Město

Noční život je ve městech skvělý. Pohlédněte na všechna ta nádherná světla v oknech, kde všichni pracují v kanclech až do půlnoci, aby zaplatili nájem na cizí byt, který navštěvují tak na 4 hodiny denně.

Město (anglicky Meonehundred) je všechno, co není vesnice: betonová louka, kde stromy rostou v květináčích, lidé v kancelářích a nájmy do nebe. Dále je to filosoficky a geograficky vymezený útvar, pro který je charakteristický vysoký počet obyvatel, dobrá dostupnost hromadné dopravy a vzdělání, kompaktnost zástavby, vysoký hluk aut, velký smrad bezdomovců a výfukových plynů a ještě vyšší hluk demonstrací proti autům a všemu, co je zrovna moderní. Posledním znakem měst je blízkost pytlíků s drogami, pytlíků s geokešemi (neplést vzájemně bývá náročné) a přírody – strom uprostřed každého kruháče a holubí exkrementy na každé soše.

Města původně vznikala s myšlenkou sjednotit skupiny lidí do jednoho celku. Ve skutečnosti žije v moderních městech každý sám. V tramvaji si lidé raději vykloubí krk, než aby se navzájem podívali do očí. To platí v Evropě v podstatě všude s výjimkou Prahy, kde na ulici nejste sami nikdy – na silnici stojíte v dopravní zácpě a na chodníku děláte slalom mezi elektrokoloběžkami a vyslechnete si nadávky v pěti různých řečech za minutu chůze. Druhým městem v Česku je Brno, kde sice žijete sami, ale možná je to tím, že vás tam je pět (všimněte si, že se jedná o prvočíslo) a jeden "orloj".

Česku se nápad měst velmi zalíbil a řeklo si, že jich chce co možná nejvíce. Městem tak může být i Přebuz, což je město, kde lidí není ani sto. To samé platí i o obcích a dědinách, kterých máme spolu s městy přes 6000, a myslíme si, že nemůže být nic lepšího než situace, kdy vesnička šetří z obecního rozpočtu na chodník 10 let.

Historie

I města, která vznikla tisíce let před naším letopočtem, měla více obyvatel než naše mnohá krajská města. Třeba města Ur a Uruk disponovala zhruba 50 tisíci obyvateli, což je více než Karlovy Vary, a navíc byla opevněná, takže se tam nedostal kdejaký ruský podnikatel s chátrajícími hotely, praním špinavých peněz, nátlakovými metodami, hromadou úplatků a otravných keců.

Druhým významným milníkem v proměně měst je středověk. Ve středověku mělo každé město tržiště, aby bylo kde obchodovat, vysoké hradby, aby žádný otrok neutekl, náměstí, aby bylo kde popravovat neposlušné, kostel, aby bylo kde krást a podnikat s nehodnotnou měnou (odpustky) a radnici, aby lidé zažili adrenalinový zážitek ve formě defenestrace(tehdy ještě nebyly zábavní parky). Pokud jste chtěli znít nóbl, mohli jste před popravou zahrát divadlo v soudní síni – to se ostatně hraje v mnohých zemích dodnes, přestože některé země, které se nazývají demokratické, přesunuli hraní divadla do… divadla. Dobrovolným doplňkem měst mohla být v pozdním středověku či novověku škola, aby bylo kde řezat děti, a kanalizace, aby to smrdělo až na sousední louce za hradbami.

Typy měst

Mezi speciální typy měst patří:

• vesnice, což je malinké městečko menší než malinčejší maloměstečko, které většinou samo sebe nazývá obcí;
• obec, což je vesnice;
• dědina, což je vesnice, kde se v každém druhém domě pálí domácí slivovice a zbytek domů jsou chaty Pražáků;
• městys, což je honosně znějící vesnice;
• exotická města:
  • libovolné chorvatské město, kde nemají rohlíky;
  • Přebuz, Brno a podobní exoti.
  • maloměsta, kde pomluvy jezdí rychleji a pravidelněji než metro v Japonsku.