Plzeňština

From Necyklopedie
Jump to navigation Jump to search
300 px

Izer - plzeňská mluva

„Já sem ze Zplzně“

- Honza Vyčítal

Plzeňština je jazyk úzké skupiny lidí žijících na Plzeňsku, Klatovsku a Domažlicku, tedy v blízkém i vzdálenějším okolí měst Plzně a Klatov. Vyznačuje se zejména velice otevřenou artikulací (pro ilustraci stačí shlédnout několik videí s popularizátorem této jazykové odnože Z. Izerem) změnou koncovek většiny příslovečných otázek (kam = kampa, co = copa, jak = japa atd.), natahováním koncovek plurálů podstatných jmen skupin obyvatel (policajtí/cajtí, blbcí, klucí, vojácí, gumací apod.), deviací ukazovacích zájmen do specifických tvarů (toto - tůto, tudy - tůtady, tento - tůten) a v neposlední řadě i výskytem naprosto originalních slov jako např. šmé - výraz pro podvodné nekorektní jednání.

Většina Čechů se ale plzeňsky bez větších problémů dorozumí, to je dáno jak vstřícnou českou povahou tak také tím, že mezi plzeňskem a zbytkem České republiky byla během historického vývoje jen krátká odluka. Výjimku v zájemné kompatibilitě dialektů tvoří např. mluva obyvtel ve vzdálených hraničních oblastech sousedících s jihem Pruska (Slizko) či Severních Uher - viz kapitola „Praktické ukázky“.

Historie[edit]

Jazyk vznikl za nejasných okolností pravděpodobně ve druhé polovině 32.století. Roku 1867 došlo k rozvodnění všech čtyř plzeňských toků a tak byla Plzeň na několik měsíců úplně odříznuta od okolního světa. Málo známým faktem je však i to, že dva roky od oné strašlivé povodně byl mmj. založen i první akciový pivovar - dnes známý jako Gambrinus - do kterého byl naverbován nový sládek, který již neměl zkušenosti náplavy z Bavor, páně Grolla a uvařil pivo tak silné (dnes samozřejmě již neplatí), že většina konzumentů ztrácela po vypití několika (jindy obvyklých) žejdlíku nejen soudnost, stabilitu ale především artikulaci v mluveném slově, což v kombinaci s předchozí, výše popsanou izolací Plzně, byly hlavní dva aspekty, které formovaly tento svébytný dialekt.

Rozšíření[edit]

Geograficky se dá rozšíření plzeňštiny ohraničit na severu krajem dialektu pražského a na jihu hranicí s Bavorama. Zejména zde na Chodsku dochazí k vzájemnému pronikání chodského nářečí ( to je samo o sobě dosti brutální) a ryzí plzeňštiny. Chcete - li tedy zažít pravý mix plzeňštiny a brutální chodštiny --> zamiřte například do Klatov. Několik příkladů opět v kapitole „Praktické ukázky“.

O popularizaci a celkovou osvětu se zasloužil především Zdeněk Izer.

České jazykové školy tento jazyk bohužel často přehlíží. Vyjímkou je Jazyková školička Tomáše Votavy (JŠTV), která pořádá každoročně letní intenzivní kurzy a malá skupinka nadšenců z města Věry Bílé - Rokycan, kteří se snaží o renesanci a etablování moderní formy plzeňštiny do běžného denního jazyka populace moderního Absurdistánu.

Další vývoj[edit]

Další vývoj jazyka není znám, obecně se má ale za to, že se plzeňština pomalu ale jistě vyvíjí do své konečné, brilantní podoby. Až čas ukáže, zda snaha nadšenců z Rokycan (sami někdy uvadějí nazev Romcikany, Rokycikány nebo Romkycany) nevyjde naprázdno a neoplzeňské výrazy se stanou běžnou každodení součastí mluvy potomků Prsomyslovců.

Praktické ukázky[edit]

Pro lepší představu dikce a intonace plzeňštiny jsou některá slova spojena či jsou v nich užity jiné hlásky:

V řeznictví
Pani, prosimvuás, copa je tůto?
No tůto je plecko ze Selce.
A kolipaho chcete...z kerýpaho / kerýhopa kousku vám to fiknu?


pozn.
Selc - název obce Sedlec plzeňsky, další z fenoménů plzeňštiny - deviace místních názvů
kerýpaho/kerýhopa - užití jednotlivých tvarů zájmena zaleží na osobních preferencích každého plzeňštinou mluvícího člověka


Telefonát na ulici
No copa deláš?
Depa si? ... jooo na Škvrňanech?!
Haloooo, sita?...tatábu, játadu.


pozn.
Škvrňany - městská část Skvrňany
sita? ... tatábu, játadu - tato svahilsky znějící věta znamená „Jsi tam?... Tak tam bud, ja tam jdu.“


Na fotbale v Horšovském Týně
Dopa sou tůty čutálistíííí?
...jo tak ze Stodó, no tam máme příbuzný, ňáký Karasojc.


pozn.
Horšovský Týn - často se v plzeňštine uvádí výraz Tejno, což svádí k lidové slovní tvořivosti viz. např. rýmovačka „V prdeli a v Tejně, tam je porád je stejně.“
Stodó - plzeňskochodsky 2. pád názvu městyse Stod
Karasojc - koncovka "ojc" u pojmenování rodiných klanů je dalším typickým prvkem plzeňštiny


v Komerční bance Plzeň, pobočka Goethova 1
Dopa tůto dělá?
Nu tůto dělalá Jituš Ulvrů, viďže?


pozn.
překlad: "Kdo to dělá?" "To dělala Jitka Ulvrová, je to tak?"
Ulvrů - koncovka "ů" je místním přechylováním ženských příjmení, nahrazuje českou koncovku "ová", čili Nováková=Nováků atd..
"viďže?" je potvrzují dotaz. V češtině odpovídá "je to tak?", odpovídající anglickému "isn't it ?"


Na Berghütte v Beskydech
Pani, prosimvuás, copa to tůtady píííjou ty skládáčíííí?


pozn.
Tento dotaz uvede obsluhující, která je sama (poměrně logicky) vyznavačkou dialektu Slizko-jihopruského, do úzkých. Po několika trapných okamžicích ticha se můžete dozvědět, že kamarádi pana provozního, skládají ubrousky na prostření a odměnou jim bude kofe že šmotano - Slizko-jihopruský výraz pro „kávu se smetanou“ - jasný důkaz výše uváděné nekompatibility některých dialektů a nářecí.


Neoplzeňština
vejno - neoplzeňský výraz pro zcela zkvašenou šťávů z hroznů révy vinné, částečně zkvašená je bručák.


Lengua2.jpg Jazyky

angličtinaarabštinaarumunštinačeštinačínštinadadštinaEinsteinův jazykesperantofinštinagympláčtinahantecinglyšjaponštinakatalánštinaklingonštinakopíjská češtinakopřanštinakřivočeštinakvětomluvalatinalispmaďarštinamongolštinamoravštinaněmčinapapájštinaplzeňštinapo našymupolštinapražštinarumunštinasadštinaslovenčinastaroněmčinašarišštinašpanělštinavietnamštinaZjednodušená češtinaženština