice Parlament leží mezi Poslaneckou sněmovnou a Senátem, ke kterým je připojena několika přímými výstupy. Podzemní chodby ústí také do všech objektů parlamentu na Malé Straně. Jednou ze zajímavostí je zlidovělé (dá-li se tento termín použít u poslanců) pojmenování západního vestibulu Bufet. Tento název je používán od dob zdejšího působení Šárky Lokotkové, známé pražské bufeťačky a pozdější manželky Standy Lokotky.
- Stanice Hrad je situována bezprostředně pod katedrálou sv. Víta. Původní vestibuly stanice (Presidentská kancelář a Jelení příkop) byly v roce 1992 rozšířeny – na naléhání kardinála Vlka – o třetí výstup Arcibiskupství). Je zajímavé, že investorem této dostavby byla soukromá osoba, a to paní Marta Chadimová. Zajímavostí stanice Hrad je také skutečnost, že právě zde byl Václavem Havlem za účasti novinářů a televizních kamer celý systém tajného metra odtajněn. Je příznačné, že se tak stalo naprostým omylem. Nástupiště stanice lze také opustit výtahem, ústícím do soukromé pracovny prezidenta republiky. Výtahové dveře jsou ukryty za knihovnou vedle pracovního stolu pana prezidenta. (Knihovna s tajnými dveřmi tvoří pozadí každoročního novoročního projevu.)
- Stanice Vila byla koncipována pro obsluhu prezidentské vily (tzv. Husákův domeček). Na vybudování stanice trval někdejší prezident ČSSR Gustáv Husák, jenž se – podle vlastních slov – chtěl podobat běžnému socialistickému člověku a do práce dojíždět metrem. V jeho případě tedy jen jednu stanici.
- Stanice Hotel Praha je významnou stanicí Poslaneckého metra, a to i přesto, že byla vybudována nákladem pouhých 1,7 mld. Kčs. Přímo nad touto stanicí byl na začátku 80. let otevřen Hotel Praha, neveřejné a luxusní zařízení pro ubytování státních návštěv a soukromých návštěv význačných exponentů KSČ. Poslanecké metro vždy zajišťovalo utajený a bezpečný pohyb státních návštěv z/na letiště, na Pražský hrad i dále do centra města. Tento způsob dopravy si oblíbili zejména Michail Gorbačov (při pobytu na slunci se mu jeho pověstná skvrna zvětšovala), Walter Ulbricht, Wojciech Jaruzelski (na veřejnosti trpěl paranoiou), Fidel Castro (nikdy nic tak luxusního a technicky dokonalého neviděl) i jiní. V opačném směru do stanice Hotel Praha jezdili také ministři, poslanci a členové ÚV KSČ, poté co si v Perlovce (viz stanice Národní divadlo) opatřili vhodnou společnost (vládní štětku či prostituta).
- Stanice Letiště je koncovou stanicí Poslaneckého metra. Je umístěna mezi terminály Jih 1 a Jih 2 letiště Praha Václava Havla. Výstup je možný do obou terminálů, v závislosti na příletech/odletech vládních speciálů. Součástí výstupu Terminál Jih 2 je i Prezidentský salónek, v němž se Gustáv Husák posiloval vodkou, zejména před odletem na služební cestu na svou chalupu v Bratislavě–Dúbravce (sovětskému Tu-154 nedůvěřoval již tehdy).
Povodně 2002[editovat | editovat zdroj]
Zcela v kontrastu se zkázou, kterou pro pražské metro povodeň znamenala, nebylo Poslanecké metro žádným způsobem postiženo. Důvodem je nepochybně kvalitně odvedená práce soudruhů stavbařů, jíž vzdávali hold budoucím uživatelům Poslaneckého metra – soudruhům a soudružkám komunistického vládního establišmentu.
V rámci komplexní obnovy povodněmi zničeného metra pro civilisty, bylo skromným nákladem 7,1 mld. Kč obnoveno i Poslanecké metro. Jednalo se zejména o instalaci nových španělských toalet LosHajzlos Diamant do každé stanice, jejich doplnění vkusnými zlatými štětkami, jakož i o pokrytí celého podzemního systému signálem parlamentní vysokorychlostní wifi sítě. Rozvody 12° piva a Becherovky po nástupištích byly osazeny novými kohoutky zhotovenými z platiny a briliantů.
Vozidla[editovat | editovat zdroj]
V systému poslaneckého metra jsou provozovány tři druhy vozidel. Hlavním pilířem vozového parku je 48 souprav třídy Senator. Tato prostá vozidla jsou určena k přepravě poslanců a senátorů a jejich jednoduchý interiér je vybaven polstrovanými rokokovými křesílky s potahem z přírodního materiálu (tulení kůže), několika skromnými stolíky zdobenými jednoduchou perleťovou intarzií a pojízdným minibarem pro každý oddíl. Doplňkovou funkci mají tři soupravy třídy Praesident, jež jsou v používání prezidentské kanceláře. Tento typ vozů je oproti předchozímu typu navíc vybaven parketami, na míru utkanými perskými koberci, kazetovými stropy, obklady z exotických dřev a bazénem. K rozvozu parlamentní a vládní pošty, darů od vděčných spoluobčanů a firem i jiné peněžní hotovosti slouží 10 souprav Courier. Oproti předchozím typům jsou vybaveny velmi spartánsky, jen s jednou sedačkou pro strážce. Jinak mají holou podlahu, aby měly co největší kapacitu. Stejně jako typ Senator či Président jsou však pancéřované tak, aby ani jediný úplatek či kapřík nepřišel na zmar.
Poslanecké metro je často
vandalizováno sprejery
Celý nájezd na Metro
Vandalismus[editovat | editovat zdroj]
Utajení systému Poslaneckého metra není dokonalé (Otázka je, co je v Česku vlastně utajitelné?!) a kromě všeobecného povědomí o jeho existenci je Poslaneckému metru naškodu i působení rozličných rozvratných živlů, jenž pronikají do podzemí a ničí nejenom mrtvý státní majetek, ale i živý. Touto závažnou formou vandalismu se již několikrát zabývala vláda, avšak celková impotence ministrů vnitra brání jakémukoliv pokroku.
Vrcholem bylo odvysílání několika tajně pořízených záznamů v programu satelitního Discovery Channel, které jednak demaskují celý tajný systém Poslaneckého metra, jakož i výmluvně ilustrují řádění kriminálních existencí při ničení drahocenných souprav.
