Gympláčtina

Gympláčtina je slangový název pro vybraný jazyk skupin studentstva všeobecných gymnázií. Jedná se o aktivně používaný typ jazyka, jež se opírá o základy staročeštiny. Jejím přímým předchůdcem byl, jak je vidno např. v díle Rozmarné léto, spisovatel meziválečného období Vladislav Vančura. Jeho archaické češtině se gympláčtina velmi podobá. Používá rovněž archaismy, navíc však i metafory, metonymie, dysfemismy, ironii a sarkasmus i tautologie nebo katachréze. Mezi základní znaky patří také změněný pořádek slov. Gympláčtina patří mezi jazyky intuitivní bez významných gramatických regulí. V současnosti je tento jazyk velmi rozvíjen na Gymnáziu v Čáslavi, název gympláčtina pochází od studentek pedagogické školy, jež je s gymnáziem spojena a značí pohrdavý přístup k nepochopenému jazyku.

Ukázky

Rozloučení v jazyce gympláčtina

Mezi často používané způsoby loučení dvou lidí ovládajících gympláčtinu patří:

• pozdravuj pocestné;
• měj se obstojícně;
• tož ty obstojícvšiv;
• poměj se patřičně;
• s bohem;
• zdravíčko;
• na shledanou.

Ukázky literární tvorby

"Leč vzkvete nadějí a krásou tvou ono kvítí darované, jež svým zbarvením bílým vskutku, ačkoliv toť protimluvem, výrazné jest, ač vůní svou plně naopak vyzývavě charakteristické, nechť omámí okolí své i duše přítomné vyzdvihnuvši duši Tvou. Jest darem a to darem hlubokým, darem od srdce, cetkou bezcennou nikolivěk, nemožno ji v totéž odsouditi bez pečlivého rozmyslu, jehož si žádá zcela určitě nejen květina, nýbrž vše již zmíněné."

Ukázka mluveného jazyka

Gympláčtina v praktickém užití při rozhovoru o událostech následujícího školního dne.