Úložiště radioaktivního odpadu Praha-Hrad

Od poloviny minulého století byly v Praze budovány jednak tzv. kryty civilní obrany, pod školami, Thomayerovou nemocnicí, ale i například v pražském metru, a dále speciální protiatomové kryty pro vysoce postavené činitele tehdejšího režimu. Jeden, známější, se nacházel a nachází pod budovou tehdejšího ÚV KSČ, dnes budova ministerstva dopravy (takzvaný „Jakešův bunkr“). Druhý, tajnější, nese přízvisko „prezidentský bunkr“ či „Husákův bunkr“. Nachází se v areálu Pražského Hradu. Jeden přístup je zbudován z dolního Jeleního příklopu, další je tajný. Osobní přístup vede po točitých schodech přímo z obytných místností prezidenta republiky. Bunkr má vlastní zdroj vody z historické „Rudolfovy studny“, je postaven jako protiatomový, s výkonnou filtrací vzduchu a je dosti prostorný. Po nástupu prezidenta Václava Havla do funkce byl na začátku devadesátých let několikrát zpřístupněn veřejnosti, později však již nikdy. Tento text objasní, proč.

Historické okolnosti vzniku UROP-H

Vstup do úložiště z Jeleního příkopu

V roce 1992 protestovali obyvatelé Dukovan, Rouchovan a dalších obcí na Třebíčsku proti plánovanému rozšíření meziskladu vyhořelého jaderného paliva v areálu JEDU (jaderná elektrárna Dukovany). Vláda České republiky tehdejšího premiéra Petra Pitharta tento odpor zlomila a dosáhla kompromisu - územního rozhodnutí a stavebního povolení na mezisklad - díky příslibu omezení kapacity úložiště na 600 tun odpadu a závazku odvážet od naplnění této kapacity (cca 2005) odpad do jiného skladu mimo region (Usnesení vlády č. 213/1992). Avšak v dubnu 1997 vláda Václava Klause toto usnesení jednoduše zrušila, a vzdor slibům daným českým státem starostům a obyvatelům obcí na Třebíčsku rozšířila kapacitu meziskladu na více než trojnásobek. Nejen, že se najednou odpad neměl odvážet mimo region, měl se naopak na Moravu přivážet i odpad Temelínský.

Na to reagovala početná a silná moravská lobby v pražské kavárně. Pro tajný plán vybudovat přímo v Praze trvalé úložiště jaderného odpadu získali moravistánští agenti podporu různých věčných petentů, NGO-istů, Havloidů, pravdoláskařů, sluníčkářů a jiných dobroserů následující zákeřnou a záludnou argumentací:

Za prvé: Husákův bunkr je protiatomový bunkr. Co nemůže dovnitř, nemůže ani ven. To je pro ukládání radioaktivního odpadu asi docela důležité.

Za druhé: Je hotový a nevyužitý.

Za třetí: Lze z něj rozvádět zbytkovou reakcí tvořené odpadní teplo po velikém areálu Hradu, včetně církevních objektů. V katedrále Svatého Víta poprvé od dob Karla IV. nebude taková kosa!

Za čtvrté: Bude dobře hlídán, díky hradní stráži v uniformách od Theodora Pištěka nemají šanci teroristé.

Za páté: Modlit se za každou palivovou tyč každého článku každého palivového souboru v každém kontejneru bude v nejvlastnějším zájmu sama jeho eminence arcibiskup, kardinál a primas český, ať jím v budoucích staletích a tisíciletích bude kdokoliv. A ono takové skladiště vysoce radioaktivního odpadu či jiné zařízení s vysoce radioaktivními látkami potřebuje Boží ochranu víc než co jiného na světě, jak vám potvrdí nejen v Černobylu, ale zrovna tak v Three Mile Island (a dnes bychom řekli, že i ve Fukušimě).

