Rumunština

Rumunština (někdy též rumunștină, rumunsky Linda Romana) je údajně východorománský jazyk, kterým se hovoří v Rumunsku a Moldavsku.

Historie jazyka

Tento člověk svého času mluvil rumunsky.

Přestože se Rumuni považují za románský národ, v současnosti je více než pravděpodobné, že k tomuto přiřazení došlo na základě omylu, respektive záměrného zkreslení. Tento omyl-zkreslení lze vysvětlit následovně:

V dobách starověku byla Dákie (její jméno dnes nesou v Rumunsku vyráběná nekvalitní auta) napadena římskou armádou a podrobena Římské říši. Tamní obyvatelstvo se se situací nicméně nehodlalo smířit, a tak naprosto odmítalo jakékoliv snahy o romanizaci Dákie. Bohužel však Dákové neměli bojového ducha. Často citovaný omyl, že Rumunsko znamená „země Římanů“, pochází právě z těchto dob. Ve skutečnosti znamená Rumunsko „země rumu“. Opíjení se rumem bylo jediným způsobem, jak potlačit všednodenní realitu okupované země. Římanům se však přece jen podařilo dáckou kulturu alespoň nějak infiltrovat – předali místnímu obyvatelstvu většinou několik kratších, původem latinských slov: ce, care, avea, face, nostru. To je ale zhruba vše, co je na rumunštině románského. Frustrovaní Rumuni však vzhledem k následujícímu kulturně-historickému vývoji začali považovat období římské okupace za zlatý věk své historie.

Rumunština v systému jazyků

Pokud tedy rumunština není románským jazykem, kam ji tedy zařadit? Faktické správnosti učiníme za dost, pokud rumunštinu označíme za konglomerát všeho, co kdy prošlo evropským kontinentem. Slovní zásoba je tvořena jednak zmíněnými latinizmy, které však představují naprosto mizivé procento, dále pak zde jsou dácké výrazy (např. buză), slova původem německá, turecká, albánská, francouzská, anglická, ale především pak slovanská. Posuďte sami – může se jazyk, v němž dvě třetiny slovní zásoby tvoří slova jako spovedanie, brazdă, oțet, bogată, gospodină, tată, veveriță, obraz nebo trup, považovat za románský?

Rumunská diakritika

Na první pohled upoutá cizince zvláštní rumunská diakritika. Rumunština používá celkem pět neobvyklých písmen – ă, â, î, ș, ț. Tato písmena vznikla v roce 1848, kdy se v Rumunsku vzedmula jedna z prvních vln romanofilie a Rumuni přešli od tradiční cyrilice k latince. Původně bylo písmen s diakritikou více, nicméně v roce 1904 došlo ke zjednodušující reformě. Zvláštností je dichotomie â × î, které se vyslovují naprosto stejně (asi jako když se zakašle opilý Rus snažící se o vyslovení tvrdého y), ale používají se různě. Moudrá lidově-demokratická vláda se v 50. letech 20. století rozhodla, že tuto úchylnost nebude dále trpět, a tak zrušila písmeno â. V důsledku toho se název země psal Romînia, což vypadalo divně, a tak byla zavedena výjimka speciálně pro tento případ. Roku 1993 pak rumunská Akademie zkazila, co mohla, když znovu zavedla psaní â, čímž chtěla „poukázat na latinský původ rumunštiny“. Podle nových pravidel se î píše na počátku a na koncích slov a na počátku kořene slova. Všude jinde pak â. Pokus o poukázání na latinské kořeny dopadl velmi trapně, vezmeme-li například v úvahu, že slovo rîu („řeka“) s původem v latinském rivus se dnes píše râu. Veškeré peripetie s rumunskou diakritikou (včetně naprosto katastrofální softwarové a hardwarové podpory – komu by se chtělo lovit písmena někde na dálném východě klávesnice) mají za následek, že současná generace diakritiku naprosto ignoruje. Pro ilustraci doporučujeme zhlédnutí jakéhokoliv rumunského videa na YouTube, například tohoto.

Na počítačích máme navíc ş a ș, které, jak se zdá, nejsou totožné.

Další obskurnosti rumunského jazyka

• Psaní spojovník-ů ta-m, kde t-o nemá-bsolutně žádn-ý s-mysl. Rumuni velice rádi zkracují slova a polykají hlásky, takže místo zdlouhavého întră o napíší jen într-o. Jak úsporné. Kdyby si alespoň dali poradit od zkušenějších a zkracovali například pomocí apostrofů, jako to dělají Italové, jenže Rumuni zvolili tu esteticky nejhorší variantu. Vznikají tak zvěrstva, která navíc ani prakticky nejsou přeložitelná do češtiny: s-a, nu-i, n-am, dați-mi, ce-o, d-ta, o-zon.
• Nutkání psát i několik i za sebou – dvě nebo dokonce tři: copiii („ty děti“), fiii („ti synové“).
• Cpaní určitých členů na konec slova: ziar – ziarul, fete – fetele. Tuto úchylku lze vysvětlit tím, že Rumuni jsou za civilizovaným zbytkem světa neuvěřitelně pozadu, což se muselo odrazit i v jazyce. Mimo Rumuny to dělají už jen Bulhaři.
• Nepravidelný přízvuk. Zkuste mă bucur („mám radost“) vyslovit s přízvukem na poslední slabice a uvidíte, jak se posluchači budou tvářit. Tento prvek převzali od Rusů.
• Shlukování nadměrného počtu samohlásek – greoaie („těhotná“).
• Nadužívání slovesa a face („dělat“) – a face cumpărături („nakupovat“), a face baie („koupat se“), a face baie de soare („opalovat se“), a face dragoste („milovat se“).
• Používání univerzálních předložek la a de absolutně na všechno.
• Používání výrazu cald pro teplý, ve většině dalších jazyků podobná slova znamenají studený.

• Dva výrazy pro lásku, které jsou si naprosto rovné: dragostea a iubirea. Oba jsou navíc slovanského původu, čemuž se však nelze divit.

Výslovnost

• ă – neurčitá samohláska
• â, î – tohle dokáží vyslovit jen Rumuni, ale odpovídá to zhruba velmi tvrdému y
• ș – š
• ț – c
• c – k
• ce, ci, cea, cio, ciu – če, či, ča, čo, ču
• ge, gi, gea, gio, giu – dže, dži, dža, džo, džu
• gh – g
• ch – k
• j – ž
• i – na začátku slova jako j, na konci slova většinou jen změkčuje předchozí souhlásku – opět dokáží vyslovit pouze Rumuni
• e – na začátku slova jako je, pokud se edná o slovo rumunského původu

Užitečné fráze

• Eu vreau avea amici! Já chci mít kamarády!
• Vehiculul meu pe pernă de aer e plin cu țipari. Mé vznášedlo je plné úhořů.
• Hujer, metelescu blescu. Hujere, jděte si po svých.
• Două beri, dar repede. Jedno kafe, pane vrchní.
• Taci din gură. Jen pokračujte, prosím.
• Du-te pizdă. Souhlasím s vámi.
• Vreau să fac dragoste cu tine. Chtěl bych tě někam pozvat.
• Lucrez pe stradă și nu sunt scumpă. Pracuji v advokátní kanceláři.
• Vrei să pleci dar nu mă, nu mă iei. Rýže, to je to, rýžové víno. Napij se, napij se - jéé!
• Sunt de sus și de jos fără. Jsem oblečená.
• EU - já