Metro v Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogochu

Z Necyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Merge-arrows.png Tento článek se tematicky překrývá s článkem Chalupoida.

To je dobře, můžeš založit další čtyři podobné a vzájemně je propojit.

Metro v Llanfair­pwllgwyn­gyll­gogerych­wyrn­drob­wllllanty­sili­ogogogochu, též podzemní dráha v Llanfair­pwllgwyn­gyll­gogerych­wyrn­drob­wllllanty­sili­ogogogochu, zkráceně metro v Llanfair., je unikátní systém městské podzemní dráhy. K 29. únoru 2011 čítá celkem 139 stanic na jedné lince.

Zahájení stavby metra v roce 1926, všimněte si že pracuje jen jeden člověk a ostatní očumují.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První plány pochází již z roku 1926, kdy bylo zjištěno, že unikátní koňkový systém nebude moci být dále v provozu (zemřel jediný vozka a nikdo další nebyl ochoten řídit jediný koněspřežný vůz). A tak bylo na zdejší radnici rozhodnuto, že se bude stavět systém zvaný metro, i když zdejší starosta se zřejmě domníval, že se jedná o druh služby prostitutek. Vrátný radnice hned ten večer vypracoval plány na první úsek trasy A, a to z Unterklčtěvinterbürerku do Hinterklčtěvinterbürerku. Tento úsek čítal celkem tři stanice, tedy Unterklčtěvinterbürerk, Unterklčtěvinterbürerk – zastávka a Hinterklčtěvinterbürerk. První stanice je hloubená, další dvě ražené.

První úsek[editovat | editovat zdroj]

Výstavba[editovat | editovat zdroj]

První úsek metra v Llanfair­pwllgwyn­gyll­gogerych­wyrn­drob­wllllanty­sili­ogogogochu. Červeně trasa metra, modře řeka Zabaha­jakala­ratazana­majava­tawa.

Slavnostní zahájení výstavby prvního úseku proběhlo dne 1. 6. 1926. Město z úsporných důvodů nenajalo na výstavbu žádnou firmu, první úsek metra měli zhotovit sami občané – dobrovolníci. Na místě budoucí stanice Unterklčtěvinterbürerk se tedy sešli: Statkář Staněk s lopatou, řezník Pivrnec s rýčem a dentista Urbánek s kolečkem. Občané byli pilní, a tak již v roce 1. 5. 1961 byl tří staniční úsek otevřen.

Provoz[editovat | editovat zdroj]

Na prvním úseku byly ze začátku v provozu dvě tří vozové soupravy sovětského typu, které město zakoupilo z dlouholetých úspor. Do stanice Unterklčtěvinterbürerk je přístup po pevných schodech, do Hinterklčtěvinterbürerku vede souběžně s pevným schodištěm jeden eskalátor, který město dostalo jako sponzorský dar. Nejvyšší městský soud už řadu let řeší spor, zda má jet eskalátor nahoru či dolů. Do nejhlubší stanice Unterklčtěvinterbürerk – zastávka, která se nalézá 100 metrů pod povrchem, byl z úsporných opatření až do roku 1995 přístup pouze po jednom žebříku. Projetí celým úsekem mělo dle jízdního řádu trvat asi 5 minut, většinou ale, z důvodu vysoké poruchovosti sovětských souprav, se jízdní doba vyšplhala na více než hodinu.

Hlášení[editovat | editovat zdroj]

Po vzoru jiných vyspělých měst bylo v soupravách zavedeno i hlášení: při příjezdu do stanice se ozýval z amplionu hlas řidiče, který měl sdělit název zastávky. Protože ale než se odříkal dlouhý staniční název, soupravy nabíraly velké zpoždění, řidiči vždy jen krátce oznámili ,,Tak jsme tady.” Před odjezdem souprav ze stanice se původně ozývalo, ,Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají', toto hlášení však bylo staženo pro jeho nepravdivost: metro totiž bylo přetíženo a z důvodu narvanosti souprav byly všechny dveře vylámány. Hlášení tedy bylo nahrazeno větou ,,Pevně se držte, pojedeme!” Jedinou problémovou éru prodělalo hlášení v roce 1990, a to v rámci projektu ,,Umění do metra”. V rámci tohoto projektu byly nejen ve stanicích metra vystavovány kresby zdejšího akademického malíře Patlaniny, umění se promítalo i do hlášení. Před každým hlášením se místo znělky ozvala nějaká hudební skladba světoznámých skladatelů (Mozart, Bach). Po týdnu ale vrchní koordinátorka projektu mgr. Šáhlá shledala, že to nebyl dobrý nápad – metra stála ve stanicích i dlouhé hodiny. Důchodci byli spokojeni, ale mladí úderníci spěchající do práce ne.

Jízdenky[editovat | editovat zdroj]

Na prvním třístaničním úseku byl zaveden unikátní jízdenkový systém. U vchodu do každé stanice stála pokladní, která ručně psala jízdenky, na kterých stálo jméno začáteční stanice, jméno cílové stanice a podpis pokladní (viz obrázek). Jízdenka se na cílové stanici opět odevzdala. Protože předplatné jízdenky neexistovaly, a člověk bez jízdenky nebyl do metra vpuštěn, nebylo možné falšování. Jízda jednu stanici stála 1 256 981 Llanfair­pwllgwyn­gyll­gogerych­wyrn­drob­wllllanty­sili­ogogogošských dýnárů, v přepočtu asi 2 koruny, jízda dvě stanice, tedy z konečné na konečnou, stála v přepočtu asi 3 koruny.