Za šesté: Konec obviňování z Pragocentrismu: Zatím co Pražáci mají vysokou spotřebu energie na obyvatele, JE jsou na jižní Moravě (Dukovany - JEDU), v jižních Čechách (Temelín - JETE), plánují se na severu Moravy (Blahutovice - JEBLA)... Praha se skladištěm konečně přijme podíl na důsledcích vlastní energetické náročnosti, a nikdo jí už nic takového nebude moci vyčítat. (Poznámka: Zkratku budoucí jaderné elektrárny Blahutovice, JEBLA, nic nepojí se jmény Islandských sopek, jako KATLA, KRAFLA nebo HEKLA.)

Za sedmé: Úředníci, kteří budou během dlouhých tisíců let mnohokráte rozhodovat, zda už je (zase) potřeba bezpečnostní obaly obnovit, a zda při tom zvolit levnější či naopak kvalitnější variantu, budou rozhodovat i o vlastním bezpečí, nejen o nějakých vzdálených "venkovanech z opičích hor". Tento argument je zvláště důležitý, neboť již za pár tisíc let budou úředníci i politici patrně čím dále rozladěnější z toho, že se musejí starat o odpad vyprodukovaný před dávnými a dávnými časy jednou jedinou generací , která kvůli pouhým čtyřiceti nebo šedesáti letům produkce energie pro svou potřebu vytvořila nebezpečný  takřka věčný, a pak by ti úředníci a politici mohli na zabezpečení našeho odpadu začít nemístně šetřit. Na pražském Hradě si to ale samozřejmě nedovolí, takže dnes nikdo nemusíme mít špatné svědomí kvůli svým potomkům.

Za osmé: Jsme liberálové a individualisté: Sklad buď bezpečný je (a pak je právě tak bezpečný pro Pražana jako pro obyvatele Českomoravské vysočiny) a nebo není. Nelze nikdy říci, že pro Vysočinu je něco dostatečně bezpečné, ale pro Prahu je totéž riziko nepřijatelné. Toto dilema bylo možno vyřešit jediným způsobem: Umístěním úložiště v Praze.

Proti těmto argumentům existovala v pražské kavárně a na neviditelném psu již tehdy opozice, která k nim formulovala následující protiargumenty: Zaprvý: No a? Zadruhý: No a? Zatřetí: Přímotop taky dobrý. Začtvrtý: Muhehe. Zapátý: A proč na vysočině nepověsíte takové ty modlící praporky? Je to tam na východě přece váš zvyk, dávali to v televizi v National Geografic, nějakej Dalajláma vám to tam přece věší. Zašestý: Co je to pragocentrizmus? Zasedmý: No a? Zavosmý: A to řiká gdo, že sme nějaký libera..a cosi kdesi, my fodbal nehrajem.

Přísně tajný režim

Samotná úprava bunkru na zařízení pro skladování radioaktivního odpadu se skryla v čilém stavebním ruchu na Hradě v dobách působení pana architekta Bořka Šípka. Protože jaderný odpad byl a stále je do úložiště navážen tajně pod různými krycími záminkami, není přesně známo datum přechodu úložiště z provozu zkušebního do provozu řádného, ani datum kolaudace zařízení. Ostatně to je u jaderných zařízení v ČR běžné; například Temelín byl spuštěn (jaderná reakce) 9. října 2000, od prosince téhož roku byl připojen k rozvodné síti, avšak zkušební provoz byl zahájen 19. dubna 2003, kolaudace pak proběhla 3. listopadu 2006 a nabyla právní moci tři dny poté, 6. listopadu 2006. Postup nejprve učinit nejzávažnější krok (spustit řetězovou jadernou reakci), po třech letech začít zkoušet a testovat, po dalších třech letech se zabývat nějakou kolaudací, a tři dny (v tom víkend) nechat před nabytím právní moci potížistům na námitky a odvolání, to je postup u českých jaderných zařízení zcela standardní a byl zajisté použit i v případě UROP-H, až na to, že jaderná reakce se v kontejnerech nespouští, nýbrž rozpad těžkých nestabilních izotopů tam již jen dobíhá a pár set tisíc let ještě dobíhat bude.

