Zbiroh

Tento článek nebyl testován na zvířatech.

Při psaní tohoto článku nebyl zbit žádný roh.

Město Zbiroh (Zmlaťparoh) má tu pochybnou čest být první lokalitou soudního i politického okresu Rokycany, jíž je věnováno samostatné heslo na Necyklopedii. Je to zásluha (= vina) jednoho nejmenovaného necyklopedisty (tedy možná bude, pokud se mi podaří přemoci lenost a dokončit toto heslo), jenž tak, jako by byl pln nevděku, v tomto článku nebude vzpomínat na mnohé příjemné chvíle, které prožil v hospodách, cukrárnách, obchodech, ulicích a autobusových čekárnách tohoto příjemného města i na polích, loukách a v lesích v jeho bezprostředním okolí.

Z historie

Podle nepotvrzených zpráv se Zbiroh původně jmenoval Zmlaťparoh. Jinak jsou starší dějiny města velmi nudné. Různě se střídali majitelé (například Rudolf II. nebo Lobkovicové), čas od času město vyhořelo nebo přišel hladomor. Zajímavo začalo být až v 19. století. Roku 1862 byla totiž zprovozněna Česká západní dráha, správněji nazývaná Böhmische Westbahn, která spojila bavorský Furth im Wald se Smíchovem. Nádraží jménem Zbiroh bylo velmi daleko od města.

V tom vytušil mezeru na trhu pruský baron Bethel Henry Stroussberg, zvaný Král železnic. Dostal nápad, že vystaví dráhu až do města Zbiroha a bude do něj vozit kvalitní brdské železo. Dráhu však nestavěl od nejbližšího místa západní dráhy, ale ze vzdálenějších Strašic. Ze železa zde chtěl vyrábět kolejnice, které pak hodlal vyvážet do Rumunska. Tento podnikatelský záměr však zkrachoval, dráha ani továrny nebyly dokončeny, Stroussberg však přesto město velmi ovlivnil a místní na něj dodnes rádi vzpomínají.

Ještě po roce 1900 se zbirožští snažili získat železnici, tentokrát měla vést z dalekého Rakovníka. Tento záměr také nebyl úspěšný, nenašel se nikdo se Stroussbergovým podnikatelským rozmachem.

Ve Zbiroze se narodil, nežil a zemřel známý básník Josef Václav Sládek. Ve své závěti vyjádřil přání být po smrti zpopelněn a rozptýlen na Januškách, kousek za Zbirohem. Nevděční dědicové ho však pohřbili na vyšehradském Slavíně, takže jeho poslední vůle nebyla splněna, a on se tam může dodnes v hrobě obracet.

Zámek

Zbirožský zámek byl původně hradem, jeho historie je stejně nudná, jako historie stovek jiných hradů a zámků v Česku. Nějaká ta věž, nějaká studna, hladomorna, bílá paní či bezhlavý rytíř, co si budem povídat, co by na takovém hradě mohlo být jiného… Naštěstí se v devatenáctém století tohoto hradozámku ujal již jmenovaný kapitalista Stroussberg a začal jej zvelebovat. Přitom prokázal, že má nejenom ekonomické schopnosti, ale také mimořádný vkus, takže nechal zámek upravit novogoticko-klasicistně-baroko-renesančně-bůhvíjak.

Po jeho bankrotu zůstal zámek nějakou dobu prázdný a neobývaný, takže jej obsadil první squatter v dějinách, jistý Alfons Mucha. Jako jiní squatteři se i on ve svém volném čase (kterého měl požehnaně) věnoval především umělecké činnosti. Vytvořil zde monstrózní soubor pláten, tzv. Slovanskou epopej, který si však naštěstí ze Zbiroha odvezl pryč a již se nikdy nevrátil.

Dalším uživatelem zbirožského zámku byla československá armáda. Ta navázala na Stroussbergovy snahy o jeho stavební zvelebení. Armáda na Zbiroze zřídila například Síň tradic a Rudý koutek. Velkým kulturním počinem byla také elektroinstalace vedená přes nástěnné malby.

Náměstí

Expozice zbirožského muzea

Jako v každém jiném městě, i ve Zbiroze mají náměstí. Ačkoliv je zde všehovšudy jedno náměstí, nejmenuje se pouze Náměstí, což by zcela postačovalo k jeho identifikaci, ale Masarykovo náměstí. Navzdory tomu, že T. G. Masaryk ve Zbiroze nikdy nebyl a nic mu tam nepatřilo. Dříve se jmenovalo náměstí Československé armády. Je sice možné, že Čs. armáda někdy na zbirožském náměstí byla, rozhodně však ne celá.

