Moravská Třebová

Znak dědiny

Moravská Třebová, česky „Ta druhá Třebová, vole“, moravsky „Naša Třebová“, německy „Mährisch Tribbau“, pražsky „Co?“, je dědina v Moravistánu. Nachází se kousek od Sai-Ta-Vi, čítá cirka 12 000 duší. Většina obyvatel žije na sídlišti Západní, které má jasně východní charakter, protože tu nejsou mrakodrapy, ale paneláky.

Znak dědiny

Protože jde o Třebovou Moravskou, má ve znaku moravskou kostkovanou slépku. Teda pokud ji teda ještě někdo neukradl. Slepice má na hrudi placatku s velkým písmenem T. Původně to měl být klasický křesťanský kříž, ale na horní nožičku už nezbyly morgoše. Oficiálním vysvětlením je, že je to T jako Třebová, ale na dotaz „a proč tam není tedy MT?“ se vám dostane výhrůžek a vyhoštění z katastru obce. Případně zájezdu do nejbližšího špitálu, to podle toho, kolikrát za den tento dotaz paní v infocentru na poště slyšela.

Historie dědiny

Moravská Třebová má za sebou bohatou historii. Nejprvě to totiž vůbec nebyla Moravská Třebová, ale normální Třebová. Když sem přišli Němci, tak z ní udělali Moravskou. Ovšem nikdo nechápe proč to dělali, když oni sami žádnou Třebovou nemají.

Největšího rozpuku dědina dosáhla, když si předák obce postavil kolem své chatrče plot s kamennou bránou a do ní nechal vytesat dva xichty svých milenců (Léta Páně 1492). Sranda s tím spojená funguje do současnosti - od té doby se Třebová a hanácké Tovačov hádají, kdo má starší chatrč či její část. V Tovačově má ta jejich chatrč dokonce i věž, aby jejich předák viděl, kdo mu zase kosí marjánku na lánech v okolí dědiny. Ve Třebové mají místo věže hned několik kopců, a aby to nevypadalo blbě, tak jednomu z nich říkají Hradisko. Jedná se zřejmě o jednoslovné označení pro středisko her, obdobu římského Kolosea. Ovšem je zcela nepochopitelné, proč hernu stavěli v takovém krpálu a nevybudovali k tomu bezbariérový přístup pro postižené, eskalátor pro obézní lenochy a lanovku pro ostatní prací postižené návštěvníky.

Pozor, do Moravské Třebové vede kupodivu železnice. Oproti České Třebové tu ovšem vlak, potažmo přeskočkrtek projede jednou za uherský (i rakouský) rok a jízdenky tu prodávají, jen když se někomu chce.

Současnost dědiny

Stejně jako v Sai-Ta-Vech řeší i v Moravské Třebové důležité problémy - jako třeba kdo ukradl z návsi předákovo kolo. Ale jinak je tu pěkně, když vám tedy někdo neukradne vaše kolo. To byste pak měli o kolečko méně, že?

Třebovou si také přivlastnili cajzli a dali ji do Hradubického kraje. Zdejší obyvatelé to nelibě nesou a hodlají tento nepřátelský akt krutě potrestat, protože Cajzli nemusí mít všechno. Kór pak všechny Třebové, jako by jim Česká Třebová nestačila. Proto se také v rámci každoročních Dnů česko-německé kultůry zdejší sedláci učí od svých dojčlanďáckých kolegů, jak efektivně umlátit cajzla hráběmi a jak správně kobylinci ostřelovat Hradubice. Za tímto účelem roste na krpálu jménem „Záda krásného hřebce“, nad věčně uzavřeným tunelem na silnici D35, nové opevněné dřevěné sídlo Třebováků. Odtud budou vyrážet ku zteči a stahovat se sem zpátky, až dostanou potěhem přes hrb. Militantní činnost se však nelíbí několika tisícovkám příznivců Moravské Třebové, kteří se sem každým rokem v půlce srpna vrací a tuto vojenskou činnost Pod Palbou sabotují hlučnou muzikou, rabováním obchodů a zvracením v přeskočkrtcích. Festival tak mění jména - z původního „Pod palbou“ přechází v „Pod obraz“ a v některých případech i „Pod Stanem“. Stano je obvyklé místní mužské jméno.

Části dědiny

• Náves - Zde stojí chatrč s obrovskou zdobenou pavlačí a zaručeně nejstaršími renesančními xichty na bráně na Moravistánu
• Západní - Sídliště sice na západě, ovšem s východní architekturou. Uvažuje se o přesunutí na Křížový vrch, místo hřbitova, který přece jen leží trochu dále na východ a ještě navíc by obyvatelé králíkáren měli lepší výhled na dědinu.
• Bor-show - Mají tu rybník a bordel.
• Udánky - Místo konání onoho zmíněného antimilinantního festivalu Pod palbou.
• Sušice - Zde se sirky opravdu nevyrábí, ale kdyby jednou začly, tak to aspoň bude stylové.