V roce 2000 Zeman chytil opar

Nutno ovšem odpovědět na otázku, proč vůbec umístění úložiště do areálu pražského Hradu bylo utajeno. Tato otázka zodpovězena nikdy nebude, neboť ony důvody byly utajeny ještě přísněji. Spekuluje se však, že moravistánští agenti v pražské kavárně, kteří za celou akcí stáli, měli dostatek osobních zkušeností s procesem posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) na to, aby se mu raději vyhnuli.

Strážcem státního tajemství existence ÚROP-H je sám vrchní velitel ozbrojených sil státu, prezident republiky. Nový prezident je s tímto tajemstvím seznámen svým předchůdcem až po složení přísahy, a to s tím již nic nenadělá. K této situaci došlo dosud dvakrát. Průběh byl ovšem podle zaručeně nepotvrzených zpráv pokaždé jiný. V roce 2003 byl nový prezident, Václav Klaus, informací značně rozrušen. Avšak byl v pasti: Prezentoval se vždy jako zastánce jaderné energetiky, vystupoval proti zeleným a proti ochráncům životního prostředí, a jediné argumenty, kterými by mohl stav věcí napadnout, byly zrovinka ty argumenty, které celou svoji politickou kariéru razantně odmítal. V roce 2013 byl nový prezident, Miloš Zeman, vyrovnaný a klidný: Od jaderného průmyslového odvětví ho nemohlo nic, vůbec nic překvapit, neboť již v roce 2000 při spouštění Temelína chytil od Dany Drábové opar čili herpes. (Vrátil jí ho pak v roce 2014.)

V roce 2014 Zeman vrátil opar

V rámci řešení dopravy jaderného odpadu do úložiště bylo odpočátku počítáno s odbočkou z tunelu Blanka. Proto varianta Blanka zvítězila nad jinými variantami, které vedly od Hradu dále. Výstavba odbočky je příčinou prodražení a prodloužení stavby Blanky, ovšem zatíco pro běžnou dopravu byl tunel Blanka zprovozněn až v roce 2015, navážení jaderného odpadu do úložiště tunelem Blanka bylo možné již od roku 2011, od původního termínu zprovoznění tunelového komplexu.

Vliv na provoz Pražského Hradu

V každém případě provoz Úložiště jaderného odpadu Praha-Hrad příznivě ovlivňuje provoz Pražského Hradu nejen po stránce energetických úspor za vytápění areálu, s nimiž se od počátku projektu počítalo. Došlo i k několika prokazatelným vlivům na výkon úřadu prezidentů České republiky. Tyto vlivy jsou však v zájmu utajení existence Úložiště jaderného odpadu Praha-Hrad médii a následně veřejností nesprávně interpretovány. Je vlasteneckou povinností NECYKLOPEDIE uvést některé z nich na pravou míru a tím očistit prezidenty naší země od některých ošklivých podezření.

Chilské pero

Dne 10. dubna 2011 v pořadu 168 hodin odvysílala Česká televize záběry, jejichž obecná interpretace se vžila jako odcizení protokolárního pera zdobeného polodrahokamy lapis lazuli prezidentem Václavem Klausem během tiskové konference při státní návštěvě Chile 4. dubna 2011. Jen utajení UROP-H znemožnilo Václavu Klausovi uvést na svoji obranu pravdivé informace a jen proto musel přijmout tuto ponižující verzi.

Klaus kontroluje svůj osobní dozimetr

Ve skutečnosti si prezident na stůl jen odložil svůj osobní dozimetr, jak je jeho zvykem již od roku 2003, kdy se o UROP-H dozvěděl a od kdy dozimetry začal pravidelně fasovat. Během vcelku nudné tiskové konference si jen rutinně zkontroloval, že na rozdíl od Prahy jeho radiační expozice v Chile prakticky nenarůstá (odtud spokojený úsměv nesprávně interpretovaný světovými médii po vypuknutí skandálu), a následně osobní dozimetr ve tvaru tužky zastrčil zpět do kapsy, kde ho obvykle nosí. Protokolárního pera si příliš nevšímal (byť z nudy během tiskové konference skutečně otevřel a zase zavřel nějakou krabičku na stole), proto po vypuknutí skandálu hovořili on i jeho tiskový mluvčí o obyčejné propisce.