Náměstí se velmi podobá pražskému Václavskému náměstí, až na to, že v jeho horním konci nestojí žádná socha sv. Václava. Místo toho je tam kruhový objezd vystavěný z evropských peněz (zřejmě jediný důvod, proč byl vystavěn). Ten byl zřízen poměrně nedávno, před tím tam byla pouhá křižovatka. Náměstí se dále liší od pražského Václaváku tím, že po něm nikdy nejezdily tramvaje ani trolejbusy a dokonce pod ním nejezdí žádné metro. Na dolním konci Masarykova náměstí není žádný automat Koruna, ale samoobsluha U Oty. Vpravo uprostřed neshledáváme sice Lucernu, ani Melantrich, zato je tam železářství. Na levé straně, tam kde bychom hledali hotel Jalta, najdeme papírnictví. Naproti papírnictví je mekka všech příznivců dechovek, a to slavná proluka s infocentrem a veřejnými záchodky. Dealeři na náměstí neprodávají žádný heroin, ale zeleninu.

Špár u Kima a Funův koloniál

Tyhle dvě monopolní organizace spolu vedou spor už několik set let. Není tajemstvím, že v této mezinárodní válce byly použity i nefejkové produkty pro zaujmutí větší části obyvatelstva. Bohužel ale měly obě prodejny stejný nápad a postupný přechod na fejkové produkty všichni brzo odhalili. Teď už každému krámu zbývá jen pár zákazníků. U Funa je to Medy, který tam chodí pro Ciniminies mit Milch. A u Kima je to Huy, který chodí do otcovo krámu v převleku pořád dokola. Bohužel když chtěl přijít jako Tarra White, jeho otec už začal míti pochybnosti. Je záhadou jak tato válka skončí a kdo bude nucen Zbiroh opustit.

Tato fotka je převzatá z Českopedie. To je jasný důkaz, že českopedista, který psal heslo Zbiroh, viděl toto město pouze z rychlíku, nanejvýš z osobního vlaku.

Nádraží

Již bylo zmíněno, že zbirožské nádraží je velmi daleko od města. Prvním nádražím jménem Zbiroh byla dnešní stanice Kařízek, asi sedm klilometrů od Zbiroha. Později bylo vystavěno nové nádraží, tři nebo čtyři kilometry od města. Městská rada byla však s touto polohou nádraží nespokojena a po vzoru moravstánské metropole Brna připravila opět odsun nádraží. Nové nádraží je o kilometr dál, v malé vsi Kařez, která neměla sílu se tomuto úmyslu bránit. Na místě původního nádraží pak byly vystavěny protihlukové stěny. V nedávné současnosti (2009) na nádraží zastavovaly každé dvě hodiny osobní vlaky z Berouna do Plzně a zpět a každé čtyři hodiny rychlíky z Prahy do Železné Rudy a zpět. Přímé osobní vlaky Zbiroh–Louny již dávno patří minulosti.

Nádraží s městem spojuje silnice, která byla snad první dlážděnou komunikací v Rakousku–Uhersku (pokud náhodou nebyla první v Rakousku–Uhersku, tak byla alespoň první na Zbirožsku). Po této silnici jezdí autobusy téměř ke každému vlaku. Podle zákona schválnosti a zákona opožděných autobusů však nikdy k tomu vlaku, kterým do Zbiroha zrovna přijedete, nebo kterým hodláte odcestovat. Nedávno však byla dlažba nahrazena asfaltem, takže občané již nemohou poznat pouhým sluchem, že se blíží autobus, jediné spojení Zbiroha se světem.

Zbirovia

Ve Zbiroze působí továrna Zbirovia, jejíž název patrně nějak souvisí s názvem města. Tento podnik navazuje na tradici Stroussbergových úspěchů v kovozpracujícím průmyslu. Z velkých zásob železa nashromážděných tímto průmyslníkem dodnes vyrábí drobné železářské zboží. Zbirovia je největším a nejznámějším producentem hasáků, kleští, kladiv, pajsrů, seker, sekeromlatů a podobného nářadí v celé severo­jiho­východo­východo­západo­západo­středo­středo­východo­střední Evropě (nebo alespoň největším a nejznámějším na východním Rokycansku). Její světoznámé značkové výrobky jsou dokonce neuměle napodobovány čínskými výrobci, kteří jimi zaplavili i český trh, takže je velmi těžké sehnat kvalitní originální nástroj ze Zbiroha.

Další podniky

Nedaleko náměstí najdeme autobusové garáže, ze kterých vyjíždějí autobusy na zmíněnou linku na nádraží. Někdy se zdejší řidiči odváží i na delší trasu do okolních vesnic. Garáže jsou propojeny s kovošrotem, nepodařilo se nám však zjistit, zda se materiál mezi nimi přesouvá jenom v jednom směru nebo obousměrně.

V sousedství garáží se nalézá další drobný soukromý podnik. Je to veterinární klinika spojená s proslulým řeznictvím. Ani v tomto případě nemůžeme přesně popsat vzájemné vztahy obou provozů.

Přečtěte si také

• Jiří Peňás: Cesta na Zbiroh aneb Leonardo by zíral