Diakritika

Diakritika se používá pro zajištění nesrozumitelnosti textu, ilustrační obrázek

Diakritika je vědecký termín a jako takový může nabývat různých významů.

Religiozní diakritika

Diakritika, jakožto religiózní pojem, je žbrblání věřících boha Dia, že se jmenuje Zeus. Vzhledem k tomu, že prostí lidé mají problém vyskloňovat i tak jednoduchá a přitom typicky česká slova, jako je například "Minderwertigkeitskomplex", není divu, že zmíněná deviace přivádí do slohových cvičení žáků tolik znepokojení, ba i nedobrých známek. Že se jedná o dlouhodobý problém je vidno již z očitého svědectví božské Helči, která v nejednom estrádním vystoupení popisovala, jak Zeus potrestal svého nejaktivnějšího kritika Prométhea.

Lingvistická diakritika

Diakritika z lingvistického hlediska je v první řadě feminismus a jako takový, jak zjistil náš výzkumný tým, sem byl zavlečen kočovnými hordami potulných genderových expertů z oblasti Říše Středu. Správně česky je to ovšem Diakritique, což je slovo mužského rodu a jeho význam je umocněn již tím, že je to jedna z mála příležitostí, jak využít písmeno "Q" v běžné mluvě.

Osoba zvaná diakritique je posléze zpravidla postarší pán s vysokým čelem, brýlemi a vysokým intelektem, který se na profesionální úrovni zabývá komentováním všeličeho a má fakt festovou cukrovku. Tito militantní jedinci se projevují navenek nerudně, neboť mohou namísto alkoholu požívat pouze diapivo, což není žádná špumprnákle. Český diakritique je též zpravidla velmi konzervativní a pije tedy zmíněný nápoj pouze s nejvyšším elektrickým odporem, protože uznává pouze balení v konzervách a jakékoli láhve, či nedejdie plastové obaly se jim příčí. V hrdle.

Militantní konzervativní diakritik je též zpravidla stoupencem tzv. Diakritického konzervatismu, což je umělecký směr, kterým vytýčil Andy Warhol nový směr popartu. Což byl směr, kdy se pravoslavní popové začali věnovat hromadně umění. Toto posléze, v roce 800 před Gottem, položilo základ popovému umění. Člověk věnující se umění je umělec, tedy člověk umělý, plastový.

Kutilská diakritika

Asi nejznámějším propagátorství tzv. Kutilské diakritiky byl Jan Hus, což byl euforický básník a vyvrhel, který pro prznění češtiny vpravdě planul. Hnán touhou po zkrásnění teologických knih zprznil většinu samohlásek a pár souhlásek pomocí svých nabodeníček asi tak, jako slavný dirigent Kulínský sbor Bambini di Praga.