Viróza

Dne 9. května 2013 byly na Pražském hradě vystaveny české korunovační klenoty. Televizní záběry prozrazují, že prezident Miloš Zeman se při ceremonii jejich vyzvednutí a vystavení necítil dobře, což bylo veřejností mylně interpretováno jako klesající tolerance prezidentova jaterního parenchymu k intoxikaci společensky konzumovaným ethanolem. Taková interpretace je zásadně vadná, což musí být jasné každému, kdo kdy s Milošem Zemanem zkoušel ve společenské konzumaci držet krok.

Skutečnost je jiná, avšak tajný status úložiště brání kanceláři prezidenta pravdu odhalit a proto musela býti zveřejněna jen verze o viróze. Miloš Zeman totiž před vystavením korunovačních klenotů musel vyzvednout z úkrytu svůj klíč k od klenotnice. Tento klíč byl ukryt na nejbezpečnějším místě na Hradě, totiž právě v úložišti. Bohužel prezident republiky setrval v prostoru úložiště příliš dlouho, takže brzy začal pociťovat první příznaky nemoci z ozáření: Nevolnost, malátnost, slabost, ztrátu rovnováhy, zmatenost, žaludeční obtíže s návaly na zvracení, pocení a třes.

Tyto varovné příznaky pan prezident naštěstí správně rozpoznal a ihned vyhledal pomoc expertů na danou problematiku v areálu velvyslanectví Ruské federace. Právě díky okamžité pomoci těchto expertů na slovo vzatých dokázal následně absolvovat celý náročný ceremoniál, byť nikoli bez pozorovatelných obtíží.

Celá epizoda měla ještě dohru v podobě transplantace kostní dřeně Miloši Zemanovi. Dočasná zdravotní indispozice související s tímto zákrokem byla v zájmu utajení UROP-H maskována jako úraz prezidenta po pádu na shrnutém koberci.

Ilumináti

Zatímco před českou veřejností zůstalo úložiště důsledně utajeno, tajným službám spřátelených i méně spřátelených vlád a nejmenovaných mocností některé náznaky a souvislosti samozřejmě neunikly. Tak se i slovo „ozáření“ (angl. irradiation, rus. облучение) v souvislosti s Pražským hradem dostalo i do diplomatických depeší, a díky wikileaks pak na internet. Bohudíky česká média ani veřejnost se o wikileaks vůbec nezajímají. A těch několik kverulantů, zvědavců, potížistů a šiřitelů absurdních konspiračních teorií je od pravdy spolehlivě odděleno jazykovou bariérou. Slovo „ozáření“ si nesprávně přeložili jako „osvícení“ (což by ovšem bylo v angl. enlightenment, v ruštině просветление) a odtud dále již spolehlivě odbočili na slepou kolej iluminátů, zasvěcených, Nového světového řádu a skupiny Bilderbergu.

Ve skutečnosti na Pražském hradě nikdy žádní zasvěcenci ani osvícenci, ilumináti, nepůsobili. O to více se zde však vyskytují ozářenci. Jmenujme jen nejznámější z nich: Ladislav Jakl, Roman Joch, Petr Hájek, Radim Ochvat, Jindřich Forejt, Vratislav Mynář, Jiří Ovčáček a mnozí další.

Závěrem

Dovolte v této zprávě pro Necyklopedii konstatovat fakt, že se moravistánským agentům v pražské kavárně jejich mise stoprocentně vydařila a UROP-H je jedním z velkých moravistánských úspěchů v moderních dějinách.