Šrotliner
"Šrotliner" byl autobusový dopravce, jezdící zejména v oblasti východně od Prahy na příměstských linkách PID.
Později zajišťoval mimo jiné obsluhu nákupních chrámů, zejména hypermarketů Hipíknova (později Alčert) a IKEA. V dobách dávných, kdy metro nekončilo na severu Prahy v polích, taktéž zajišťoval svoz přípražských seniorů na hon za slevami do kulturně-nákupního domu ČESCO v pražských Letňanech.
Vozový park[editovat | editovat zdroj]
Přepravu tento dopravce řešil zpravidla vozidly Vrakosa Zrzavé Mýto, méně exponované trasy pak tzv. mikrobusem Škoda 1203, který roku 1997 zakoupil přímo od Františka Čuby, coby od již zastaralé vozidlo výstavního JZD Slušovice.
Cesta k zániku[editovat | editovat zdroj]
Problémy nastaly ve chvíli, kdy ROPID začal po dopravních společnostech inkasovat smluvní sankce za neplnění dohody s názvem Standardy nekvality. Šrotliner neměl dostatečný počet záložních vozidel, a jelikož v nových standardech přibyla kolonka zakazující využití cestujících ke startování vozidla, musel na roztlačení vraků majitel firmy Jaromír Hořký zakoupit jeden pár hřebců, což vedlo k finanční likvidaci firmy.
Šrotliner se stále i pres urputnou snahu Ropidu znicit malé dopravce a veškerý dopravní monopol předat korporátům typu ICOM a Arriva nevzdal a dál hrdě provozoval dopravu pro obchodní centra bez nadvlády nevděčného organizátora.
Doslova smrtelnou ranou byla až sabotáž řidiče, který tragicky obětoval svůj život, aby zdemoloval poslední pojízdný vůz pádem ze stráně cestou do Globusu na pražském Zličíně.
Po této události již majitel Šrotlineru přišel i o poslední šanci převzít kontrolu nad veřejnou dopravou v hlavním městě a aby demonstrativně ukázal své poslední síly, podminoval vozovnu Hloubětín, čímž DP Praha připravil o všechny tramvaje zde deponované a na dlažbě skončil nejen on, nýbrž i všech 10.000 zaměstnanců Dopravního podniku.
