Jaroslav Štěpánek
Jaroslav Štěpánek je pražský dopravce, dříve kmenový dopravce pro linku 110, nyní subdodavatel historické dopravní techniky pro ČSAD Střední Čechy.
Dějiny[editovat | editovat zdroj]
Historie Jaroslava Štěpánka se datuje ještě před období druhohor, kdy praprapraděd praprastrýce pratety prasynovce v současné době podnikajícího Štěpánka, vyjednal první svoz soukromé osoby, o kterém se z pohledu dnešních historiků mluví jako o první drožkařské službě. Tenkrát se však dle dochovaných pramenů nejednalo o taxík, nýbrž o převoz několika troglodytů na primitivních saních.
Několik následujících set tisíc let se v dynastii Štěpánků nic prazvláštního nedělo. Zlomový byl až rok 1948, kdy děd strýce opět v současné době podnikajícího Štěpánka (mluvíme o tom samém jako výše) vyjednal první poválečnou koncesi na provoz teď už skutečné drožky. Štěpánek nejnejnejstarší byl taktéž osobním řidičem prvního dělnického prezidenta, za což získal řád Klementa Gottwalda.
Současnost[editovat | editovat zdroj]
Po roce 1989 si v garáži Štěpánek starší vlastnoručně sestavil svůj první autobus, zároveň to byl první ekologický plynový vůz v celé dynastii Štěpánků. S tímto dnes již legendárním vozidlem až do dnešních dnů obsluhuje linku Pražské integrované dopravy 110.
Roku 2019, s příchodem nových pofidérních smluvních závazků přišel tento dopravce o licenci na provoz linky 110, kterou od nepaměti bezproblémově provozoval jen on. Těžkou hlavu si z toho ovšem rozhodně nedělá, netransparentním výběrovým řízením byl vybrán dopravce ČSAD Střední Čechy, který však nevlastní žádné provozuschopné autobusy. Jarda Štěpánků tak na této lince jezdí se svými unikátními vehykly dále, bez dozoru zlého Ropidu, neboť licenci drží zmiňované ČSADéčko a tudíž veškerá buzerace nejde na Štěpánka, ale na nového dopravce ze středních Čech, který k tomu beztak přišel jak slepý k houslím.
Pokračování a Majaagency[editovat | editovat zdroj]
Jeho syn Marek vlastní autodopravu Majaagency, čímž paradoxně konkuruje svému otci. Na druhou stranu je to pozitivní příznak, že Štěpánkové nevymírají. Aby těch paradoxů nebylo málo, ačkoliv je Marek pověřen opatrováním rodinného dědictví, jeho otec mu firmu nepředal, nýbrž mu ji nabídl k prodeji za skutečné peníze. Na to mu synáček kálí, neboť si počká na dědické řízení. Po odchodu současného Štěpánka to zase tedy další pokračovatel dynastie Štěpánků Ropidu natře a svět bude v rovnováze.
