Pražák

Tento článek se tematicky překrývá s článkem Praha. To je dobře, můžeš založit další čtyři podobné a vzájemně je propojit.

Tento článek se tematicky překrývá s článkem Prágl. To je dobře, můžeš založit další čtyři podobné a vzájemně je propojit.

Tento článek se tematicky překrývá s článkem Člověk nerozumný. To je dobře, můžeš založit další čtyři podobné a vzájemně je propojit.

Tento článek na téma "Pražák"

pojednává o opačném tématu než článek Brňák.

Tento článek na téma "Pražák"

pojednává o opačném tématu než článek Inteligence.

Pražák obecný Časová osa: 666 - současnost
Pražák obec(ný) leží v kastrálním území Vodňany
Stupeň ohrožení
neohrožený, rozpínavý, bezohledný
Vědecká klasifikace
Doména: Prágl Nadříše: čichové (Duxerae) Říše: živočichové (Animinimalia) Kmen: měšťáci (Civites) Podkmen: metropoliťáci (Mutterstadtia) Třída: eurometropoliťáci (Euromutterstadtia) Řád: prudiči (Opruselia) Čeleď: Cajzlovití (Pragae) Rod: Pražák (Praginus) Druh: obecný
Binomické jméno
Praginus vulgaris, var. buserantis (Pavel Cajzl, 1784)

Pražák (latinsky Praginus) je živočišný druh obývající zejména území takzvaného Práglu, odkud se (zpravidla) jednou týdně vydává do užšího i širšího okolí. V tělech pražáků je, dle zjištění VTN, nejvyšší průměrná koncentrace prudíku a arogantinu ze všech známých živočišných druhů. Stále lepší než Brňáci.

Původ Pražáků

Dle nejstarších známých pramenů je možno zjistiti toto:

"I kázala Libuše (míněna zjevně kněžna tohoto jména, pozn VTN) město stavěti a nazvala je podle prvního, kdo je obývati počal. A byl to písák kněžny Libuše, gemuž Žák bylo jmě a genž kroniku její sepisoval a o němž se Hájek z Libočan v letopisech svých zmiňuje. A toho písáka potomek s nějakým podkoním své žerty míval a jeho pravnuk pak opět s jiným individuem, s maléřem jakýmsi potulným kroniku vzpaury na lodi Primátor Dittrich spolu jsau sepsali. A onen Žák - písák Libušin, gakožto praotěc tiechto Žákuów wýtečných, Pra-Žák se zul a od něho tedy Praha své jmě obdržela gest."

Dle informací, v tomto spisu historickém obsažených, Praha své jméno podle obyvatel svých získala, podobně jako tomu bylo u mnohých měst i sídel zemí zdejších.

Druh Pražák obecný (Praginus vulgaris) vznikl roku 1784 hybridisací endemických odrůd hradčaňák (Castelinus), malostraňák (Minipartius), staroměšťák pražský (Archaeocivitus pragensis) a novoměšťák pražský (Novicivitus pragensis), do té doby považovaných za specie samostatné.

Charakteristika

Pražák je úplně cizí bytost. Na první pohled vypadá, že je dokonce z jiné planety. Někteří s nadsázkou se chovají jako bohové vesmíru a podle toho se i tak chovají.

To je však jen zdání. Pražák je z Prahy, což je naprosto zvláštní stát uprostřed naší české země, kde kromě Pražáků žijí ještě politici. V Praze je možné úplně všechno. Celé národy tam posílají peníze a Pražáci si je pak rozdělují mezi sebou. Teda jako ty peníze.

Pražák nemá žádné jméno, které by stálo za zapamatování. Kdo si jméno udělá, přestává být Pražákem a stává se Karlem Gottem nebo Jardou z Prahy.

Pražáků je všude plno. Přemisťují se hlavně autem, v poslední době všichni jezdí na elektro kolech v legračních trenýrkách s plínkami. Pořád spěchají a telefonují.

Každý víkend pořádají imigrační vlnu do všech koutů republiky, kde se snaží svojí moudrostí a znalostí obohatit nejen své okolí, ale i své jiné kolegy. Proto se s nimi slušný člověk moc nebaví.

Čím se Pražák obecný živí, není známo. Jisté je, že nic nedělá a ani dělat neumí. Údajně snad i nepravidelně dochází do zaměstnání a má z toho prachů jako šlupek.

Za ženu má Pražák Pražandu, línou a marnivou ženskou, která Pražáka terorizuje. Pražanda sedí doma a čte časopisy, kde jí radí, jak zabít čas. Pražák ji musí vozit za povyražením. Jinak otravuje, vymýšlí kraviny a ječí na děti. V létě se opaluje, prudí a dopaluje. Pražanda musí mít bazén. Pěstuje fíkus a pelargonie. Nevaří ani nepeče. Když něco přece jen zkusí, nežerou to ani slepice. Své děti Pražáci drží doma u počítače. Přerostly jim přes hlavu, bojí se jim něco říct a nechávají je být. Nutí je jenom do angličtiny. S tou začínají už v jeslích.

Pražáci drží mezi sebou. Scházejí se u chat a vykládají si o tom, kam jeli, kam pojedou, jak se jim jelo, co tam snědli a na kolik je to přišlo. Jinak sedí na zahradě, pečou buřty, koukají na televizi, luští křížovky a sečou trávník. Mimo sekání trávníku si Pražák sám vůbec nic neudělá. Normální člověk si proto u něj může přijít na pěkné peníze. Při jednání ale musí být ve střehu; Pražák chytračí a zkouší různé fígle, jak nezaplatit. Toto parazitní jednání není evidováno v žadné říši živočichů.

Pražáci jsou celí posedlí zdravím a hygienou. Shánějí se po zdravém jídle, ale jedí prášky po kilech. Milují ochranné pomůcky. Pořád se myjí a sprejují a uklízejí a vysávají. I na zahradě! Vysávají i listí a pečlivě vypichují pampelišky z trávníku.

Když je Pražákovi padesát, tak Pražandě uteče. Najde si mladší, ale zase úplně stejnou Pražandu. Pražany opuštěné Pražandy loví všude, i na vsi. Spadeno mají hlavně na staré mládence s pěkným gruntem. Když si nějakého vyhlídnou, nemá proti jejich čarování šanci. Nacpou se mu do baráku, dotáhnou ho na úřad a on pak na ně musí dřít až do smrti. Své mrtvé nechávají Pražáci spálit a pak si je vystavují doma v obýváku. Pokud se jedná o tchýni, tak v garáži. Zato pietně pohřbívají své psy a kočky.

Konec popisu.