Plzeňština

Soubor:Izer - plzenska mluva Izer - plzeňská mluva

Plzeňština je jazyk úzké skupiny lidí žijících na Plzeňsku, Klatovsku a Domažlicku, tedy v blízkém i vzdálenějším okolí měst Plzně a Klatov. Vyznačuje se zejména velice otevřenou artikulací (pro ilustraci stačí zhlédnout několik videí s popularizátorem této jazykové odnože Z. Izerem) změnou koncovek většiny příslovečných otázek (kam = kampa, co = copa, jak = japa atd.), natahováním koncovek plurálů podstatných jmen skupin obyvatel (policajtí/cajtí, blbcí, klucí, vojácí, gumací apod.), deviací ukazovacích zájmen do specifických tvarů (toto - tůto, tudy - tůtady, tento - tůten) a v neposlední řadě i výskytem naprosto originalních slov jako např. šmé - výraz pro podvodné nekorektní jednání.

Většina Čechů se ale plzeňsky bez větších problémů dorozumí, to je dáno jak vstřícnou českou povahou tak také tím, že mezi plzeňskem a zbytkem České republiky byla během historického vývoje jen krátká odluka. Výjimku v zájemné kompatibilitě dialektů tvoří např. mluva obyvtel ve vzdálených hraničních oblastech sousedících s jihem Pruska Německa (Slizko) či Severních Uher - viz kapitola „Praktické ukázky“.

Historie

Jazyk vznikl za nejasných okolností pravděpodobně ve druhé polovině 32. století. Roku 1867 došlo k rozvodnění všech čtyř plzeňských toků a tak byla Plzeň na několik měsíců úplně odříznuta od okolního světa. Málo známým faktem je však i to, že dva roky od oné strašlivé povodně byl mmj. založen i první akciový pivovar - dnes známý jako Gambrinus - do kterého byl naverbován nový sládek, který již neměl zkušenosti náplavy z Bavor, páně Grolla a uvařil pivo tak silné (dnes samozřejmě již neplatí), že většina konzumentů ztrácela po vypití několika (jindy obvyklých) žejdlíku nejen soudnost, stabilitu ale především artikulaci v mluveném slově, což v kombinaci s předchozí, výše popsanou izolací Plzně, byly hlavní dva aspekty, které formovaly tento svébytný dialekt.

Rozšíření

Geograficky se dá rozšíření plzeňštiny ohraničit na severu krajem dialektu pražského a na jihu hranicí s Bavorama. Zejména zde na Chodsku dochazí k vzájemnému pronikání chodského nářečí ( to je samo o sobě dosti brutální, i přesto ho mnoho lingvistů považuje jen za nářečí plzeňštiny) a ryzí plzeňštiny. Chcete - li tedy zažít pravý mix plzeňštiny a brutální chodštiny --> zamiřte například do Klatov. Několik příkladů opět v kapitole „Praktické ukázky“.

O popularizaci a celkovou osvětu se zasloužil především Zdeněk Izer.

České jazykové školy tento jazyk bohužel často přehlíží. Vyjímkou je Jazyková školička Tomáše Votavy (JŠTV), která pořádá každoročně letní intenzivní kurzy a malá skupinka nadšenců z města Věry Bílé - Rokycan, kteří se snaží o renesanci a etablování moderní formy plzeňštiny do běžného denního jazyka populace moderního Absurdistánu.

Další vývoj

Další vývoj jazyka není znám, obecně se má ale za to, že se plzeňština pomalu ale jistě vyvíjí do své konečné, brilantní podoby. Až čas ukáže, zda snaha nadšenců z Rokycan (sami někdy uvadějí nazev Romcikany, Rokycikány nebo Romkycany) nevyjde naprázdno a neoplzeňské výrazy se stanou běžnou každodení součastí mluvy potomků Prsomyslovců.

Praktické ukázky

Pro lepší představu dikce a intonace plzeňštiny jsou některá slova spojena či jsou v nich užity jiné hlásky:

V řeznictví

Pani, prosimvuás, copa je tůto?

No tůto je plecko ze Selce.

A kolipaho chcete...z kerýpaho / kerýhopa kousku vám to fiknu?

pozn.

Selc - název obce Sedlec plzeňsky, další z fenoménů plzeňštiny - deviace místních názvů

kerýpaho/kerýhopa - užití jednotlivých tvarů zájmena zaleží na osobních preferencích každého plzeňštinou mluvícího člověka

Telefonát na ulici

No copa deláš?

Depa si? ... jooo na Škvrňanech?!

Haloooo, sita?...tatábu, játadu.

pozn.

Škvrňany - městská část Skvrňany

sita? ... tatábu, játadu - tato svahilsky znějící věta znamená „Jsi tam?... Tak tam bud, ja tam jdu.“

Na fotbale v Horšovském Týně

Dopa sou tůty čutálistíííí?

...jo tak ze Stodó, no tam máme příbuzný, ňáký Karasojc.

pozn.

Horšovský Týn - často se v plzeňštine uvádí výraz Tejno, což svádí k lidové slovní tvořivosti viz. např. rýmovačka „V prdeli a v Tejně, tam je porád je stejně.“

Stodó - plzeňskochodsky 2. pád názvu městyse Stod

Karasojc - koncovka "ojc" u pojmenování rodinných klanů je dalším typickým prvkem plzeňštiny

v Komerční bance Plzeň, pobočka Goethova 1

Dopa tůto dělá?

Nu tůto dělalá Jituš Ulvrů, viďže?

pozn.

překlad: "Kdo to dělá?" "To dělala Jitka Ulvrová, je to tak?"

Ulvrů - koncovka "ů" je místním přechylováním ženských příjmení, nahrazuje českou koncovku "ová", čili Nováková=Nováků atd..

"viďže?" potvrzuje dotaz. V češtině odpovídá "je to tak?", odpovídající anglickému "isn't it ?"

Na Berghütte v Beskydech

Pani, prosimvuás, copa to tůtady píííjou ty skládáčíííí?

pozn.

Tento dotaz uvede obsluhující, která je sama (poměrně logicky) vyznavačkou dialektu Slizko-jihopruského, do úzkých. Po několika trapných okamžicích ticha se můžete dozvědět, že kamarádi pana provozního skládají ubrousky na prostření a odměnou jim bude kofe že šmotano - Slizko-jihopruský výraz pro „kávu se smetanou“ - jasný důkaz výše uváděné nekompatibility některých dialektů a nářecí.

Neoplzeňština

vejno - neoplzeňský výraz pro zcela zkvašenou šťávů z hroznů révy vinné, částečně zkvašená je bručák.

Jazyk Fixův

Můžeš dát tamto nahoru dolů?

pozn.

Dle Fixe, zvaného tež Novafix, Kurvafix, Jálegonestaví či Karel Šporák, patrona Svaté plzeňské pivoslavné cíkrve, se v Plzni používá nový Evropě doposud neznámý letopočet. Totiž zkratka n. l. znamená v Plzni "našeho lihovaru" a zkratka př. n. l. dle agenta TARC-aidy Obi-Wana Kenobiho znamená "před našim lihovarem". Takto Fix zapisuje data, kdy si údajně pohladil Samouše, což dle našich informací má být špičatá raketa z měkké umělé hmoty ideální na antistresové mačkání sestrojená vůdcem TARC-aidy jménem Usáma-bin-Turfuld. Toto vystihuje mentální zaostalost plzeňáků.