Druhý úsek[editovat | editovat zdroj]

Druhý úsek metra v Llanfair­pwllgwyn­gyll­gogerych­wyrn­drob­wllllanty­sili­ogogogochu.

Bylo již jasné, že první úsek metra dlouhý něco málo přes dva kilometry městu nepomůže – doprava ve městě jen s třemi stanicemi metra kolabovala, a tak bylo rozhodnuto o výstavbě dalšího pěti staničního úseku. Ze stanice Hinterklčtěvinterbürerk trať pokračovala přes sídliště Tuo riuooiutwotuioghauisg, pod kterým byly tři stanice,( Tuo riuooiutwotuioghauisg – obchodní dům, Tuo riuooiutwotuioghauisg - zoologická zahrada a Tuo riuooiutwotuioghauisg – radnice) přes most přes řeku Zabahajakalaratazanamajavatawa do sídliště Řéíáýýž, mezinárodně proslulého svým krátkým názvem. Zde byly poslední dvě stanice, tedy Řéíáýýž, koupaliště a Řéíáýýž, starý Řéíáýýž.

Výstavba[editovat | editovat zdroj]

Protože byl úsek veden z velké části po povrchu, výstavba, slavnostně zahájená dne 2. 2. 1969, probíhala vcelku hladce. Jediným problémem byl most přes řeku Zabahajakalaratazanamajavatawa. Nejlepší a nejlevnější návrh mostu (viz obrázek), blokovali památkáři, podle nichž by most zcela hyzdil Zabahajakalaratazanamajavatawské panorama. Jejich argumentům bylo vyhověno a v novém výběrovém řízení zvítězil druhý, poněkud historičtěji vypadající návrh. Říká se, že podle něj Češi postavili Karlův most. Jeho nevýhodou bylo, že byl dlážděn, a tudíž po něm musely soupravy přejíždět krokem, aby nevykolejily.

Provoz[editovat | editovat zdroj]

Ku příležitosti dokončení nového úseku město zakoupilo dalších deset sovětských souprav, na přání specielně vybavených zpěvněnými dveřmi. Osvědčený jízdenkový systém byl zrušen, a do stanic metra byly zavedeny turnikety. Ty člověka vpustily dovnitř až poté, co vhodil do otvoru v přepočtu asi 2,5 koruny, a to bez ohledu na to, jak daleko jel. Toto vyvolalo mezi cestujícími velkou nevoli. Bylo svoláno několik demonstrací, nejoblíbenější bylo heslo ,,Mlíko a voda taky nestojí stejně”.

Třetí úsek[editovat | editovat zdroj]

Třetí úsek metra v Llanfair­pwllgwyn­gyll­gogerych­wyrn­drob­wllllanty­sili­ogogogochu.

Llanfair­pwllgwyn­gyll­gogerych­wyrn­drob­wllllanty­sili­ogogogošský magistrát sice četl rozhořčené dopisy občanů o tom, že tak krátké metro pro tak velké město nestačí, ale dne 28. 2. 2010 bylo jasné, že by starou osvěčenou trasu chtělo prodloužit. A tak byla již zmíněného dne svolána městská rada, co s metrem dál. Starosta však na jednání přišel pozdě z místní hospody opilý úplně namol. Motaje se dosedl na svou židli, uchopil do ruky tužku a celý arch určený k načrtnutí nového prodloužení počmáral, dělaje puntíky pro stanice. Jelikož si ale radní mysleli, že to starosta myslí vážně, ihned stavbu zadali firmě Stavmetro, s. a. . Firma Stavmetro nelenila a pustila se do práce. Do roka a do dne byl další úsek vybudován a slavnostně otevřen, a tak metro v Llanfair­pwllgwyn­gyll­gogerych­wyrn­drob­wllllanty­sili­ogogogochu k 29. 2. 2011 čítá 139 stanic (viz plánek).

Zastávky na znamení[editovat | editovat zdroj]

O zastávkách na znamení obecně pojednává článek Zastávka na znamení.

Protože po dobudování třetího úseku bylo jasné, že některé stanice budou méně využívané, zavedly se tzv. zastávky na znamení. To znamená, že zde stanice sice byla, ale málo kdy se v ní zastavovalo. Chtěl-li na ní člověk vystoupit, musel dle populárního návodu, stisknout tlačítko uvnitř vozu. Llanfair­pwllgwyn­gyll­gogerych­wyrn­drob­wllllanty­sili­ogogogoští dopraváci si ale neuvědomili, že tyto tlačítka zapomněli do meter instalovat. Pokud chtěl člověk v zastávce na znamení vystoupit, musel nejméně 60 dní předem písemně zažádat o zastavení, dále přesně 29,5 dne předem podat žádost o odemčení stanice, a pokud nechce spadnout do kolejiště, musí podat 14 dní předem žádost o rozsvícení světel ve stanici. Pokud toto nějaký nadšenec absolvuje, většinou to špatně skončí, protože do metra zastavujícího v zastávce na znamení narazí metro, které jede za ním.

Spory o barvu[editovat | editovat zdroj]

Dlouholetě se táhnou spory o tom, jakou barvou by měla jediná trasa být v pláncích uvedena. Zástupci zdejší Modré strany tvrdili, že modrou, ale nakonec dostala barvu zde vládnoucí strany – tedy červenou.

  Rychle číst, nebo vám ujede metro


  Jak to tam chodí



Krtek v Československu a ve světě
Google uncyc.jpg Metro v Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogochu na googleTohle je nejlepší článek na téma „Metro v Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogochu“ na celým internetu.