Vasyl Zobanovič Libozvučov

From Necyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Vasyl Zobanovič Libozvučov (úterý, 7. listopadu 1899, Jakutsk – pátek, Kongo), přezdívaný též „Tichá hrůza“, byl z počátku ruský šachista, filosof a spisovatel detektivek, který se nestal mistrem světa. Byl proslulý poklidnou a poetickou hrou s překvapivou pointou a jasným poselstvím, která mu přinesla označení Šachový Li-Bo (podle slavného básníka Li-Pa).

V krátké době své největší slávy prakticky nikdy neprohrával, neboť mu byla pozastavena registrace u Mezinárodní šachové federace, takže se mohl účastnit jen neoficiálních turnajů v parcích, kavárnách a lázních. Šachoví komentátoři jej často označovali přídomkem Nepochopitelný, neboť jeho překvapivé plány a dedukce nemohl nikdo předem odhalit (stejně tak jako v jeho stěžejních detektivních románech "Kdo ho tam dal?", "Někdo čistě zavřískal", "Bylo zamčeno, nebo přibouchnuto?", "Vrah měl u sebe patrně vražednou zbraň" či v kolosálním shrnutí jeho filozofických poznatků "Ne").

Je s podivem, že mladý a talentovaný šachista, jakým Libozvučov beze všech pochyb byl, zasáhl do světového dění a vlastně definoval celé 20. století. Po návratu z úspěšného turné po Evropě, kde udivoval svojí moderní, tehdy se psalo až avantgardní hrou, uspořádal tento rozený humanista k příležitosti svých 18. narozenin velikou oslavu, které se účastnili nejnižší vrstvy tehdejšího Carského Ruska. Společnost byla rozdělena, protože aristokracie a elita společnosti spíše stranila jeho nepříteli Akibu Kiwelowiczovi Rubinsteinovi. To si právě při oslavě Libozvučových 18. narozenin alkoholem výrazně posilněná společnost nedala líbit, a její tichý protest v ulicích proti nespravedlnosti přerostu v jakousi revoluci.

V nastalém zmatku se ztrácí i stopa tohoto génia, čehož si všimnou veškerá světová periodika. Například ve slavných The Times vyjde článek na 17. straně s nadpisem "Kde je?!".

Naštěstí díky obětavé práci jiného slavného velmistra, šachového badatele a historika prof. Louhova se nám dochovala alespoň ucelená skica díla tohoto šachového titána. Deník Pravda málem otiskl základní poznatky prof. Louhova ve článku "Možná, že o něm nevíte, ale byl" v čísle chystaném na 5. března 1953, ale opět zasáhla historie. Tento dodnes hledaný článek musel přenechat svoji přední stranu bulvární zprávě o úmrtí jakéhosi muže z oceli, kterého můžete spíše znát jako předobraz komiksového hrdiny v pláštěnce.

Řekli o něm[edit]

Že Libozvučova sledoval celý svět, můžeme dokázat několika citáty:


„Bůh nehraje s vesmírem v kostky, ale Libozvučov ano!“

- Albert Einstein

„I have a dream… play like Libozvučov“

- Martin Luther King (zbytek citátu se většinou neuvádí)

„Škoda, že jsem se z jeho díla více nenaučil“

- Isoroku Jamamoto, po bitvě u jakéhosi atolu o rozloze 6,2 km² ležícím v severním Pacifiku, 1942

Díla[edit]

Život Libozvučova můžeme do jisté míry rekonstruovat podle vydání jeho detektivních románů.

  • Někdo čistě zavřískal (2. srpna 1921, Neapol)
  • Kdo ho tam dal? (9. listopadu 1923, Mnichov)
  • Bylo zamčeno, nebo přibouchnuto? (10. března 1948, Praha, nakladatelství Zahraniční spisovatelé – náklad se nedochoval)
  • Ne (15. srpna 1960, Kongo)
  • Vrah měl u sebe patrně vražednou zbraň (22. listopadu 1963, Dallas)


Poslední zprávu o vydání jeho gigantického díla "Ne", máme ze dne 15. srpna 1960 z Konga.

Poslední záznam o jeho životě můžeme najít na poničením úmrtním listu psaném v kikongském jazyce, ze kterého se dochoval jen údaj: "pátek".

Další čtení[edit]